|
| ||||
| ||||
|
skladby; jsou to ,Vesperae minus solemnes",~,1 napsané patrně na objednávku,. aby nešpory, ačkoliv figurální, příliš dlouho netrvaly a aby přes to nebylo z textu nic vynecháno, Zde tedy rozhodovaly v prvé řadě ohledy praktické a Černo-horský se svého úkolu zhostil pravým hudebním unikem; některé žalmy se od-zpívaly ve 24 taktech, takže skladba se mohla provésti během čtvrt hodiny celá. Jelikož neměla býti slavnostní, stačily pro doprovod dvoje housle; sbor pětihlasý jest přežitkem ze XVII. stol. Svým charakterem se skladba silně podobá litaniím Artophaeovým, avšak liší se od nich velkým altovým sólem, jímž jest zhudebněn celý jeden žalm. Zpěv není ani árií, ani recitativem, řídí se jednoflivými verši žalmu a jest přerušován jakýmsi varhanním rifornelem, stále variovaným. Hudební nadání, které Černohorský takto prozrazoval, bylo příčinou, že byl poslán do Italie. Minorité italští byli s Prahnu ve stálém styku, mnoho Italů působilo v Praze, a zase naopak, i čeští minorité jezdili do Italie. Sám P. Arfophaeus znal Italii, jeho Missa Paduana byla bud' v Padově složena, anebo vznikla ve vzpomínce na jeho tamější pobyt. Padova byla jakýmsi centrem minoritské hudby italské. Na jihovýchodním obvodu města, u samých hradeb, stojí klášter minoritský s obrovským chrámem, zasvěceným sv. Antonínu a obec-ně známým pod jménem J1 sanfo". V hudebních dějinách Italie má 11 santo skorem týž význam, jako chrám sv. Marka v Benátkách, s tím toliko rozdílem, že v Santu působili výhradně chorregenfi minoritští. A nebyli to věru hudebníci bezvýznamní, nýbrž skladatelé zvučných jmen, takže oni to byli, kteří učinili Padovu hudebním střediskem, kdežto hudebníci katedrálního chrámu ustupují proti nim značně do pozadí. Sledujeme-li posloupnost těchto minoritských chorregentů paduánských dopředu, dostáváme se až do 2. poloviny XVI. stol., kdy řídil hudbu v Santu Constanzo Porta.-' O jeho významu jako skladatele svědčí okolnost, že byl žákem Willaertov Polyfonie je ale nejryzejší forma pro zhudebnění myšlenek náboženských, jelikož tyto se týkají absolutna, kdežto harmonie jakožto představitelka hmotného, je u ní teprve něco druhořadého. Přirozeně, že tyto poznatky nevznikly u Černohorského ihned, nýbrž časem nedatovaný rkp. v klášterním archivu praví: „Supra porfale ecclesiae oonspicitur Chorus musicus, industrioso oríano -eoque altissimo ad fornicem usque tendente inte(~rumque chorum occupsnte cum p,-~sitivo sur.> pectarali 26 mutationes et 4 folles habeníe provisus; hoc orianum pneumaticum erexit dominus Abraham Storcks(?), organarius et senator Cubitensis, qui pro suo salum labore obtinuit 2210 fl. -et arcularius 530 fl., faber ferrarius item 105 fl., quicí veiY-> incrustafio et inaurati,j> oonstiterit, notatum nullibi reperi. Organum hoc gratiosum valde ac argenteum plane edit sonntm.” Zpráva neudává rok stavby varhan, jelikož ale popis, který o nich p,->dává J. F. Hamnrerschmied ve svém ,Prodromus gboriae Pragenae" z r. 1723, oo do počtu rejstříků a měchů s předcházeiícím souhlasí, soudím, že varhany byly postaveny po přestavbě kostela r. 1700. Stroj ten, jen nepatrně pozměněný, stojí dosud. 3, Nalézají se v hlasech v konventě minoritském v Mostě, odkud byly mnou spartovány. 31 Jména ieiich a soupis skladeb nalézáme v Eitnerově ,Quellenlexikon", jenž vyexcerpov3i spis G. Tehaldiniho ,L'Arcltivio musicale Bella Capella Antoniana in Padova" (Padova 1895). 35 F. Pennacchi uvádí v předmluvě ke ,Catalo,;~o delle opere musicali ... Citni di Assisi" (vy-daném v Bolletfino dell'Associazione dei Musioologi Italiani 1921, serie XI, puntata I—III) tyto chorreaenfy: Francesoo Maria AnQeli di Rivotorto (1632-1697), Giuseppe Antonio Ferrari, Giuseppe M. Pa da Finale, Domenioo Antonio Giordani a r. 1730 Francescx> M. Benedetti. Při r. 1712 praví, že tam byl varhaníkem P. Boemo (P. Bohuslav Černohorský), odvolávaje se ale při tom na „Musikalisches Conversations-Lexioon” od Mendela Reissmannal 4 | ||||
|