|
| ||||
| ||||
|
Mosailx.a,
Obrat hudby kostelní ve Vídni. Proud uchvacuje již i Vídeth, která jest sídlem — lehkovážné, světácké, frivolní, ohavné hudby kostelní. Počal totiž ve Vídni vycházeti časopis věnovaný přesné hudbě posvátné ,Wiener Blátter fiir katholiache Kircheumusik", jsouc orgánem vídeňského spolku cecilianského. V čéle jsou nejěelnější a slovutní hudebníci vídenští. Časopis redigují Josef' B(Am a Dr. Karel Hausleithner. Obě jmena jsou rukojemstvím směru. Již tedy i na Vídeít valí se pří-val očistující. Včele 1. čísla, 10. i'íjna vydaného, čte se tento program: „Utěšený obrat, který namnoze v oboru hudby posvátné počíná se rozvinovati nejen v Německu, nýbrž také v mnohých krajinách německých a slovanských v Rakousku, úrodně působí i na kalné poměry církevně-hudební ve Vídni. Skutečně počíná se rozednívati též v městě našem a ve vůkolí a v rozhodujících kruzích pochopuje se poznenáhla, že katolické hudbě kostelní vykázán jest úkol jiný, než-li konkurovati s divadly a koncertními sály. Snahy takové vyjadřovati, podporovati a šířiti bude úkolem těchto listů. Zásady o katolické ltndbě kostelní od Proske, Witta a Ambrose adoptované považujeme za plodné a života schopné; budeme je tedy také vždy zastupovati. Vše, co jest krásného v jednotlivých dobách, má býti pěstováno, předpokládajíce, že to liturgickým zákonům odpovídá. S veškerou rozhodností zamýšlíme však bojovati proti všemu, což jest necírkevního, ne-liturgického a neuměleckého; chceme sloužiti liturgii i umění a předmětem rozmluv našich bude zejmena katolická píseň kostelní, bra na varhany, choral gregorianský, kostelní hudba vokální a instrumentální. Aby katolická hudba kostelní kvetla a pro-spívala, jest potřebí katolicicýcit škol pěveckých, učitelů methodicky vzdělaných, historiclrými vědomostmi hudebními ozbrojených. Bude tedy po-zornost naše obrácena rovněž na hudební pedagogiku a rnethodikn. Nestranně, dnchem smířlivým chceme jediné a výhradně sloužiti této vznešené věci ve vlasti. Nechat nás podporují veškeří přátelé ušlechtiié hudby kostelní, jakož i všichni, jimž leží na srdci náboženské a nrcavní dobro lidu, Lchner. Drobty a zrnka. Nový zpěv Marianský od 1. 1251. 0 něnt psal papež Innocenc IV. 1. 1254 23. dne měsíce ledna veškerému kněžstvu biskupství Míšenského: „Milý syn, urozený muž a markrabí Míšenský, s vroucností, s jakou slušelo, přemítaje na mysli, aby cit oddanosti, jejž má k P. Marii, zřejmě vyjádřil a ji dle spůsobn Množnosti své službami poctil, kromě „Kyrie eleyson” a ,Gloria in excelsis Deo” vydal prý zpěv nový, aby ho klerikové kaple jeho 0 slavných službách božích té panny užívali Že pak shledali jsme zpěv ten se strany toho markrabí předložený, jejž jsme před námi dali zpívati, bohu milým a lidem příjemným, pro oddanost nálezcovu, z ducha božího pocházející a pravidlům hudby ne-překážející, shledali jsme za dobré schváliti, davše dovolení, aby zpíván a od vás zpívati dáván byl o slavnostech předeslaných.” Regesta Bohem. II, 5. číslo 10. Zoubek. K názvosloví hudebnému. (Vyiiato z Blahoslova spisku: »Muzika«. i) Cantus figuralis: „zpívání prosté”. Cantus ehoralis: „zpívání neprosté”. Oantus fwtus: „zpívání smyšlené, vymyšlené”. Ambitus chorálních tonin či tonů sluje Blahoslavovi „okolek” či „okolkování tonu”. 0 klíčích praví: „Klíč na líně položen býti má”. 0 „Kvidonově ruce” dí, že tony „na příhbích prstů” čísti se mají. Nejprvé roka rS58, pak r. 1569 tiskem vydaná Viz Mus, knih, sign. 58., G. 12. 0 klíčích také, dí: „Všickni klíčové od starých muzikity bývají ve způsobu řebříkú (škály), aneb ruky předkládány”. Na tomto řebříce slovou mu nejspodnější noty j' A B C D E h' G „abe- ceda r el-sálni”, následující tony a b t d e f g „abecedu prostá”, nejvyšší tony „ubeceda dvojitá” aa, bb, cc, dd, ee, ff, gg. Blahoslav rozeznává také „zpíváni tvrdé” (~$) neb „ostré” a „měkké” Skupinu not.k.'p. - nazývá "svazkem not". 0 odrážce dí: „~ skrze odjato bylo''. Mluví též o not „vstupování” a „sestupování” to na řebříce (škále). Staré noty chorální (ntensurované) nazývá takto (maxima) největší, (longa) dlouhá, (brevis, krátká, Q 4 (semibrevis) kratší, Q Q (minima) nejkratší, (semiminima) černá nebo běžná, (fusa) bč;,néjší, (semífitsa) nejbčžnějs"í. 0 posledních dokládá : „Tyto tři nepříliš dávno nalezli neb vymysleli noví muzikové, jenž jsou více nástrojům muzickým, nežli hlasu lidskému náležité.” Konrád. LAF' S hudeUuí přílohou i. `L -40U Nákladem vydavatelovým. — 'Piskem Mikuláše a Knappa v Praze, v Karlíně. | ||||
|