|
| ||||
| ||||
|
Dle toho moduluje I. díl do dominanty a končí v počáteční tonice. Druhý díl je v parallení mol- tónině a moduluje do své dominanty s ,pikartskou" velkou tercii.
Pro arie v mol- tónině je schema poněkud jiné; vezměme arii č. 2. z c-moll (dle starého zvyku jsou ovšem předepsány toliko 2 9): 1. II. c g c Es cg; Prvý díl moduluje do své moll-dominanty, druhý začíná v parallelní dur- tónině, vrací se ke své původní a moduluje do její dominanty s velkou tercií. Schema pro modulační plán dává nám tedy moll-trojzvuk, v němž stojí základní tónina bud ve středu (u dur, a C e = ) anebo dole (u moll c Es g). Výjimku tvoří arie 1. a 8. s pozměněným modulačním plánem ve střední části: 1. II. 1.: A E A fis h(l)fis místo do cis 8.: C CS C a C a místo do e# Značné zjednodušení prvé části tím, že nemoduluje do dominanty, nýbrž že zůstává v základní tónině, nalézáme v ariích č. 4., 5., 6., 9., 11. a 12. V č.11. je za-to střední část modulátorně lépe vybavena. Melodii tvoří Plánický na základě diatonickém, sem tam se objevují větší skoky, prozrazující harmonický podklad. Náběh k chromatice vyskytuje se jen v č.1. Výzdoba jistých slov (gaudium, corona atd.) koloraturou jest tradicioneln í. Po stránce harmonické zajímá v 1. a 7. arii předepsaný terckvartakord C, je-muž se skladatelé té doby vyhýbali, omezujíce se na pouhý sextakord. Koliduje ale s vypsanými hlasy právě tak jako harmonisování 2. stupně v průchodu, když melodie zůstává stát na některém tónu tónického kvintakordu, na př.: f I D o — mine mea jam coro- č. 2. j s č.10. recit. q6 5 ~6 Kvartové průtahy, předepsané ve fundamentálním hlase a kolidující s hlasem vedoucím, lze vysvětliti nevypsáním dlouhého předrazu ve vedoucím hlase, na př.. č. 6. 4 provedení Pokud jde o deklamaci, je nesporno, že Plánický by1 dobrým latinářem, ne-bot všude respektuje přízvuk, ba i kvantitu slabik. Jediné, co nám se zdá býti nezvyklým, je velmi často se vyskytující dloužení poslední slabiky: d i g n u s se-quen-tem a - mor 110 | ||||
|