|
| ||||
| ||||
|
doprovod, jehož se Vogt úpině vzdává. Jeho doprovod se totiž omezuje pouze na klavír (,gala", f. j. křídlo). Doprovod tento jest pro nás velmi poučný, ježto jest úpině vypsán, nikoliv jen načrtnut generalbasem. Zde tudíž vidíme, jak doprovázeč s iměl asi počínat, když měl před sebou generalbasový part: harmonie jest těsná, vrchtní hlas nejde se zpěvem (vyjímaje sem fiale někIeré sp.oje); sólový alt, tenor a bas zpívají vždy do doprovodu, avšrak i sólový soprán ne-musí se vždy pohybovati nad doprovodem. Akordy se doplňují sólovým hla-sem na čtyř-- nebo jen trojhlas, t. j. tón melodie nebývá již v doprovodu za-stoupen, zkrátka: doprovod se snaží býti, pokud možná, úpině samostatný."' Tatáž zásada panuje v instrumentálním doprovodu Plánického, avšak nejen Plánického, nýbrž také Anonyma, Brentnera, Willica a j. Zde jsou doprovázející nástroje psány tak, že vyphiují pausy zpěvu, nanejvýš že sólový hlas do instrumentálního závěru vpadá anebo naopak. Imitace se u Plánického při těchto nástupech nevyskytuje (naopak sem tam u Brentnera, Willica), zato se stává, že sólový nástroj jde dál a tvoří se sólovým hlasem někde tercie, nikoliv ale důsledně. Jen málo je případů, kde by se doprovázel zpěv prvními houslemi v unisonu. Tak je tomu hlavně v 1 arii; všimneme-li si její lehké melodiky a jednodušší periodisace, shledáváme, že arie tato jest neapolská, proti jiným, benátský m.
Řekli jsme, že Vogt předepsal pro doprovod arií Vertumna pouze klavír. V tom se domníváme nalézti vysvětlení, proč i Plánický ponechává kapelníkovi na vůli, obsaditi vox prima instrumentalis varhanami nebo cembalem, tuto druhou eventualitu dle vzoru Vogtova. Jenže Vogt měl patrně na mysli domácí produkci, snad dokonce právě v hraběcí rodině, ba jeho melodika nese se skutečně jakousi noblesou, aristokratickému kruhu odpovídající. Podobný rys mají také arie Plánického; je z nich cítit, že skladatel by1 zvyklý pohybovati se v šlechtické 'společnosti s jemným, vybraným vkusem. Vogt snažil se proto na-psati své ,arie v rozměrech co nejkrafších, avšak přes to si neodpouští užití de~ vis a koloratur. Jinak Plánický; ten, jako kdyby se nedal nikým omezovat, nechává se vésti jen svojí hudebností, bez ohledu na vzrůst skladby. Větší rozměry skladby odpovídají asi slavnostní liturgii v dómě freisingském; skladby jsou totiž co do textu v tehdejším slova smyslu liturgické, na rozdíl od arií Vertumna. Jest nesporné, že na Vogta působily dojmy, které si přinesl z italské cesty, avšak jádro jeho skladby vyrostlo v ovzduší plasského kláštera, tedy z místa, které, jak jsme poznali, bylo jakýmsi střediskem barokové kultury v západních Čechách. V Tom směru navazuje naň Plánický, jehož rodiště, Manětín, bylo sousedním klášterem silně ovlivněno. Dále na Plánického působila aristokratická společnost, ve které se pohyboval: v Manětíně to byla vrchnost, ve Freisingu zas knížecí dvůr biskupův. Jako další složku, pro hudbu Plánického směrodatnou, musíme považovati skladby italské, které šlechta ve svých kapelách nechávala s oblibou provozovati; skutečně upomínají instrumentální sonaty Opelly silně na Vivaldiho, tehda velmi oblíbeného benátského skladatele.9' Tím jsou snad vysvětleny všecky složky pro hudební tvorbu Plánického směrodatné. V. Ríhovský: Ríšský sjezd „Kirchenmusikbundu”. Ve dnech 28. a 29. října t. r. uspořádal ,Kirchenmusikbund", německé to sdružení pro církevní hudbu v Českoslov. republice, říšské shromáždění svých členů v Litoměřicích. V jednotlivých schůzích byly probírány otázky týkající se přes~ 26 Podle toho neodpovídá doprovod, kterým jsem opatřil jednu arii Plánického v „České Hudbé”, duchu ranního XVIII. stol. 27 Že díla Vivaldiho byla ve Freisingu známa, dovídáme se z citované práce Fellerenovy, kde se na str. 122, praví, že v pozůstalosti dvorního hudebníka Ondřeje Ferdinanda Natrupa, zemřolého 29. června 1753, se nacházela díla Tartiniho, Zianiho a Vivaldiho. Natrup (viz Dlabač II, 367) by1 dle Fellerera švagrem Plánického; jejich manželky byly sestry Sonntágovy. 113 | ||||
|