|
| ||||
| ||||
|
viti pro zpívanou mši svatou všecky 4 proměnlivé části: introit, graduále, offertorium a communio.
Vše tak, jak Motu proprio Pia X. a Apoštolská konstituce Pia XI, závazně po-učuje. Co tu možností hudebního projevu! I varhaníci mohou tu nalézti vhodné motivy pro svou slavnostní předehru a dohru. Velké chrámové sbory necht rozvinou krásu pravé církevní hudby, t. j. polyfonie, menší nechi ve výběru mešní skladby i částí proměnlivých projeví svou oddanost Církvi tím, že svévolně neporuší jejich zásad o zpěvu posvátném. Aby i k činům připojily se vzájemné oběti, projevované ostafně i častějším cvičením zpěvů, nechf se při těchto shror mážděních konají kostelní sbírky pro účely liturgickou nedělí propagované. Jistě že Obecná jednota cyrilská radou i skutkem vyjde všem dotazům, přáním vstříc, aby se podařila dobrá věc, hodná námahy a obětí. Aby nezůstali opodál ti, kdož nenbají pěveckého sboru nebo dovednějšího varhaníka, a přece by rádi také měli liturgickou neděli, postará se O. J. C. o účast některé farní jednoty cyrilské. Právě tak, v dohodě s pořadatelstvím liturgického týdne z Emaus, doporučí ochotné, liturgii a posvátný zpěv milující kněze, kazatele. Závěrem nastíním rámcový pořad liturgické neděle. 1. V předvečer, v sobotu: Píseň před kázáním a po kázání. 1. Promluva na širší téma liturgické, na př. Církevní rok a jeho krásy. iI-čast křestana na životě Církve. Liturgie a dnešní doba. Sociální síla liturgie a p. 2. Zpívaná litanie k českým patronům (jediná, pro nás schválená z Čes. kancionálu). 3. Eucharistícké písně z Čes. kancionálu. Svátostné požehnání. 4. Na rozchod — nejstarší česká píseň s původním nápěvem: Hospodine, pomíluJ ny! II. V neděli dopoledne: 1. Píseň před kázáním a po kázání. Druhá promluva na zvláštní témata o liturgii, se zvláštním zřetelem ke mši svaté a užitku z ní. 2. Zpívané Ásperges, při jehož žalmu a odpovědích zpívají také všichni věřící. 3,. Mše svatá zpívaná s asistencí. Zpívá lid a sbor. 4. Svátostné požehnání s hymnem Pange lingua. 5. Na rozchodnou: Modlitba za vlast na slova Beneše Třebízského od J. B. Foerstra. (Z Č. k) III. Odpoledne --- neb večer: 1. Jako v sobotu: 3, promluva na téma o posvátné hudbě, na př.: Liturgický zpěv a lidová píseň duchovní. Proč církev zpívá? Jak zvelebíme posvátný zpěv a hudbu a p. 2. Slavné nešpory za zpěvu chrámového sboru, po případě, kde by se to nehodilo, lidové nešpory (mariánské nebo k N. Svátosti z C. kancionálu). To proto, aby se lid z množství lidových a snad časově odůvodněných pohožností odpoledních vrátil k lífurgickým nešporám, po staletí u nás oblíbeným, dokud josefinismus nedal převládnouti náhražkám. 3. Svátostné požehnání s písněmi adoračními dle doby. Na rozchod liturgické: Ádoremus a Laudate (Ž. 116), případně česky. Za příznivých poměrů lze program bohatěji rozvinouti. Tam, kde poměry ukážou slibnou budoucnost posvátného zpěvu, necht liturgická neděle vyburcuje všecky jeho milovníky, aby se semkli v pe,,mou 12 | ||||
|