|
| ||||
| ||||
|
-- 713 —
budoucnosti očekávají, u nás již takměř piných padesát let, nyní pak v piném rozkvětu se nalezá. Vývin a historii školy varhanické přineseme v čísle budoucím. Jest-líže na nynějším ústavě pro vzděláni varhanikix a řiditelů kůru nadějní mladí-kově docházejí všestranného vzdělání v oboru hudby církevní, budiž ve větších městech, kde samostatní řiditelové kůr spravuji, všemožně píihlfženo, aby na uprázdněná místa dokonale vzdělaní talentové z ústavu Pražského dosazováni, zároveú však po příkladu Mladé Boleslavi, Rokycan a jiných měst též slušně, jak na umělce se sluší, honorováni byli. Peníze takto uložené nesou úroky nejlepší — náboženské a mravné ušlechtění obyvatelstva. Na vesnicích pak a v městečkách, kde duchovní správcové s kůrem v nesnázi jsou, bncf že učitel novomodní službu kostelní konati nechce, anebo pro nedostatek hudebního vzdělání kiir zastávati nemůže, vyhlídnětež si člověka hudebně schopného v osadě stále usazeného, bucl si toho neb onoho povolání, a pošlete jej na ústav Pražský ku vzdělání. Stipendium na výživu jednoho roku se v osadě bez přílišných obtíži sežene; pan řiditel Skuherský zařídí pro takové kandidáty, když potřeba, toho vyžadovati bude, zvláštní oslděleuí, aby za dobu jednoho roku alespoú tolik se vycvičili, co by dostačovalo pro podobné poměry. Ustaveni varhanickým valně se posloužilo reformě církevního zpěvu a právem lze očekávati, že tak užitečná Škola vyššího hudebního vzdělání později zemskými důchody vydržována bude. Až dosud musíme si však jako v mnohém jiném, pomáhati sami; — jednota k zvelebeni kostelní hudby zasluhuje dojista všestranné a vydatné podpory. Aby však vzděla,nf varhaníci a řiditel° kůru nebyli vůdci bez vojska, řídícími bez zpěváků, potřebné jest posléze ku zdárné reformě zpěvu kostelního zřízení v š e o b e c n é Jednoty C e c i l i a n s k é, jelikož společným úsilím a spoj euými silami i nesnadné věci provésti lze. Bude tonu za krátko již rok, co podobná Jednota všeobecná se zřizovala, stavovy její však od ministeria schváleny nebyly, jelikož spolek dle zřízeni svélxo jevil se býti statu nebezpečným. Aby myšlenka jednou probuzená opětně neusnula, odhodlal se pisatel těchto řádků ku, vydávání „Cecilie”, a pokusí se příležitostně poznovu o potvrzení jednoty, jejíž užitečnost a potřeba všeobecně se uznává. Z vyšlých dosud čísel „Cecilie” mohli rozhodující kruhově seznati, že směr budoucí jednoty věru není státu nebezpečný, jelikož účelem jest odstraiiénf ničemné hudby chrámové a nahražení vážným, přesným slohem hudby posvátné. Toho však docíliti lze jen jedinou cestou, vzornými a častými produkcemi hudebními — v okrŠlcích farních, vikariátufclx a diecésních —, po příkladu světských spolků zpěváckých, kteří dávají ku povzbuzení a poučeni občasně koncerty bud jednotlivě, bu(l společně. Při takové příležitosti vykonaly by se zároveň volby a záležitosti se životem spolkovým ne,vylnutedlně spojené. Illavním úkolem však povždy zůstane — zpíváni skladeb kostelních. Ceciliané málo mluví, ale mnoho zpívají, a to v kostelích, — nejsou tedy a nemohou býti nebezpeční. Včele spolku k řízení celku musí ovšem býti starosta, jakož i k řízení záležitostí diecésních, vikariátnícli a farních dotýčnf starostové. Údem jednoty může býti každý katolík, jenž jakýmkolivěk způsoben zásady cecilianské podporuje a rozšiřuje. Jsou pak zásady cecilianské tyto : a) pěstování zpěvu g r e g o-r i a n s k é h o č. c h o r á l u, a zpěvu f ig u r o v a n é h o, polyfonního starých i nových mistrů, pokud se shoduje s církevními předpisy; b) zpěv lidu v souhlasu s ustanoveními církevními pomoci sborů literátských z Kancionálu od Ordinariátů schválených; c) hudba instrumentální, pokud ji zákony církevní dovolují. — Výhoda jednoty v tom záleží, že hudebniny a spisy hudební při větším odbytu v levnější ceně vydávati a pravé názory o hudbě církevní rychle rozšiřovati lze. Hlavní však věci jsou a zůstanou vždy častější hudební produkce kostelní, bez nichž o reformě posvátné hudby ani řeči býti nemůže, jelikož jediné poslechnutí zdařilého provozování více prospěje, než čteni spisů za celý rok. Stanovy na jiných základech sestavené řečenému účelu nevyhoví. Čeho chceme docíliti? Chceme, aby církevních zákonů vzhledem hudby kostelní bedlivěji a svědomitěji Šetřeno bylo. V smýšleni takovém jeví se povinnovaná uctivost katolického křestana a vážnost ku předpisům a výrokům Církve sv. a biskupův. Za to na vzájem nadějcxne se podpory nejdůstojnějŠích Ordinariátů. Ba přiznejme se, bez podpory rejd. Ordinariátů reforma zpěvu chrámového nikdy zdárně se neprovede, poněvadž všudy vyskytují se o dpůrcové věci i nejsvětějších, kteří každou snahu podobnou bnd z nevědomosti, aneb ze zlomyslnosti, přemrštěnou býti rozhlašují. Jest-li že však | ||||
|