|
| ||||
| ||||
|
Karel Boček: Transkripce chorálu.
V článku uveřejněném pod tímto nadpisem v „Cyrilu” 1933, str. 98 a násl., do-volil jsem si raditi, aby při zpěvu řehořského chorálu neužívalo se příruček s no-tací transkribovanou. Majíc do sebe kromě jiných i tu nevýhodu, že omezují cvičitele v rytmisování skupin připouštějících více způsobů rytmisace. Současně jsem doporučoval užívati knih opatřených rytmickými znaménky benediktinů solesmesských. (Vydání belgické.) Neodporují si tato dvě doporučení? Nikoliv! Pokusím se dokázati jejich současnou opřávněnost. A) Přepisy do moderní notace omezují cvičitele v rytmisování skupin připouštějících více způsobů rytmisování. Chci to ukázati na Benedicamus Domino, které universitní docent Dr. Josef Hutter otiskl na stránce 79 loňského ročníku „Cyrila”. Je to B. D. z druhých nešpor svátků slavných. 1, člen 2. 3. I, e Notace • ?- chorální. • A^ • De o erá - - ti as. Notace ~~ ~~-" •_ moderní. ~~ r-~-~—~ s'-~—~—_rČ~t—~ •—•~~ ~ Rytmisace _ • ~~t;+ beuronská. De — o gra ti - as. III. , _ _ Notace •— + -,- •- - -~- ~-- -- moderní.—tmo+=~~~r — R_to-'t$~r —R~10-_ Rytmisace— - ~~-~ ~~~ •~ solesmesská. De — o gra ti - as. Na I. místě jest originální notace chorální podle vydání vatikánského. Abych ji nemusil psáti dvakráte, napsal jsem do ní znaménka benediktinů solesmesských, totiž body, jimiž se naznačuje dvojnásobné (rvání noty, za níž bod stojí, a svislé čárky pod notami, jež naznačují klad (thesis) v rytmickém toku melodie. Místo textu B. D. podložil jsem slova příslušné odpovědi, t. j. Deo gratias. Jet o tři slabiky kratší než nápověd a hodí se lépe k našemu účelu. Na II. místě stojí přepis do moderní notace, jak jej přinesl „Cyril” na citovaném místě. Vypustil jsem z něho jen virguli (') v 3. členu, která v originálu ne-ní. Tento přepis nazval jsem beuronský, poněvadž je vyňat z nové školy chorálního zpěvu P. Dominika Johnera, příslušníka řádu benediktinů beuronských. Na III. místě jest přepis podle vydání belgického, opatřeného znaménky benediktinů solesmesských. Neužil jsem při přepisu těchto znamének, aby rozčleněni skupin bylo patrnější u přirovnání k přepisu č. II. Oba přepisy jsou prove- deny na předpokladu, že, co do trvání not, jest i _ ^ – _ • = a že tudíž různý tvar not originální notace je původu melodického. To znamená: Tvar noty není výrazem délky jejího trvání, nýbrž toliko jejího postavení ve skupině not. Noty vzestupné, nižší než virga, jsou totiž psány jako čtverečky ^ ; nota nejvyšší je pravidelně virga «,; noty pak z ní takořka vyplývající mají jako noty sestupné tvar kosočtverečků • . (Viz na př. v I. D. g. v členu 3. druhou skupinu not.) Mohou tedy býti chorální noty všech tvarů podle této theorie přepsány do moderní notace jako ` . Mohl bych uvésti ještě jeden přepis, který by byl sdělán přesně podle grafického tvaru skupin originální notace a který by ve sporné části lišil se rytmicky od přepisů uvedených. Upouštím však od toho, abych věc nekomplikoval. Z téhož důvodu vynechal jsem také v přepisech obvyklé spojovací obloučky. | ||||
|