|
| ||||
| ||||
|
tou a královskou komorou v záležitosti koleje Všech svatých.10 Také jiné osoby tohoto _jména náležely mezi přivržence kalicha: Petr Černohorský byl knězem utrakvistickým a zemfel před r. 1595 snad ve Vysokém Mýtěll a Šimon Černo-horský odešel pro víru jako emigrant z Poličky.12
Po rekatolisaci Čech zaujímají vysoké postavení kněží: Matouš Jiří Černo-horský z Lerchenfeldu, děkan v Brandýse r. 1627, Jiří Černohorský, arciděkan v Kutné Hoře r. 1634ť3 a Tomáš Černohorský, generální vikář v Hradci Králové r. 1676.1-1 O pobytu rodiny Černohorských v Nymburce byla uveřejněna zpráva, že r. 1634 Jakub a Martin Černohorský byl zabit při vpádu švédsko-saském.15 V Lounech zdržovaly se 2 rodiny tohoto jména, jak 'nám sděluje seznam osob povinných ke krytí válečných škod z r. 165016 a rakovnické knihy městské mluví o Černohorských, jimž v letech 1654 a později bylo uděleno měšfanství.17 R. 1672 nalézáme jistého Jana Černohorského jako člena městské rady ve Skuči.l$ Nás zde ovšem zajímají ony osoby, které byly také hudebníky, — máme jich celou řadu: shora uvedený Mikuláš Černohorský z Hořiměřic byl jistě hudebním diletantem, nebof r. 1587 obdržel odkazem od svého přítele regal a virginal.19 Hudebníkem z povolání byl Jan Černohorský z Pardubic; označuje se při svém při-jetí do svazu měšfanů pražských r. 1586 jako varhaník.21 Černohorský Jiří byl 1624 školním pomocníkem v Dobrušce,21 tedy také hudebníkem. Černohorský Václav starší působil od r. 1670 po dvakráte jako kantor ve Mšeně.22 Mšeno má býti také rodištěm Samuela Černohorského, jenž se rovněž věnoval kantořině; r. 1676 nacházíme jej jako kantora v Sezemicích,23 r. 1678 pak v Nymburce. Dne 16. února 1684 narodil se mu syn Bohuslav Matyáš, náš skladatel. Také mladší syn Václav Hypolit, nar. 12. srpna 1687, byl hudebníkem, jak patrno z jeho funkce prefekta hudby, kterou vykonával r. 1714 v koleji jesuitské v Kutné Hoře a 1720 v Hradci Králové, jsa členem řádu Tovaryšstva Ježíšova.24 Nebyli= on prvý svého jména, jenž vstoupil k jesuitům, nebof v úmrtním seznamu zemřelých jesuitů z r. 1712 shledáváme jistého Jana Černohorského jako člena tohoto řádu.25 LI jesuitů absolvoval theologická studia r. 1698 Samuel Černohorský mladší z Nymburka, jenž se ale věnoval duchovní správě a působil pak od r. 1705—1707 jako farář v Družci." s Z toho můžeme souditi, že ideálem příslušníků rozvětvené rodiny Černohorských bylo sloužiti církvi, škole a hudbě; jeden z předků, Jan, byl r. 1611 pouze zvoníkem a pokoutním kantorem v Kutné HořeS7 a Jakub Černohorský musel se spokojiti v r. 1629 s funkcí kostelníka v Poříčí n. S.28 lo F. Dvorský: Paměti o školách, 1866, str. 81. 11 J. Jireček v ČČM, 1883, str. 475. 12 J. Michl v ČČM, 1847, I, str. 554. 13 F. Krásl: Arnošt hrabě Harrach, str. 593, 411, 441. 11 Časop. katol. duch., 1921, str. 271. 15 Pam. arch. XVIII, str. 112, 113. le R. Wunš: Dějiny svob. král. města Loun — 1868 —, str. 83—85. 17 J. Renner v ČSPSč, 1909, str. 50, 114 a 115. 13 K. V. Adámek v čSPSč, 1900, str. 131. 19 J. Teise: Základy star. místop. praž., II, str. 199-200. Testaforem byl Pavel Šfurm z Firštenfeldu, jenž byl majitelem domu lI jednor+ožoe č. 28-I, v úzké ulici (Ruch, 1. c., str. 1081, píše mylně Šturm z Hirschfeldu. Mikuláš Černohorský z H,>řiměřic byl majitelem domu č. 548-I., též ,U jednorožce" zvaného (Ruch 1. c., str. 1017); r. 1596 zajistil si hrobku v kostele sv. Benedikta v Praze I. so Almanach, 1905, str. 130•. Jest asi totožný s Janem Pardubským, varhaníkem u sv. Mikuláše, o němž otiskl zprávy z r. 1590 a 1594 Teige v Z ákladech st. m. lyr., II, str. 136 pod č. 212, a str. 138 pod č. 223 a 224. V r. 1605 byl tam již jiný varhaník, Tobiáš Hanzal (str. 140 č. 243). zl A. Flesar: Popis— okr. opočenského, str. 166. 22 K. Čiervenka: Památky města Mšena, str. 79, a L. Bóhm: Král, věnné město Mělník, str. 718. K. Konrád: Dějiny posv. zpěvu, II, str. 292, uvádí ve Mšeně r. 1670 a r. 1698 kanfiora Vojtěcha Č`,ernohorského. 23 Pardubicko, II, str. 165. 24 Katalogy jesuitů v Hrad.n.í m archivu pražském, fasc. 445; vstoupil do řádu 25. října 1705 a dá se sledovati až do r. 1759. 25 Ibid. fasc. 437 a 440. Byl vysvěcen 12. úwra 1672 a t 13. února 1712 v Jindřichově Hradci. zs Rkp. katalog bohoslovců v univ. archivu a Ah Podlaha: Posvátná místa, díl VIL, str. 24. zT O. Hejnie: Listář k dějinám školství kufnoh., str. 100, 101, 115, 116, 127 a 156. 28 A. Podlaha 1. c., díl II., str. 181. Funkce „kostelníka” znamenala v tehdejší době úřad, s nímž | ||||
|