|
| ||||
| ||||
|
né církevní a liturgické hudby v intencích „Molu propria” a v duchu církevních předpisů, jakož i sociální záležitosti ředitelů kůru a varhaníků. Organisační vedení má tento spolek znamenité. Zde pracuje se houževnatě, cílevědomě, s pře-svědčením, vytrvalostí i oddaností k ušlechtilé věci, což zasluhuje obdivu. Pro-to jsou výsledky již nyní velmi dobré a ponesou jak církevní hudbě, tak i těm, kteří jí slouží, znenáhla sice, ale určitě žádoucí výsledek
Předsednictvím byl pozván k projednávání různých odborných otázek znamenitý a populární skladatel Vincenc Goller z Vídně, který byl nedávno za své zásluhy rakouskou vládou jmenován dvorním radou se skvělou pensí. (Tak ctí jinde své. „proroky”. U nás můžeš jít, církevní skladateli, „na dvůr”. O toho dvorního radu by nešlo -- spíše o tu pensi). Goller, skvělý řečník, obsáhle a přesvědčivě mluvil o jednoflivostech, jež byly na pořadu a hlavně kladl důraz na nový směr církevní hudby, totiž na spoluúčast lidu na liturgii. A dotvrdil oprávněnost tohoto směru řízením své 6hlasé mše „Orbis factor”, kterou pro-vedl dómský sbor. Zde přibírá v Credu mezi prokomponované části, které jsou přiděleny sboru, chorální věty, jež zpívá lid. Při poslechu mše poznáte, že ji skládal mistr. Přes poměrnou snadnost vyskytují se místa velkolepě polyfonní, jež při skvělém provedení vystoupila důrazně dopředu. Chorální věty lidem zpívané tvořily účinný kontrast a bylo možno pozorovati, že lid se se zvláštním zájmem úlohy své ujal. -- Závěr v celku tvořil (29. října odpoledne) v koncertní síni uspořádaný koncert, který měl na pořadu vesměs cenné i vynikající ukázky starší, nové i nejnovější círk. hudby, jež provedly chrámové sbory z Litoměřic, ústí n. L., Bíliny, Postoloprt atd. Zajímavé byly ukázky zpěvu malých hochů, jakož i polyfonní skladba (část mše Palestrinovy), které přednesl sbor děk. kostela z Postoloprt, dokazující, co zmůže dobrá vůle a houževnatost ředitele kůru (Fr. Schuster) i v malém městě. Nejmodernější skladbu, nejvýš obtížnou, ač ne vděčnou, zazpíval skvěle chrámový sbor z Listí n. L. (O. G~ttl). Jak již dříve uvedeno, Gollerovou 8h1. mši provedl přesně, vyrovnaně a výrazně dómský sbor litoměřický, který i v koncertu přednesl několik ukázek současné círk. hudby (kap. Fr. Zeman). Slavnostní koncert i shromáždění bylo uzavřeno hymnem „Te Deum laudamus” od V. i;íhovského op. 4. pro smíš. sbor a orchestr, jejž zazpíval sdružený, velmi po-četný sbor s průvodem velkého orchestru. Provedení, jež řídil dómský kapelník Zeman, bylo podmaňující a přítomnému skladateli, ač je jiné národnosti, do-stalo se od p. biskupa ujištění, že „umění sbratřuje národy”. Mezi jednotlivými čísly koncertu pronesl spojovací a informační poznámky p. R. Quoika ze Žatce, učitel měšf. školy, výtečný varhaník a redaktor spolkového časopisu ,Chorbote". Quoika je zároveň s postoloprtským řed. kůru Frant. Schusfrem a tamějším děkanem Wiirstlem hybnou pákou a duší ,Kirchenmusikbundu", jehož práce je dojista vysoce záslužná a béře se ve stejných šlépějích jako činnost naší Obecné jednoty Cyrilské. Zvláštního významu dostalo se však závěrečnému shromáždění slavnostním proslovem J. E. ndp. biskupa litoměřického Msgra Dr. A. Webera, jenž promluvil na thema: „Církevní hudba a actio catholica.” Po jeho Excelenci přednášel dvor. rada W. Goller z Vídně o lidovém liturgickém hnutí. Četní shromáždění, — mezi nimi kromě výše jmenovaných spafřiti bylo možno celou dómskou kapitulu, vynikající zástupce umění i vědy atd. -- sledovali se zájmem nejen před-nesené skladby, ale i svrchu zmíněné výklady. „Kirchenmusikbund” se svým předsedou děkanem Wiirstlem i ,Chorregentenverband" prokázali litoměřickým sjezdem nesporně, s jakou vážností a spolu s příkladnou horlivostí chápou se díla pro povznesení církevní hudby. Z to-ho důvodu zasluhují obě tyto korporace nejširšího zájmu a všestranné podpory. Řada došlých pozdravných telegramů i přípisů — mezi nimi přípis apoštolské nunciatury v Praze, přípisy jednotlivých nejdůstojnějších bisk. konsistoří i mnohých státních úřadů — podala výmluvný důkaz o tom, jaké oblibě bbě tyto poměrně velmi mladé instituce se těší. 114 | ||||
|