|
| ||||
| ||||
|
a postupně, vždyf byl v Italii celkem čtyřikrát. Proto nenalézáme v jeho ,Regina coeli""` ještě nic, co by upomínalo na přísné polyfonní vzory, naopak skladba by se hodila spíše do nějaké benátské opery, nebof jest sólová a silně koloraturní. Poněvadž vedle sólového hlasu je také užito sólového violoncella, vedou stopy do školy bononské, která s oblibou spojovala sólový zpěv se sólovým nástrojem. Zato ignoroval Černohorský úpině formu italské arie, jejíž da capo je tou dobou již typické a která také koloratuře vykazuje určité místo. Proti italské arii má ono Regina coeli úpině zvrácen- modulační plán, kdežto rytmicky připomíná spíš na jedno Alleluja P. Artophaea.
Daleko vyspělejší jsou ,Litaniae de B. V. M. victoriosa" pro čtyřhlasý sbor se sóly, pro 2 housle, 4 trubky, tympany a varhany. , Zde si Černohorský uložil již jistý úkol, a věru ne snadný: zkomponoval celé litanie nad bassem ostinateim 0 4 taktech. Tento čtyřtakt opakuje se ve fundamentálním basu 25krát za sebou, ovšem na různých stupních. útvary, které nad tímto basem vznikají, jak v tělese instrumentálním, tak ve sboru, jsou stále jiné. Zde koncertují trubky podle benátského způsobu, tam provádějí housle svoje svižné figurky, někde se ozývají hlasy sólové, jinde uplatnuje se sbor bud homofonně, nebo také polyfonně. Vše jest ale tak pracováno, že ani nepocifujeme, že by tato stále se měnící stavba byla vyrostla z jediného základu, totiž ze čtyřtaktového ostinata. --Slavnostní charakter skladby samé, zvýšený svým silným žesťovým doprovodem, prozrazuje, že skladba vznikla se zřetelem k určité slavnosti, ba věnování Panně Marii Vítčzné možno uvésti v souvislost s heslem ,Sancta Maria" a s obrazem strakonickým, jemuž připisovali ligisté své vítězství na Bílé hoře, jehož 100. výročí se r. 1720 oslavovalo.38 Tím bychom měli skladbu datovanou, avšak i pobyt Černohorského zde byl by tím zjištěn. Také r. 1723 musel se zdržovati v oblasti české provincie, nebof podle zachovaného zápisu obdržel v konventě vratislavském hodnost magistra." Bohužel není řečeno, která korporace mu ten ti-tul udělila a bylo-li to magisterium filosofie či hudby. Oficielní titul pro prvé zněl totiž artium liberalium magister a kompetentní by byla universita. Jelikož ale Černohorský byl absolventem filosofie při pražském konventě, kdežto vratislavská universita byla jesuitská, zdá se, že se jednalo o magisterium musicae, kterýžto titul udělovala minoritská kapitula, t. j. jakási valná schůze, která se vždy po 3 letech odbývá v některém konventě. Také nekrologium minoritské o-značuje jej titulem „magister musices".Š° Zdali odešel Černohorský po dosažení magisteria opět do Italie, není nikde řečeno, avšak v r. 1728 zdá se, že byl opět doma. Důvod pro tuto domnčnku hledáme v komposici offertoria na slova „Laudetur Jesus Christus in aeternum, amen",a' neboť toho roku byl právě onen křesfanskv pozdrav zaveden, a je tudíž nasnadě domněnka, že Černo-horský chtěl oslaviti tuto událost příslušnou skladbou. V této skladbě se nám Černohorský jeví již v celé své vyspělosti. Jest zde v prvé řadě suverénní technika skladatelská, kterou provádí ve formě 3 fug svoje themata: prvý díl jest Nalézá se v f. zv. Bčhmově archivu na Mělníce (D 30); bylo mnou sparňováno a vydáno v „České hudbě”. 3s Nalézá se v Národním museu v parfifuř~ Horníkově. 38 Hammerschmíedova ,Hisforia Pragensic” ve vydání A. Podlahy ve Věstníku král. české společnosfi nauk, fřída filos.-hisfAiLol., 1891, str. 174. ?3 Při profesní formuli je připsáno pozdější rui cYU: ,Anni, 1723 in oonvenfu Wrafislaviensi lauream magisferii suscepit” a opět jinou rukou: ,Italíam pefiit 4fa vire ef rursus rediens tandem Graecii in Sfyria obiif in Domin-,> anno 1742 mense Julio." 111 „1742, 1. Julii R. P. Bohuslaus Cvernohvrský, Boémus Nimburgensis, Magister mu,ioes, ex Italia redux Graecii in Syria.” Magistrem hudby byl také, jak jsme nahoře četli, P. Maurus Berka. Nekrologium uvádí palc ještě jednoho magistra hudby, P. Fabiana Zweiala, rodáka z Guravy ve Slezsku, .~ 15. února 1758 ve Středě (Neumarkt ve Slezsku; jinak Dlabač, III, 444; jím citovaný pramen ,Annales" nebyly více nalezeny. 11 Výtisk se nalézá v Národním museu, v Bóhmově sbírce na Mělníce a v Krumlově u minoritů. Impressum praví, že skladba byla vytištěna „ve velké koleii karolinské v tiskárně dědiců Labounových skrze Vojtěcha Viléma Veseléhto, f3kfora”. Labounova vdova vedla tiskárnu jménem pozůstalosti v době od r. 1723 do 1729. Proto Ize ti ;k klásti do r. 1723 nebo 1729, spíš do posledaějšího, nebot zdá se, že se prohlášení papežského nařízení u nás o něco zdrželo. Nápis na (+omě č. 5 n, v Janské ulici na Malé straně totiž zní: ITa saLVfaTIš LaVDetVr IesVs ChrIsfVs AM~n (= 1729). | ||||
|