|
| ||||
| ||||
|
Sopr. Alf. Ten. Bas.
Anonymus 1718: 7 - 1 3 1 == 12 Bretner: 10 2 -- -- = 12 Willicus: 9 1 = 10 Plánický: 7 { 3 — + 2 -- 12 součet: 33 -1-7 3 -- 3 = 46 Shledáváme, že se Plánický shoduje co do záliby pro hlas sopránový se svými vrstevníky. Poměr mezi dur- a moll- tóninou jest tento: Anonymus 1718: 7 dur, 5 moll = 12 Bretner: 6 dur, 6 moll — 12 Willicus: 5 dur, 5 moll = 10 Plánický: 7 dur, 5 moll = 12 součet: 25 dur, 21 moll — 46 Dur arie jsou tedy početnější, třeba jen nepatrně. Tento zjev poukazuje k hnutí v hudbě, které čím dál, tím víc považuje moll-Tóniny za něco zastaralé-ho; v XVIII. stol. vítězí dur úpině, ba v 2. pol. Tohoto století znají skladatelé téměř jen D-dur. Tato manýra se zde ještě neukazuje, naopak co do volby tóniny panuje značná pestrost; máme totiž v uvedených sbírkách zastoupeny tyto tóniny: dur moll A 3 - 3 6 B 5 - 5 C 5 7 = 12 D 3 5 = 8 Es 1 = 1 F 4 -- 4 G 4 6 -= 10 součet 25 - 21 = 46 11 Plánického pak jest poměr následující: A (1), ~C (3), D (2), F (1), c (2), (3). Předznamenání u c moll skladeb jest všude ještě archaické, jako by se jednalo o transposici tóniny dorické. Další zajímavé porovnání skýtají texty těchto 4. sbírek. Tyfu jsou u Plánického až na 2 případy úpině jiné; pouze „O Deus ego amo te” zhudebnil též Bren,tner a ,D:omine mon sum dignus" je zhudebněno ve sbírce Anonymově. Nepovšimnut zůstal Plánickým text ,Oderif me totus munduss nimž se potkáváme u Anonym+a, Brentnera i Willica.. Zato jest myšlenka, zakončit řadu arií skladbou za zemřelé, společná Anonymu i Plánickému. Text poslednější arie s recitativem ,Vado, jam vado de mundo tumultuosu" jest obzvlášf nápadný svým asketickým obsahem. Prohlédneme-li si pak ostatní texty u Plánického, shledáváme, 7.e on s oblibou se zabývá, myšlenkou o pomíjejícnosti tohoto světa a zde máme styčný bod, jenž nás vede k Vogtovi a jeho Vertumnu. Vždyf i heslo, jež předeslal Vogt svému dílu: ,Vanitas vanitatum, omnia vanitas, praefer amare Deum", nalézáme zhudebněno Plánickým v recitativu k 1. ,árii? Z tuho .i z mnohých jiných textů jde jasně najevo, že Plánický přijal ú-pině filosofii Vogtovu ,a jí inspirován napsal svoji ,Opellu". Ovšem bychom nyní rádi zvěděli, zda-li také po stránce hudební jest něco ,společného. Předně jedná se zde i tam u arie, Verturnnus jich obsahuje dokonce 31. Vogt nazývá svoje arie ,fug,ami", snad ne zcela právem, poní4vad2 kontrapunktické věty, které slouží ariím za předehry, nemájí s následujícím zpěvem ;nic společného, ,nýbrž jsou pouhými jakýmisi ritornelly. V Opelle je .oproti tomu až na několik málo imitací všecko homofonní. Forma arií je ovšem fiatáž, leč tento moment by nerozhodoval, právě ,že se jedná zde i tam o ;arie s devisami, koloraturami atd. Další rozdíl záleží v tom, že Plánický předepsal pro svoje arie instrumentální 112 | ||||
|