|
| ||||
| ||||
|
vrozena, nebot i její bratr, hrabě František Josef Černín, byl vychvalován jako milovník hudby, když mu P. Cunther Jakob r. 1724 věnoval svoji sbírku mešních skladeb, známou pod názvem ,Acratismus pro honore Dei".11 O hudebnosti hraběnčině mluví podobný pramen, totiž dedikace, kterou dne 20. srpna 1718 předeslal P. Mořic Vogt svému „Conclave”. Praví tam, že hraběnka je sestrou mus a mistrní ve zpěvu a v hudbě nástrojové a jako taková že je známa i u vídeřlského dvora: ,Motivum dedicationis hujus est, Musaram te factam sororem scientia musices, qua voce, qua instrumento jure magistram suam nuncupavit; una sufficiat testis: aula imperatoria." Ruku v ruce s nadšením hraběnčiným pro hudbu šla její láska pro umění výtvarné. Jelikož je-jí manžel Václav Josef zemřel již r. 1715, připadl jí úkol, post:arati se o znovuzřízení zámku a kostela v Manětíně, jež se staly r. 1712 obětí požáru. l' Novostavby jí provedené a dodnes zachované svědčí o dobrém vkusu. Z výzdoby zámku zajímá nás část malby na stropě velkého sálu, která zobrazuje 4 ženské postavy, hrající na violu, loutnu, triangl a kytaru.I~~ Fresko toto, značící jakousi apotheosu hudby, nebylo zajisté jen nahodile komponováno, nýbrž zdá se spíš poukazovati k určení místnosti pro produkce hudební, jaké v šlechtických domech bývaly v oblibě. Malíř freska není znám.
Mezi umělci, kteří pracovali na výzdobě panských a patronátních budov, čteme malíře Brandla a jeho žáky, sochaře Borovice, žáka Brokofova a jiné. Borovec, rodák manětínský, podal svými karyatidami pod hudební kruchtou kostela důkaz, jak i venkovský umělec byl prodchnut cítěním panujícího baroka. Kostelní stavba byla dokončena r. 1717 a hraběnka opatřila také vnitřní zařízení: oltáře, kazatelnu, zvony, varhany a hudební nástroje. Varhany dodal loketský varhanář Leopold Burghart, a to s takovým zdarem, že stroj vzbuzoval všeobecnou pozornost a přilákal do Manětína mnoho hudebníků ze sousedství i z daleka, aby jej sami zkoušeli anebo aby si poslechli hru Mořice Vogta, jenž byl také výborným varhaníkem. Vogt býval totiž hraběnkou zván, aby zde spolupůsobil při kostelní hudbě, jednak jako dirigent, jednak jako skladatel. Hraběnka bývala při takových produkcích nejen nadšenou posluchačkou, ale namnoze také spolučinnou účastnicí jako sólová zpěvačka. Tím si také vysvětlujeme, proč Vogt ji věnoval svoje „Conclave”. Konečně i tehdejší farář Alexius Pleschner nezůstal nečinným, nebot roku 1715 obnovil literátské bratrstvo. Byt by úkol literátů nevztahoval se na provozování hudby figurální, nýbrž spíše jen na pěstování lidového zpěvu, jest z ob-novy bratrstva patrno, že zájem o kostelní hudbu zachvátil tehdá v Manětíně všechny kruhy společnosti a každý přispíval v rámci svých sil. Tak na př. byl hejtman panství manětínského Jiří Josef Tichý (t 1713) „milovníkem českého pobožného zpívání” a totéž platilo o jeho synovi Jarolímovi, hofmistru hraběcího dvora. 7e se farář Pleschner zajímal také o figurální hudbu, toho jsou dokladem některé zmínky v pamětní knize literátů, jím r. 1719 sepsané, jichž zde bylo použito.II u Ílpiné dílo v hudební sbírce kláštera oseckého. V dedikaci praví Jakob o hraběti: . oriens in nobilem musicam nobilissim,a Tua propensio...; nec mirum iiustrissimam Excellentiam Tuam in musicam bono ferri ani mo, cum enim omne studiorum et exercifiorum nobilium genus in Te circumversetur, amor musicae, quae egregium studiorum oondimenhlm a Thriv.ero praedicatur, adjungendus fuit; ... Hujus et pietatis eonsueta-e tractus amore in mysteriis Divinis per oonoenfum musicum etiam in horas protractis te perstifisse, ac citius vocem cantantis, quam aurem ausculfantis defecisse meismet oculis oonspexi." 12 Ant. Podlaha: Posvátná místa, díl III., str. 44. 13 Ant. Podlaha: Soupis, obr. 137 na str. 105. 14 Ant. Podlaha: Posvátná místa, díl III., str. 45 a 54. Ony vychvalované ,varha,-ny - blučutc. kunstovné a slavné" měly disposice následující: Man. I.: Principal 8', Salicianal 8' Kvvntstena 8', Oktáva 4', Flétna špičatá 4', Kvinta 3', Mix-tura Y. Man. II.: Gopula velejemná 8' Flétna otevřená 4'. Pedál: Subbas otevřený 16', Subbas krytý 16', Oktavbas 8', Kvintbas W. Původně měly Principal, Salicional a Kdvntatena po 2 manubriích, jedeno pro dolejší, druhé pro hořejší polovici klaviatury, čímž bylo umožněno hráti na př. levou rukou bas na Principal, pravou rukou vrchní hlasy na Salicianal a pod. Zařízení toto se velmi zamlouvalo P. Mořioav!i Vogtovi, jenž varhany popisoval ve svém Conclave. Tam také praví, že ony 2 rejstříky v 2. manuálu úpině stačí, ba další rejstříky jen by sváděly k nevkusnému, zpěv přehlušujícímu dopro- 104 | ||||
|