|
| ||||
| ||||
|
Vchází vždy j Jen frankované listy
5. každého měsíce. přijímají se. - 16liG~ Rukopisy redakci za- Předplatné, slané nevracejí se. jež činí Dopisy, týkající se s poštovní zásilkou aSO~Ji~ redakce, buďtež za- na celý rok r. m. zl. 2 sílány franco na půl leta „ 1, pro katolickou hudbu p o svátn o u s Ferdinandu Lehnerovi v Karlíně, č. 234. přijímá pouze na je- v ('ecliícli, na 11Ioravě a ve Slezsku. 2 dnu z těchto dvou dob - Reklamace zasílány administrace Majitel, vydavatel a re(laktor: buďtež clo expedice v Praze, růžová ulice • Karlíně, číslo 234. E I2 D I N IA N D E H N E R. č. 5 II. í Čisto 9. V Praze, dne 5. září 1874. Ročník I. Chorál. Podává F. L e h n e r. (Dokončení.) Ad 4) Synoda praž Nikdo nepochybuje, že zejmena při povoláni učitelském vyžaduje se důkladná znalost zpěvu, jímžto se výdatně Šlechti cit mládeže, což aby s prospěchem se dělo, v průpravnách učitelských ,Iastávajícimu učiteli má poskytnuta býti příležitost k důkladnému se obeznámení s pí•edmčtem pedagogicky veledůležitým. Chorál pak jest částkou zpěvu podstatnou. Jest-li že tedy synoda pěstování chorálu v průpravnách učitelských na-Pídila, ustanovení řečené sluší nazvati moudrým, prospěšným a chvalitebným. Stalo se to ovšem v době, kde Škola s Církví ještě spojena jsouc, vrchnost duchovní za oprávněnou považována jest, aby v záležitostech Školního zákonodárství spolu účinkovala. V posledních letech však poměry Školské valně se změnily. Nad školou od Církve odloučenou rozhodují nyní faktorové jiní, ustanovení synodálni vzliledem průpraven učitelských pozbyla platnosti. Kterak se nyní na řečených ústavech chorál pěstuje, jest dostatečně známo, a jak to as příště bude, žádnému smrtelníku nelze předzvídati. Zde by se naskytovala příležitost, abychom ze stanoviska pedagogického obšírně promluvili o pěstování posvátného zpěvu a ukázali, že i státu na důkladném hudebním vzdělání v průpravnách učitelských velmi záležeti má, jak n. př. W. Riehl, jeden z nejdůmyslnčjŠíclr spisovatelů hudebních nového věku „v kulturních studií třech věků” (Kulturstudien aus drei Jahrhunderten) důkladně a krásně dovozuje. Činí pozorna, že jest to povinností státníků, aby konečnč zřetel obraceli na zcela zanedbávané hudební vychováni a na mravný úpadek pokolení našeho, poukazuje pak dále, jak hluboký význam a vznešenou váhu má uměni hudební na veškerý mravní i kulturní život národův. Vděčná by to byla sice kapitola, rozmlouvati totiž o užitečnosti a prospěšnosti vychování hudebního také ze stanoviska politického a státního — v poměrech však přítomných neplodná a neužitečná. Moudrý hospodář počítá vždy s faktory skutečnými. Poněvadž nynější průpravny učitelské ve prospěch chorálu a zpěvu posvátného vůbec mnoho ne-slibuji, držme se ústavu, který již máme, ústavu, jenž výhradně pěstuje hudbu posvátnou, varhaníky a řiditele kůru vychovává. , V a r h a n i c k á Škola”, která se nyní nazývá „Ústav pro vzdělání varhaníků a řiditelů kůru v P raze” poutá nynější dokonalostí a pravým smčrern pozornost všech, jimž na opravě, zdaru a rozkětu zpěvu církevního záleží. Znamenity' ústav, který jako fialka v zákampí bez hluku vykvetl, nalezá se nyní v rukou nejlepších. iúdiE jej proslulý náš vlastenecký skladatel a horlivý Šiřitel reformy hudby posvátné, T. Z. S k u h e r s k ý, na slovo vzatý hudební spisovatel český Blažek Jest profesorem theorie a Průcha, co výtečný varhaník známý, učí hře na varhanech. Ceho jiní národové bolestně a citelně postrádají, co v život uvésti usilovně se přičiůují, hotové a dokonalé lze v Praze naléznouti, —řekl bych vysoké Školy, akademii pro liudbn církevní. Katolici v Německu snaží se již po několik let, až dosud však bez výsledku, aby podobný ústav pro vychováváni řiditelů kůru se zřídil. Co tam teprv od | ||||
|