|
| ||||
| ||||
|
pravidlem: „Je-li mezi neumami, stojícími nad jednou a Touž slabikou větší mezera, asi co by bylo lze vepsati tam ještě jednu notu, jest dovolena u poslední no-ty před touto mezerou mora vocis, t. j. nepatrné prodloužení noty, kratičké pro-dlení, ano, je-li nutno, i spěšné vdechnutí.” Pravidlo nad jiné jasnější, že ano? Ale jeho aplikace není tak snadná, jak bychom se domnívali. Tisk není totiž v tomto ohledu zcela spolehlivý a zdání často klame. Má-li se však ve sborovém zpěvu docíliti jednoty, musí býti tyto morae vocis předem stanoveny a nějakým způsobem do knih poznamenány. Tak radí i P. Dom. Johner ve své škole chorálu na str. 42. (Vydání z r. 1913.) Radí zpěvákům, aby k notě, vlastně za notu, kde má býti mora vocis, udělali bod. To je táž obtíž, na kterou jsme již narazili v díle prvém. Toto vpisování musilo by se totiž díti po každé, kdykoli by se ně-co nového cvičilo, anebo kdykoli by se počalo užívati nových knih. To by za-bralo mnoho času a záznamy by byly nejasné, nespolehlivé, jak jsme již slyšeli. Proč tedy mařiti čas něčím, co již jiní před námi a za nás pečlivě vykonali a co vydavatelé liturgických knih jasně vytiskli nejen u not, kde má býti mora vocis, nýbrž i u všech not stojících v pausách? A tato označení má skutečně vydání belgické, opatřené znaménky benediktinů solesmesských. LI každé noty, která má býti prodloužena, stojí bod.
Kromě bodů u not jsou v tomto vydání vytištěny též vodorovné čárky nad notami, jak jich užíval již mnich Romanus a jak je nalézáme v nejstarších rukopisech chorálních. Naznačuje se jimi ještě kratší prodloužení než bodem za no-tou. Tato nepatrná prodloužení vnášejí příjemnou změnu do jednotvárného chodu melodie. — A nedomnívejte se, že tyto čárky byly snad do zmíněného vy-dání přidělány libovolně, lehkomyslně, nazdařbůh? Nikoliv? Kolik kodexů snesl zesnulý Dom André Mocquereau, když jsem sedával v jeho pracovně na ostravě Wightu, aby mi dokázal, s jakou svědomitostí pracovali mniši solesmesští i v tomto směruajak jsou tudíž jejich značky oprávněny, majíce základ v starých manuskriptech. Teprve když jsem ve třech i více rukopisech na vlastní oči viděl písmeno (tau) anebo t (tenete = vydržte?'), anebo vodorovnou čárku nad notou nebo nad skupinou not, ustával starý nadšenec od shledávání dalších do-kladů toho, že jejich značky mají historický podklad, že jsou tradičxiě oprávněny. K těmto značkám dvojího druhu přistupuje v rytmických vydáních belgických ještě jedno nám již známé znaménko, totiž svislá čárka pod notou, označující rytmickou thesi. Je to výborná pomůcka pro začátečníky, ale je to spolehlivá opora i pro vyspělé. V částech rytmicky nesporných dosahuje se jí ve sborovém zpěvu bez jakýchkoli obtíží jednotného rytmického chodu. V částech pak sporných upozorňuje na dvojí možnost rytmisace, ponechávajíc při tom pinou svobodu. Můžeme jíti vyšlapanou cestou grafického tvaru neum, ale můžeme se také dáti příjemnou pěšinou, jež jest označena turistickými značkami episemat benediktinů solesmesských. Obé se může státi, aniž bychom byli nuceni do příruček něco vpisovati nebo v nich něco měniti. Můžeme se znaménky říditi, ale nemusíme. Jako však každá věc, má i toto vydání svou stinnou stránku. Je to rytmisování melodií sylabických, jež jsou na některých místech rytmisovány jako melodie absolutní, bez náležitého zření k podloženým slovům. To považuji za upřílišené zbožňování melodie. Napřed bylo slovo, pak teprve byla melodie. Slovo může existovati a piniti své poslání i bez melodie. Proto jsem se také při cvičení sylabických částí chorálu držív.al vždy starého, osvědčeného pravidla: Zpívej, jak mluvíš? Rytmus melodie se přizpůsobí rytmu slova. To platí ovšem -o volném rytmu a týká se hlavně zpěvu Creda. — V tomto mešním zpěvu nedoporučoval bych také napodobovati francouzský způsob zpívání slov: ,Et unam, sanctam" a jiných, při nichž je poslední slabika prodlužována. Zpívej, jak mluvíš? Jinak je toto vydání výborné a poměrně laciné. Notace jeho souhlasí „ad amussim”, do nejmenší notičky s typickým vydáním vatikánským a každý biskup může dovoliti, aby se ho užívalo v jeho diecési. Doporučuji toto vydání ze zkušenosti, z pře-svědčení; jet spolehlivým vodítkem ponechávajíc při tom pinou svobodu. Způsobem naznačeným užívali a užívají vydání s rytmickými znaménky i be- | ||||
|