|
| ||||
| ||||
|
vé budovy pro konvent a započal stavbu nového kostela v Mariánské Týnici. Na projektech těchto velkolepých cisterciáckých budov měli pracovati Dienzenhor fer a Santini, při vnitřní výzdobě byli činni sochař Braun a malíři Škréta, Liška, Brandl a jiní,l leč uvedená jména stačí, abychom poznali, že jde o spolupráci nejvěfších našich umělců doby barokové, a díla jimi vytvořená hlásají ještě dnes vrchol uměleckého rozmachu českého baroka v Plasích. Ba i Praha má ve svém středu vzácnou památku na plasského mecenáše: jest to sousoší sv. Luitgardy na Karlově mostě, nejcennější umělecké dílo ze všech tam postavených soch. Dal je zhotoviti opat Eugen Tyttl r. 1710 sochařem Matějem Braunem dle nákresu malíře Petra Brandta.
Vedle těchto výmluvných svědků zašlé slávy plasské máme ještě památky skromné, avšak tím pečlivěji kdysi chované jen pro interní potřebu řeholníků, Totiž knihy někdejší klášterní bibliotéky. Zbytky její nalézají se dnes v universitní knihovně v Praze a překvapují svojí vkusnou vazbou. Plasská super-exlibris jsou formou do kůže vtlačena a pozůstávají z ornamentálního (akantového) rámu a ze středního pole, nahoře i dole lištami zkráceného. Do hořejší lišty jest vtlačeno slovo „Anno”, do dolejší letopočet „1713”. Střední pole jest vyzdobeno opatským znakem.-' Letopočet poukazuje opět na opata Eugenia Tytfla a dle toho dlužno rozluštiti F E A P P L: Frater Eugenius Abbas Plassensis, praepositus Lippensis. Když plasští opati prokázali takto svůj panujícím směrem ovlivněný vkus na poli umění výtvarného, nepřekvapilo by zajisté, kdybychom se také dočetli, že i hudba v klášteře plasském brala se novými cestami, totiž, že by byla opustila tradicionel.ní chorál a nahradila jej sborovým nebo sólovým zpěvem s doprovodem orchestrálním, jak fomu jinde během XVII. století se stalo zvykem, leč o tom archivalie klášterní úpině mlčí, ba naopak, do r. 1746 nepotkáváme se v katalozích řeholníků se žádným „chorregenfem”, nýbrž toliko s kantory a sukcentory, ° což by svědčilo právě tomu, že u cisterciáků pl,asských zůstal zpěv přes všecky novotářské sklony v jiných odvětvích umění nedotknut. Že tornu tak ne-bylo, lze souditi z následujících úvah: 1. Pro doprovod chorálu byly by stačily varhany v kněžském kůru, ba máme z r. 1661 zprávu, že zde stály dokonce varhany dvoje proti sobě; avšak na vysoké kruchtě (nad vchodem) se nalézaly třetí varhany, o nichž se v pramenech praví, že neměly v Čechách sobě rovných.'1 I když takovému, zajisté přehnanému výroku nedáme víry, musíme přec přiznati, že onen třetí stroj nemohl býti určen k ničemu jinému, než právě k doprovodu hudby figurální. Domněnka tato se po-tvrzuje, nebot 2. objevují se mezi řeholníky z konce XVII. stol. jména, jež známe z rukopisných katalogů hudebnin děkanství v Třebenicích z r. 1699 a cisterciáckého opatství v Oseku z r. 1706. Zde stačí se zmíniti pouze o 2 hudebnících plasskýhh. Jest to: a) P. Josef Jahn. Narodil se 24. XII. 1657 v Lokti, při křtu obdržel jména Jan Adam; r. 1677 vstoupil do noviciáfu, r. 1682 měl primici. Po 14 roků působil jako kantor kněžského kůru a učitel noviců ve zpěvu. V době od r. 1690 do r. 1694 byl podpřevorem. V této vlastnosti reformoval chorální zpěv cisterciaček v Mariensternu a Marienthalu v Horní Lužici (kteréžto kláštery pafřily do české cisterciácké provincie) a cvičil jeptišky ve zpěvu, varhanami doprovázeném. Další zprávy týkají se již jenom jeho kněžských funkcí, ostatně ještě o něm uslyšíme 1 Ant. Podlaha: Soupis památek historických a uměleckých v pol. okr. kralovickém ,(Praha 1912). Jan Emler v „Časopisu přátel starožitností českých”, XV, 1907, str. 86, 87- 3 Ant. Podlaha: Benedicti Scheppl De abbatibus monasterii Plassensis ... ve ,Sbírce pramenů církevních dějin", č. IV. (v Praze 1909). Z tohoto pramene byla ~erpána dala zde ohledně P. Josefa Jahna a Mořice Vogta, Pavla Cardelia a Raymunda Fidlera v kontextu uvedená. 4 Ant. Podlaha: Chronici Plassensis privati >,Tilia Plassensis" (1. část předchozího spisu), str. 59: ,Prostant nunc ante chorum monachorum ... duo se invicem respicientia pulchra ef excellentis bonitatis organa: ad frontispicium vero ecclesiae in alfo choro organum maius oolloaatmm est, cui vix in Boémia pro ratione rariorum, mutationum par reperies". Tyto dvoumanuálové var-hany o 28 rejstř. na velké kruchtě stojí dodnes. 101 | ||||
|