|
| ||||
| ||||
|
pídimužíků, z nichž každý pro sebe křičí, ale hlas jeho udušují čtyry stěny krbu domácího. Pluk vojska po celé zemi rozdrobený nepřítele neporazí.
Cyrillská Jednota jest soustavy, jak následuje. Každá farní osada má svůj kostela tudíž i svou kruchtu. Vznešená liturgie katolická bez liturgické hudby býti nemůže. Kromě slavné liturgie koná se však v kostele tichá mše sv. a mnoho jiných pobožností, při kterých lid společně se modlí a zpívá. To i ono bude prospívati, když liturgické hudby i obecnélbo zpěvu ujme se Cyrillská jednota farní, jejiž přirozená m protektorem jest místní správce duchovní co otec osady a správce kostela. Ta jednota pečuje o důstoinou hudbu posvátnou. Krásný a vznešený úkol její — pečovati o bezprostřední oslavu služeb Božíoh ustavičně hlasem lidským co výrazem duše zbožnosti hluboce rozechvěné — udrží Jednotu v stálém napnutí a v ustavičné činnosti. Jednoty Cyrillské nemůže zastihnouti osud bývalých zpěváckých spolků, jejichž výhradním účelem byla zábava. Tou nemoci zemřeli. Dlouhou chvíii ze-mřeli. Cyrillské Jednoty mají stálý úkol a tudy i stálou činnost. Haždá neděle a každý svátek mají své programy církevní missálem a rubrikami, slavnostmi a dobami předepsaný a vyžaduji tedy pravidelných zkoušek — bez přestávek. Ku pravidelným zkouškám vyžaduje se pravidelného cvičení hudebního. Z ochotníků hudebních stanou se poznenáhla cvičení a pevní zpěváci. Spolek papoušků zhynouti musí, proto že člověk papouškem býti dlouho nevydrží. Ustavičnou a vázanou činností Cyrillské Jednoty vzrostou v ušlechtilý zástup nadšených pěvců církevních — v elitu osady. Člověk osamotnělý snadno zmalátní. Spolek osamotnělý snadno ochabuje. Aby se to nestalo, soused sousedovi ruku podává. Farní spolky sousední se podporují a navštěvují na příklad o poutích, valných hromadách a j. Ve vzájemném poučování a v čestném závodění jest rukojemství pokroku. Veškeré Cyrillské Jednoty farní mají však zapotřebí střediska, odkud by nabývaly stále posily a dostávalo se jim světla. Jako kathe drální svatyně jest matkou kostelů diecésních, jPat Cyrillská Jednota diecésní matkou Cyrillských Jednot farních. Jeli protektorem těchto farář, jest protektorem oné otec diecése, biskup. Jednota diecésní má především trojí úkol: 1.) Organisuje zakládání Cyrillských Jednot farních po diecési, pečuje o jejich rozkvět a vede dozor vrcbní nad nimi. 2.) Pečuje o to, aby na sídle diecése zejmena kruchta kathedrální byla vzorem hudby posvátné všem ostatním kostelům. 3.) Stará se o budoucnostsvědomitým pěstováním a důkladným vyueováním zpěvu církevnímu v a.lmnnátech, aby budoucí kněži dobře zasvěceni v krásy a vnady hudby posvátné jednou stali se skutečnými vůdci a zvelebovateli toho přediiležitého od-větví uměleckého, jimž Církvi vydatně sloužiti možno. — Jednou do roka jest společný svátek. Diecésní Jednota k němu svolává účastníky z celé diecése. Když se slaví výroční valná hromada, spojují se s ní hudební hody s přednáškami na poučenou odvětvených Jednot farních a ku povzbuzení veškerých přátel hudby posvátné. Potěšeni a poučeni vracejí se účastníci do svých osad a dědin, sami zavádějíce, co na sídle diecése slyšeli a viděli. Livý zpěv je uchvátil. Missie hudební vydaly ovoce. A tak rok od roku těmi missiemi dílo roste a života přibývá, až proud uchvátí i toho posledního. A jestli matka dítkám hody strojí, dítky srdce mateřské na vzájem potěšují vy-pravováním příhod ze života vlastního. Cyrillské Jednoty farní podávají Jednotě diecésní výroční své zprávy jednatelské o vlastní činnosti. A tak ten svazek vzájemný vzájemně se tuží. Ale také diecésní Jednoty hledají další vzájemnosti, aby opírajíce se o sebe jedni v druhých posily nabývali. Přirozeným pojidlem všech jest Akademie křestanská k tomu zřízená, aby byla společným ohniskem veškerých snah. Aby síly se nedrobily a snahy se nerozcházely, spojeny jsok veškeré Cyrillské Jednoty diecésní se svými větvemi farními Ilbecrtou Jednotou Cyrillskou co hudebním od-borem Akademie křestanské, v jeden velký, nerozborný eelek, rozkládající se po všech diecésích, v nichž Akademie křestanská členy své čítá. Obecná Jednota Cyrillská se svou pěveckou sborovou kolou zahrnuje v sobě veškeré odvětvené Jednoty po diecésích a farách. Celek jest m. ohútný strom pevně zakořeněný, rozkládající větve své po žírných dědinách vlasti. Valné hromady Obecné Jednoty Cyrillské, konané každého roku jednou v té, podruhé v jiné diecési, jsou křesťanskými slavnostmi Olympickými, na nichž scházejí se veškeré Jednoty Cyrillské. Zde přátelství se tuží, zde přesvědčení se sílí, zde vkus se tříbi, zde dílo roste. Zde pni stromu pokaždé jedno leto přibývá. A tak ten zpěv společný zaznívá až do posledního oudolí v horách vlast věněfcich a v libém stínu mohú'bněho stromu sladká píseň zní po veškeré vlasti. Takový jest řád Obecné Jednoty Cyrillské, která — s pomocí Boží — způsobí obrod a rozkvět hudby posvátné. A proč se naz!jvá Jednotou C~ rill- sk011 ? Důvody jsou na snadě. | ||||
|