|
| ||||
| ||||
|
fugou se stálou protivětou, druhý díl je fugou na nové Thema, ve třetím se všechna 3 themata spojují. Bez ohledu na tuto formální stránku jest ale skladba obdivuhodná svým mohutným účinkem: skladba podobá se rozbouřenému moři s věčným vinobitím.
Další skladba, této podobná, je v opisu datována rokem 1729.42 Jest to offertorium pro 12. neděli po sv. Duchu. Existuje ve dvou úpravách. ÍIčinnější jest ona s neúpiným tekstem, ježto obsahuje místo homofonní věty široce založenou fugu na velmi umělé a při tom krásné thema, stále do výše spějící. Druhá fuga (oběma zpracováním společná) jest opět dvojitá, s augmentací thematu v závěru. Jakousi episodu v ní tvoří thema zaslíbené země se sladkými sekstakordy. Myšlenka, užíti ve skladbě tónomalby, nalezla svoje pokračování v offertoriu svatoštěpánském ,Quem lapidaverunt".11 Offerforium jest opět fugou se stálou protivětou, jenže protivěta se objevuje též v pohybu obráceném. Není to ale jen snad pouhou hříčkou, kterou by chtěl skladatel ukázati, co dovede, nýbrž má to svůj dobře odůvodněný smysl. Protivěta znázorňuje totiž vrhání kamenů na mučedníka a po prvém útoku začínají kameny dopadávati také se strany protější. Hrozná scéna je podána tak realisticky, že Černohorský nezapomněl ani únavy, která se zmocnila zuřivého davu a po chvilce oddechu pokračují vrahové po-znovu ještě silnějším útokem. Tělo světcovo klesá, ale nad zběsilým davem vznáší se duše světcova k nebi. Apotheosa světcova je vyjádřena opět augmentací jeho thematu v sopránu. Co zde vytvořil Černohorský hudbou, podobá se co do síly a naturalismu nějakému obrazu Rubensovu. Slyšeli jsme, že polyfonie je výrazem živlu duševního. Zde bylo ale polyfonie užito také k ilustraci hmotného. Tot' právě důsledek onoho metafysického paralelismu, k němuž se Černohorský, filosof, dopracoval. Duns Scotus mu dal látku, Palestrina se svými slovem vytvořenými motivy formu. K uvedeným vokálním dílům přistupuje ještě několik skladeb pro varhany, z nichž 5 fug bylo během XIX. stol. vícekrát vytištěno.44 Varhanní skladby mají pro nás dvojí cenu, předně svojí vnitřní hodnotou, za druhé pak jako nejstarší varhanní skladby u nás vůbec. Tím, že starší varhaníci se omezovali pouze na improvisaci, nevěděli bychom ani, co se začátkem XVIII. stol. u nás hrálo, jak se mělo hrát, ukazují nám právě ony fugy Černohorského. Skutečně se staly také vzorem pro jeho žáka Josefa Norberta Segera, jehož těžiště leží právě ve skladbách varhanních. Z prací dalších žáků, P. Restituda Fiedlera, P. Česlava Klakla, P. Josefa Hazy a P. Methoda Wietze4' se nezachovalo nic. Poměr těchto čtyř k našemu mistru je zcela vysvětlitelný příslušností řádovou. Že byli (jak praví tradice) také jeho žáky Zach, Tůma, Gluck a Tartini, nebude snad nikdy prokázáno, nebot sotva se najdou o tom archivální doklady. Z jejich skladeb na nějakou příbuznost s Černohorským souditi nelze, alespoň u Glucka ne, jež-to se stal skladatelem operním, u Tartiniho též ne, nebol= věnoval se theorii a skladbě světské, zejména houslové. Zach a Tůma přidali se ve svých církevních skladbách k směru neapolskému. Že v nich sem tam užili také formy fugové, nemůže ještě tvořiti důkaz závislosti, nebof podobně si počínali všichni naši skladatelé XVIII. stol., ovšem vždy jen z ohledů formálních, aby skladba dosáhla fugou jakéhosi vyvrcholení.46 Oproti tomu užil Černohorský fugy jen k vyjádření obsahu, a texty, které takového zpracování nepodmiňují, nechal ne-povšimnuty. Po stránce formální přivedl fugovitou komposici na nejvyšší stu-peň dokonalosti a korunoval tím vývoj, jehož začátky u nás dlužno hledati hluboko v XVII. stol. Avšak právě proto, že se stal skladatelem nekompromisním,. jenž zavrhoval mocně se šířící homofonii a sólový zpěv, nemohl nalézti pokračovatele. To ovšem nemění nic na jeho velikosti. 42 Starý rkp, hlasů nalézá se ve sbírce hudcbnin premonstrátské kanonie želivské. 43 Nalézá se v hudebním archivu strahovském. 44 Ponejprv (C. F. Pitschen) ve 3. svazku „Museum fůr Orgelspieleř' v Praze u Marka Berry (asi r. 1833). Tokátu z rkp. darmstadfského otiskl Otto Schmi,ed, Dresden. 2 fugy z rkp. berlínského přinesl prof. Dr. Jan Branberger. Komečně jsou ještě 2 rkp. fugy v archivu Pražské konservatoře» 45 Viz příslušná hesla u Dlabače. 46 Nejblíže Černohorskému stojí Zachovo motetfo „O magnum martyrium” (nalézá se na Strahově), avšak jeho střední věta je homofonní, tedy již kompromis skladatelův vůči novému směru_ | ||||
|