|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
Casopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Ceskoslovenské republice ROČNÍK LIX LISTOPAD-PROSINEC 1933 ČÍSLO 9-10 Bohumír Cyril Petr: Prof. Bedřich Antonín Wiedermann. (K jeho 50. narozeninám.) Napsal jsem už jednou, že Wiedermannovi není fřeba splendidní, oslňující incensace chvály. Je opravdovým mužem hudebního u-mění a veškeré jeho mnohotvárné prakse. Ne-ní jen varhanním virtuosem, umělcem, pedagogem, je dirigentem-interpretem, komponistou, theorefikem, estétem, ale právě tato mno- hostranná činnost dává mu v umění hudeb- ním vyšší rozhled. Dovedu-li tedy ze svých dojmů a vzpomínek na prof. B. A. WiPder- manna odstraniti všechny nejpodstatnější ru- šivé vlivy, takže nejsem zaujat ani pro něho ani proti němu, musím přece jen doznati, že jeho dílo, i kdyby bylo sestaveno z holých fakt bez jakéhokoliv jiného doprovodu, zname- ná ve své objektivní a umělecké průkaznosti genialitu vyššího řádu. Ve varhanní technice představuje u nás především umění tak doko- nalé, jak to jest s vynaložením všech lidských prostředků možno. Jeho dílo jako definitivní argument tvoří určitý repertoir věro-hodnosti uměleckého studia, jemuž není fřeba korektury, nýbrž pochvaly a uzná-ní. Wiedermannova varhanní intuice ukazuje našemu varhannímu umění bezpečné cesty. To je dnes nesporné. Proto se také měly Wiedermannovi poskytnout životní podmínky zdárného a ještě pinějšího rozvoje jeho činnosti. Máme u nás varhaníky, kteří ukazují mnoho dutého pathosu, s opusy škrobené ztrnulosti proto, že si především liturgii a hudbu duchovní představují příliš schematicky. Ale přes to přese všechno i varhanní umění Wiedermannovo přestává pražským lidem imponovati a ochladlá veřejnost ztrácí tím zájem na jeho vývoji. Tolik ukázal alespoň jeho jub. poslední koncert. Rozsáhlé rubriky deníků, věnované sportu všeho druhu, měly jen chudičké zmínky o koncertu, který vlastně znamenal událost. Poklesla celková duševní a hudebně-umělecká úroveň a vkus obecenstva? Nebo je to nevšímavost, nevážnost a zloba těch vrstev uměleckých, jimž jméno a osobnost Wiedermannova příliš nápadně bije do očí? Fakirství a nadutí, hudební kopisté bez umělecké askese a kultu, ale s barevnou technikou a sensační myšlenkou dosahují více? Ale pokud prof. B. A. Wiedermanna znám jako jeho bývalý spoluvarhaník emauzský, mohu říci, že vadou jeho umělecké osobnosti a jeho uměleckého díla byla příliš skrovná dokumentárnost a přílišná popularita, kterou ostatně trpívají lidé a věci nejodbornější a nejuznávanější, přes to, že Wiedermann nehledal ni-kdy laciného potlesku, nelichotil mínění davu a omezoval své styky na nečetnou společnost důvěrných přátel. Myslím, že prof. Wiedermann je ve svém umění varhanním a hudebním vůbec člověkem mimořádné moudrosti, i když je jeho 97 | ||||
|