|
| ||||
| ||||
|
200. výročí svého založení. K vynikajícím žákům jeho náleží též známý historik Jan Beckovský. V archivu hradu pražského nalézá se ve svazku 439 rkp. ,Catalogus alumnorum et oonvicforum seminarii Bssae. Virginis Assumpfae, Brunae 1679", v němž čteme: ,.Joannes Beczkovsky, Boemus Teutobrodensis, annorum 19, poeta, trombonisfa et violonista, alumnus supernumerarius. alitur ex eleemosyna ef industriis, ad ordinarium mensam." Ježto godl.e Rezkova vydání ,.Poselkyně", sv. II, 3, str. VIII, narodil se Beckovský 18, srpna 7658, bylo mu začátkem školního roku 1678-9, t. j. na podzim r. 1678, již 20 let. Zdá se, že pisatele nezajímal věk jednoflřvých studujících, nýbrž hlavně pramen výživy. Beckovský nepožíval žádné nadace (tyto jsou, vždy pečlivě uvedeny), proto se musel vydržovati milodary a vlastní pílí a spokojiti se nejjednodušš.1 stravou. Že byl Beckovský ctitelem umění, jde najevo z životopisu (II, 3, str. XVI), kde se praví, že také maloval a pracoval věci ozdobnické; že byl ale také hudebníkem, není, tuším, dosud známo. Vzhledem k jeho takto prokázané hudebnosti vysvětlují se některé zmínky o hudbě v ,Poselkyni". Jako pozounista zajímal se o trubače a zajisté proto převzal do „Poselkyně” celé znění privileje Ferdinanda II. z r. 1630 (II, 3, str. 88). Další zmínky o hudbě nalézáme na př. II, 3, str. 300, kde podává i nápěv písně minoritského kvardiána P. Pavla Žačkoviče (viz CCM. 1881, str. 380), II, 3, str. 403, mluví o písni Michnově a j. — Za laskavé svolení k použití hradního archivu vzdávám p. vrchnímu odborovému radovi Dr. Morávkovi své uctivé díky. Emil Trolda.
Slavná ústecká Cecilská jednota — 130 Itf. V (lstí nad Orlicí vzpomínali 1301etého trvá-ní tamní Hudební jednoty oecilské. V březnu roku 1803 byla založena v Praze hudeb-ní společnost neboli „Societa”, první toho druhu v Čechách. V listopadu téhož roku v malém horském městečku CIstí nad Orlicí následují jako první na našem venkově příkladu Prahy a zakládají Hudební jednotu cecilskou. Tato bývala pýchou městečka, mnozí její odchovanci (Pecháček, Kaplan, Janda, Jansa. Sýkora ml., Hnilička, Dušek, Kocián, Sychra, Špindler Vyříz ní dopisů z č. 7.—8. Panu K. V. z J. H. Odkazujeme na zákon ze dne 21. prosince 1923, č. 268 Sb. z. a n., po př. zák. ze dne 16. prosince 1926, č. 246, ze dne 19. prosince 1930, č. 188 Sb. z. a n. Na výnos ze štoly d u c h o v n í c h vztahuje se zákon kongresový ze dne 25. června 1926, G 122 Sb. z. a n. a vlád-ní nařízení ze dne 17. července 1928, č. 124 Sb. z. a n. — Ostatně odpověd podrohnou zasílláme v soukromém dopise. Panu děkanu H. z P. Při mši sv. f i c h é (ne ovšem z p í v a n é, kdy jest předepsán liturgický zpěv latinský?) přípustna jest píseň v řeči lidové. Může to býti píseň mešní, která má pro každou část mše sv. jiný text i nápěv, píseň t. zv. prokomponovaná, jako jsou v Č. k. na př. písně: , Hospodine, studnice dobroty...” Splnilo se Písmo svaté. . .` a celá řada jiných. — a. j.) nabyli zvučného jména ve světě hudeb-ním a pořekadlo „V Ousti umí každý houstl” má právě původ v Jednotě cecilské. Hudební jednota cecilská má rovněž velké zásluhy o národní probuzení a uvědomení lidu českého v CIstí nad Orlicí a v okolí. Do dnešního dne je jednota ocilská významným činitelem veřejn - ho života ústeckého. Tamní „Volené orchestrální sdruženi' je nástupcem jednoty cecilské na poli hudby světské. Jednota cecilská se totiž vrátila k svému původnímu poslání — k hudbě duchovní, aby sloužila svému lidu na kůru a posledních cestách. I. turgický týden k,anan by1 v klášteře na Slovanech v Praze od 10. X. do 13. X. 1933. Vybraní řečníci ukázali četnému posluchačstvu nejen hloubku a milosfipinou krásu naší liturgie, ale i její sílu a obrodné poslání v životě každého křesfana, osady, farnosti, státu. Po krásné pro-mluvě red. J. Krlína o mši sv. v životě intelig,er.-fa upozornil z posluchačstva prof. J. Kl. Zástěra z Kralup na souvislost liturgie se zpěvem posvátným a doporučoval, aby hnutí liturgické u nás pracovalo promyšleně a jednotně s hnu, tím naším c y r i l s k ý m. Cyrilská myšlenka je praktickou aplikací liturgických snah, sblížiti věřící s oltářem. Bez ní zůstane liturgické hnutí účinné jen u jedn•oflivců. CIčastí na posvátném zpěvu (chorálním pro lid, polyfonním a sborovém pro kostelní kůry) stáváme se spolučiniiteli liturgie, konajíce skutečnou službu Boží. Po krátké debatě oďpověděl njdp. opat P. A. Vy-koukal, předseda týdne, že nebyto možno hned na počátku rozvinouti všecky složky liturgicr kého snažení, takže první přednášky měly za úkol postaviti věc na správný ideový základ. Budoucně bude v rámec týdne vzat zřetel i na zpěv liturgický. S našeho stanoviska vítáme ten-to slib, něbof jsme vskutku se domýšleli, že se na hnutí cyrilské a jeií vedoucí ústředí OJC. za-pomnělo. Nebyli na liturgické výstavoe ani náš časopis „Cyril” vystaven. Postaráme se příště o to, aby oboje snahy, v našich skrovných poměrech, se netříštily, ale sjednooeny vzáj.em; nou spoluprací přinesly bohatý duchovní i kulturní užitek. — J. K. isfárna redakce Jiná forma lidové písně mešní jest mešní píseň s t r o f i c k á, kde jlest s'ioe ke každé částce mešní jiný text, ale všecky strofy se zpívají jedním nápěvem. (Na př. mešní písně ,,Ejhle, oltář .. „V zemi věrných Čechů . a pod.) Uvedené mešní písně (prokompovaná neb strofická) zpívají se obyčejně po celou mši sv. tak, jak jsou napsány. Ale možno po pozdvihování voliti i jinou píseň — kdežto před pozdvihováním (včetně „Sanctus”) zpívá se píseň mešní. Také není překážek, proč by se nemohla před pozdvihováním zpívati jiná vhodná píseň, ne sice mešní, ale přiléhající k připadající církevní době neb příslušnému svátku. Po pozdvihování možno zpívati opět píseň jinou. Po pozdvihování doporučuj,e se však voliti píseň, jejíž text se od-náší ke Kristu svátostnému. (Srv. Orlův článek Český kancionál” v časopise „Cyril”, roč. 46. [1918] str. 65 a 89.) 120 | ||||
|