|
| ||||
| ||||
|
Suum cuique? Napište si latinkou: „Menin aéide thea atd.” a nepoznáte fot Ukažte tuto transkripci profesorovi řečtiny, který je nadšen pro svůj předmět, který je zamilován do nesmrtelného Homéra, a budce ujištěni, že se k tomu ne-bude znáti. Anebo se rozčílí tak, že jej z bolesti nad touto opovážlivostí a nehorázností raní mrtvice. -- Když řečtinu, tož řečtinu, slovem i písmem? Když Iliadu, tož Iliadu, nezkreslenou, neznetvořenou, ve vší její původní domorodé kráse? A když chorál, tož chorál, posvátný, v bohoslužebném rouchu, nezneuctěný profánním písmem moderním? A v této formě dejte jej také do rukou lidu, který se účastní hromadně zpěvu při neproměnných částech mše sv. Ne-umí-li zpívati intervaly, je mu lhostejno, kterou příručku drží v ruce. Musí se to-mu naučiti nazpamět. Umí-li je však zpívati, postihne je brzy i v tomto rouše a bude o poznatek bohatší. Poznáf tvar, zvláštnosti a přednosti notového písma církevního.
3. Přepisem chorálu do moderní notace, t. j. přepisem až dosud obvyklým, béře se cvičiteli volnost rytmisace, kterou mu ponechává originální písmo chorál-ní při neumách, jejichž tvar připouští dva i více způsobů rytmisování. Nebot rozložením neumy na duoly a trioly, správněji řečeno: na skupiny o dvou a třech osminových notách, jak je přináší přepis do moderní notace, je problematická rytmisace neumy již jednostranně rozřešena. Z toho důvodu neuznává univ. do-cent Dr. Jos. Hutter dosud obvyklou transkripci chorálu do moderní notae-- za správný, nestranný a spolehlivý podklad vědeckého badání. Proto také hledá nový způsob transkripce, která by obsahovala vše, co v sobě chová chorál, která by však do něho nevnášela nic, čeho nemá originál. Poněvadž však návrh, který p. univ. docent přináší, je z důvodů nahoře uvedených pro výkonného choralistu nepřijatelný, dovoluji si pro praksi prohlásiti: Ne transkripce, originály? To je pravé ovzduší, to je nezbytná podmínka správné interpretace a zbožného přednesu chorálu řehořského. Pro sbory diletantů, kde není přednes stabilisován tradicí, doporučuji užívati vydání opatřeného rytmickými znaménky benediktinů solémských (solesmesských). Proč, dovolím si ocíůvodniti později. Emil Trolda : Josef Anfonín Plánický.* (K 200. výročí jeho smrti.) Loňského roku vzpomínali jsme 200. výročí narození nejpopulárnějšího českého skladatele hudby církevní XVIII. stol., Františka Xavera Brixyho, avšak na Josefa Antonína Plánického, který zemřel r. 1732, nevzpomněl si nikdo; vždyf on je jedním z těch mnohých, kteří úpině zapadli a kteří hudební historií teprve musí býti „objeveni”. Nuže, chceme zde dohoniti, co jsme zameškali. Cítíme se k tomu povinni, ježto Plánický byl skladatelem církevním, alespoň dle tehdejšího názoru, nikoliv dle názoru dnes směrem naším propagovaného, naopak: Plánický, byv vychován barokní kulturou, je pravým dítětem své doby. Pro vy-světlení toho bude nutno poněkud šířeji se rozhlédnouti a vylíčiti ovzduší, v němž Plánický vyrostl. Na okrese kralovickém vytvořila se během XVII. a začátkem XVIII. stol. dvě střediska barokní kultury, Plasy a Manětín. V Plasích obdivujeme ještě dnes budovy bývalého kláštera cisterciáckého, které vznikly v době od r. 1661 do 1738. Zejména to byl opat Eugen Tyttl (1694 1738), jenž zasáhl nejvíc do stavebního ruchu, nebof sám byl zběhlý v umění stavitelském. Jemu připadlo po předchůdcích ukončení staveb jimi započatých a vedle toho se ještě pustil do stavby no- * O Plánickém psal jsem v „České Hudb ", XX, 1913, str. 21—23 (s hudební příl)hou) a v „Národní Politice”, odp. vyd. ze dne 23. března 1923 č. 80. Zde jsem se nvní pokusil pojednati o tomto skladateli poněkud jinak. Všem, kdož mně k tomuto pojednání podali materiál, vzdávám nejzdvořilejší díky. Jsou to zejména: vsdp. Vít Hůlka, převor a knihovník na Strahově, p. Dr. Karel Jeřábek, zámecký archivář a lenili-ovník v Roudnici, vsdp. univ. dooent Dr. Romuald Perlík, archivář na Strahově, p. Adolf Straka, chorregent v Kvasicích na Moravě a vsdp. František Wonka, děkan v Manětíně. 100 | ||||
|