|
| ||||
| ||||
|
stenční důvod, totiž aby byl zpíván při službách Božích, jsem proti jakékoli je-ho transkripci do soudobého písma notového, a to z těchto důvodů:
1. Dejte rutinovanému choralistovi do ruky Graduale Romanum přepsané do moderní notace a požádejte ho, aby z něho zazpíval některý versus alleluřaticus. Bude se zdráhati, poněvadž přepis do soudobé notace není přehledný. Pro doklad nemusíme jíti daleko. Obrafine na str. 84. letošního ročníku Cyrila a zazpívejme si v duchu uvedený tam úsek ofertoria Lauda anima. Jak lehce přehlédne zběhlý choralista tuto větu tištěnou v notách chorálních? Na první pohled vidí, že věta obsahuje dva členy. V okamžiku určí jejich dynamický vrchol a zazpívá větu s listu bezvadně. Jediné, co by zde mohlo býti poněkud na závadu, jest, že by na první pohled nepostřehl pressus ani v prvním, ani v druhém členu věty. Patrně neprováděl p. univ. docent korekturu sám. Soudil bych tak z toho, že na str. 84 je vytištěno Zrigonon, místo Crigon, a že u Benedicamus na str. 79 je text podložen tak, že slabika -- - mí - je zřejmě vytištěna až pod druhou notou clivis, místo pod celou touto neumou. Tím se také asi stalo, že obě neumy tvořící pressus, tedy v prvním členu podatus subbřpunctřs a clřmacus, v druhém členu dvě clívis stojí tak daleko od sebe, jako by nebyly ve vzájemném vztahu, jako by neměly na sebe vzájemného vlivu. Měly býti vytištěny jako jedna skupina. A nyní zkusíme zazpívati z přepisu?L přepisu prvého, z obvyklé dosud notace moderní, snad by to ještě šlo, ale pomalu a s velkým napietím pozornosti. Nebof pro velikou vzdálenost not od sebe je přepis nepřehledný. Ale zazpívat a prima vista, alespoň poněkud slušně, z přepisu druhého, v notaci chori!rií transkripční, považuji za nemožné. Přelétneme-li okem celou větu, jak činíváme, prve než začneme zpívati, co nám utkví k orientaci pro přednes? Nic. Je to chaos. Žádná nota nevyniká tak markantně, aby se mohla státi opěrným a vůdčím bodem pro rozčlenění melodie a pro přednes. Dole obloučky, nahoře spřežky, mezi oběma spousta nožek, jako čárkový les, takže člověk neví, nač se má dříve dívat. „Pro samé stromy nevidí les”; pro pozornost soustředěnou na jednotlivosti uniká mu celek. Co bylo nahoře řečeno o skupinách tvořících pressus, platí zde ještě větší měrou. Kromě toho objevuje se táž chyba u torculus strophicus nad slabikou mi a u salika nad slabikou rtum, kde mimo to schází oblouček, jenž by spojoval u prvé skupiny noty f a u druhé skupiny noty e. To jsou ovšem chyby tisku. Posuzujeme-li tyto tři zápisy s hlediska choralisty, poznáváme přednosti notového písma chorálu římského. Te stručné, téměř stenografické. Je výrazné, majíc noty piné. Je přehledné, nejsouc zatíženo množstvím nožek notových. Toliko virga má stopku a stává se tím snadno viditelnou, ano nápadnou, jako hlavní a vůdčí nota skupiny. Jedním pohledem postřehneme celou větu a obraz její vtiskne se nám v mysl jako fotografie. Přepisy jsou u přirovnání k němu rozvláčné, nepřehledné, zatížené množstvím obloučků a nožek, bezvýrazné, téměř bezduché. Písaři not by ovšem dali přednost transkripcím před tradiční notací chorální. Nebof snáze a rychleji píšeme obloučky a body, než inkoustem vypiněné čtverečky a kosočtverečky. Ale, díky Bohu, tuto okolnost není třeba bráti v úvahu ve století dvacátém. 2. Proti přepisu chorálu do soudobé notace můžeme na druhém místě uvésti důvody estetické. Tradiční písmo chorální působí svým nezvyklým tvarem, svou starobylostí a svým bohoslužebným určením dojem posvátnosti. Přepis do notace moderní stírá s něho tento tajemný ráz, tento posvátný pel, strhuje s něho církví zavedené, věky posvěcené roucho bohoslužebné a vystavuje jej v jeho nahotě na pospas zvědavým zrakům nezasvěcenců. Svlečte proroku jeremiášovi řásnou řízu, ve které jsme uvykli viděti jej plačícího na zříceninách Jerusalema, oblecte jej do šatů moderního člověka --- a máte představu o dojmu, kterým působí na zasvěcence přepis gregor. chorálu do novodobé notace. Představte si kněze, sloužícího mši sv. v moderním smokingu — a máte představu o zprofanování chorálu přepisem do moderní notace. A do třetice všeho dobrého: Oblecte mouřenína do šatů evropského člověka? Takovým dojmem působí chorál přepsaný do soudobé notace. 99 | ||||
|