|
| ||||
| ||||
|
Jak vidno, obsahuje chorální notace uvedeného D. g, tři členy. Ryfmisace 3. členu jest nesporna. Prvá neum,a tohoto členu jest clírnacus o pěti notách, jinak řečeno virga subguadripunctís. Poslední její notu při zpěvu poněkud pro-dlužujeme (mora vocis), dostává tudíž iktus. Zbývající 4 noty nelze zde rytm~-sovati jinak, než že 1. a 3. nota dostane iktus.i Vertikální episem (svislá čárka) pod třetí notou originální notace, naznačující, že tato nota dostane při zpěvu iktus, jest zde umístěn pleonasticky. Nesporná jest také rytmisace obou skupin následujících, jak je vidno ze souhlasnosti přepisů.
První a druhý člen D. g, jsou melodicky v podstatě totožné. O rytmisaci je-jich začátečních neum nemů7c býti sporu. Odlišnost v tomto směru způsobil toliko různý počet podložených slabik. První neumu 1. členu — torcu_Lus resupínus — nelze vzhledem k následující notě (mora vocis) rytmisovati jinak, než že dostane iktus nota první a třetí. V druhém členu věty dostane v téže neumě iktus nota 1. a 4., poněvadž Pato jest zde první notou pressu. Tím ovšem ztrácí iktus nota třetí. — Sporna jest však v obou členech rytmisace další části skupiny, která připouští fři způsoby rytmisace. Dva z nich jsou uvedeny pod č. II. a III. Mám-li se vysloviti ,o hodnotě těchto dvou způsobů rytmisace, musím říci, že rytmisace č. II. jest po mém soudu nedůsledna. Táž melodie jest jinak rytmisována v členu prvním a jinak v členu druhém. Této nedůslednosti neshledáváme u přepisu č. III. Jest rytmisován v obou členech stejně. Rytmisaci č. II. mohli bychom také vytýkati nedostatek krasocifu. Tato výtka týká se 2. členu uvedené melodie. Jde tu především o notu d. Jemný Francouz (č. III.), když zazpíval sforzato pressus c, připojí k němu falsetem jako zdvih (arsis) notu d a dá iktus teprve následující notě c. Hřmotnější Němec (č. II.) za-zpívá sforzafo pressus c a dá následujícímu d iktus, jako první notě následující neumy. Tím se stane, že sílu sforzafa, kterým zazpíval pressus, přenese na následující d. Ano, poněvadž tato nota jest vyšší než předcházející pressus, za-zpívá ji ještě silněji než předcházející c, takže to zazní jako vyhýknufí. (Toho se sice nedopustí delikátní mniši, ale jistě diletanti, zvláště je-li zmíněná nota hlasově pro ně namáhavá.) To je jedna nepěkná věc. Druhá následuje hned za ní. Jsou to tři, vlastně čtyři duoly' za sebou, považuji-li i notu čfvrtovou za ryt-mickou duolu. Kdežto v přepisu č. III. střídají sena tomto místě příjemně duoly s triolami, následují zde fři sestupné duoly za sebou, což je jednak jedno-tvárnější a jednak to svádí k většímu zdůrazňování prvních not každé této duoly. Přihlížíme-li tedy k důslednosti v rytmisování a ke smyslu pro krásno, dal bych přednost přepisu č. III. před přepisem č. II. Pravím: dal bych. Ale což když nemohu? Dejme tomu, že jsem cvičitelem chovanců v ústavě, kde se užívá vydání přepisu č. II. Nesouhlasím s nedůsledností rytmisace v členu prvém a druhém. Nelíbí se mi rytmisace členu druhého. Rád bych viděl, vlastně slyšel, aby chovanci zpívali D. g. podle přepisu č. III. Jak toho dosíci? Dělati z duol trioly a z triol duoly a žádati, aby si chovanci tuto změnu a všecky následující změny v tomto směru toliko pamatovali, je nemožné. Vepsati tyto změny do knih může navrhovati toliko ten, kdo ještě neviděl, jak vypadají knihy, v nichž se něco podobného provedlo. Zkuste jen předělati spornou část přepisu č. II. na rytmus č. III. a uvidíte, jak to vypadá. Ostatně, kdo by měl tyto změny do knih vepsati? Chovanci? Nemohl jsem se v této věci spolehnouti úpině ani na bohoslovce. Tuto obtížnou, duchamornou práci byl by nucen vykonati cvičitel sám. A nástupce, který by byl jiného názoru? Mohl by měniti znova. Proto: Pryč s přepisy? Jsou k účelům praktickým nevhodné a omezují svobodu. B) Volnost rytmisace ve skupinách sporných ponechává toliko notace chorální; proto ji s piným přesvědčením doporučuji. Nesmím ovšem zamlčeti, že i při užívání knih s notací originální vyskyfují se mnohé obtíže. Jedna z hlav nich jest: stanoviti tak zvané morae vocis. Institufa Patrum a všecky školy řehořského chorálu dávají nám sice bežpečné vodítko pro stanovení morae vocis ' Slovem iktus rozumíme, jak známo, slabý úhoz, náraz, kterým v rytmickém toku melodie o-značujeme these jednoduchých rytmú čili rytmických jednotek. Slova duola a triola užívám zde v nevlastním smyslu slova, f. j. o všech skupinách o 2 a 3 notách bez rozdílu. | ||||
|