|
| ||||
| ||||
|
Proto nás již nepřekvapuje, když i náš Bohuslav rozhodl se pro povolání kněžské; když byl posluchačem filosofie v 2. ročníku koleje Ferdinandovy u sv. Jakuba, přihlásil se r. 1703 k minoritům. Od zvyku, dáti klerikovi nové klášterní jméno, bylo zde výjimečně upuštěno, nebol bylo mu ponecháno jeho křestní jméno Bohuslav i jako jméno klášterní.' Vstup do řádu minoritů měl pro hudeb-ní vývin mladého klerika největší význam, ba možno říci přímo, že skladatel Černohorský, jak jej známe, jest myslitelný jen jako kněz řádu minoritů. Musíme si totiž uvědomiti, že hned studium filosofie, které se pěstovalo na koleji v konventě svatojakubském, bylo jiné, než studium na filosofické fakultě jesuitské v pražském Klementinu. Zde se vykládala filosofie dle Platona a Aristotela, kdežto minorité vycvičili své kleriky ve 'filosofii sv. Tomáše Akvinského a po-tom se probíral Duns Scotus, filosof, jenž sám býval minoritou. Jeho metafysika, vycházející z předpokladu t. zv. materia primoprima, musela vyvolati ve studentech minoritských naprosto jiný názor na bytí a dění, na vzájemný poměr mezi duševním a hmotném atd.
Filosofický názor je ale podkladem, jímž se řídí jakákoli stránka života to-ho kterého individua, tedy i postavení jeho k umění. Na poměr pražských minoritů k hudbě můžeme souditi již ze zprávy z r. 1665. Zde se mluví o P. Mauru Berkovi, chorregentovi u sv. Jakuba v Praze, a o odměně, kterou dostal za to, že svými hudebníky prováděl hudbu při mši v kapli radnice staroměstské.30 Z to-ho jde najevo, že minoritě u sv. Jakuba měli již tehdy svůj stálý sbor pěvců a hudebníků, kdežto jiné řády odbývaly mše jen chorálně a pouze o největších svátcích směly užíti zcela výjimečně hudby instrumentální. Koncem XVII. stol. působil u sv. Jakuba jako quardián a provinciál P. Bernard Artophaeus, první známý skladatel z řádu minoritů české provincie .31 S tímto skladatelem setkal se tedy Černohorský, když u minoritů studoval. Artophaeus tou dobou již ne-skládal (opisy jeho skladeb nesou totiž letopočty kolem roku 1690), byl zaneprázdněn různými funkcemi a proto přišla nová síla minoritům jistě velmi vhod. Avšak také Černohorský jako nový klerik cítil se býti ve svém živlu, neboť jednak měl v osobě P. Artophaea svého příznivce, jednak měl příležitost, u-kázati svoje umění na nových varhanách, loketským varhanářem Starkem právě dobudovaných .3 Do této doby dlužno klásti vznik nejstarší nám známé jeho byl spojen dohled nad správou kostelního jmění, liší se tedy podstatně od dnešního názvu, značícího pouze zřízence pno obstarávání obsluhy. Proto je také jméno „kostelníka” Čiernoborskfho zvěčnělého na křtitelnici, jež byla za jeho úřadování v Poříčí pořízena. 29 Dotyčný zápis v knize slibů v archivu minoritského kláštera u sv. Jakuba zní: „Anno Do-mini 1703 die 28. Januaxii sacro habitu vestitus est ab admodum reverendo ac eximio Patre Magistro Longino Zeman, provinciae Boémiae Ministra provinciali et Cammissario generali oollegii Ferdinandei ad s. Jacobum regende ingenuus iuvenis Boluslaus Czernohiorsky Boěmus Nimburgensis, Physicae audítor pro cl-orieo annarum 19 incomplet,3rum vocafusque est Bodem nomine Frater Bohuslaus pro aonventu Pra.gensi. An;mo verv 1704 die 10. Aprilis absoluto tempore probationis praedictus Fr. Bohuslaus Czerrwhorsky praemissis praemittendis s. professionem emisit in manibus admodum reverendi ac eximii P. Magistri Longini Zeman, provinciae Boěmia-e Ministri provincialis et Commissarii generalis collegii Ferdinandei regenfis praesentibus reverendis Pafribus et Fratribus, quam propria manu uf sequitur scripsit:” (následuje obvyklá formule v auto-grafu). 3o Rkp. 1599 = 812 pražského měst. archivu (libri decnefationum) list 227: „Na spisu Františka Maura Berky, magistri chori u sv. Jakuba ord. min. oonv. sti. Francisci: Pánům ouředníkům ouřadu šestipanského s tím od (titul) pánův radních nařízením odeslati, aby podle předešléh» způsobu z důchodův obecních p. páterům kláštera sv. Jakuba spolu s muzikanty jich za služby Boží v kapli rathauské při dedikaci lecha přítomného 1665 vykonarwu 3 f1. odvésti nepominuli. Ex consiIio anfiquae urbis Praóensis 13. Augusti anno 1665.” Podobné zápisy na 1. 227: >,na spis Fr. Maurusa Adalberta Berky, ord. min. oonv. Magistri musices" ze dne 22. srpna 1667; na 1. 316b se odpovídalo prostě „na spisu muzikantův od sv. Jakuba” dne 27. června 1666; v rkp. 1600 = 813 ara 1. 3 se odpovědělo „na spisu p. páterův sv. Jakuba a jich muzikantův” dne 9. srpna 1668, od-měna činila tentokrát 8 zL — Berka složil sliby r. 1658 a j 18. března 1669 v Praze (kniha slibů v klášterním archivu). 31 Skladby, jež zaznamenává od něho i=ntlř třebenický (z r. 1699) a osecký (z r. 1706 a z r. 1720), celkem 16, jsou ztraoeny. Ve sbírce hudebně vědeckého ústavu university vratislavské se nalézají ještě 4 lífani~e, 2 Alleluja paschale; 1 hymnus, 1 offeróorium, 2 motetta, 1 concertus s zbytek 1 arie, celkem tedy 12 skladeb, z nichž 6 bylo mnou spartbvána. — Arfophaeus j 25. března 1721 jako exprovinciál v Horaždovicích (Nekrologium). Si ,Descriptio status oonventus et ecclesiae s. Jaoobi a P. R. S. ejusdem sacri ordinis professi% | ||||
|