|
| ||||
| ||||
|
29. In tono IX. na B - pro smíšený sbor a capella - Alla breve - Moderato. Komp. 18. VII. 1925.
30. h moll - pro smíšený sbor a capella - C - Andante. Komponováno 21. VII. 1930. 31. A dur - pro smíšený sbor a capella - 3!4 - Commodo. Komponováno 5. XII. 1932. 32. E dur - pro pětihlasý smíšený sbor a capella (I. II. sopran, alt, tenor, bass) - e Alla breve - Andante. Komp. 2. XI. 1933. Mimo těchto uvedených, poukazuji ještě na Pange lingua uvedené pod čís. 9 a česká Zvěstuj Těla pod čís. 11. a 12. (Příště pokračov.) Co vzkazuje pan farář Hájek? Doprovod k obrázku. Hrubému Rohozci, a máte štěstí, že proti vám jinak však podobná staršímu venkovskému strýčkovi, v jedné ruce sukovici, v druhé tašku na nákupy, vězte, že je to pan farář Hájek z Hrubého Rohozce a že si jde do Turnova obstarat své skromné nákupy. Pozdravíte jej, třebas ne-známi, a hned se na vás z jeho u asketicky hubeného obličeje i - rozzáří oči, jež svědčí o dobrém srdci, a jeho ústa úsměvem aněkolika slovy vám první dojem potvrdí. Pan farář Hájek žije na pensi na zámku Hrubém Rohozci a je patronátním komisařem panství Dra Mikuláše Desfourse. Vedle těchto prací ko- ná studia v zámeckém archivu a po archivech farních o genealogii českých ro- dů šlechtických. Tiše a skromně jako poustevník — sestra mu před nedávnem zemřela — koná si všechny práce ve svém bytě sám. Tak jsme jej zastihli 28. června 1933 v jeho poustce s p. ředitelem Vl. Němcem, když jsme mu odevzdávali diplom čestného členství Obecné jednoty Cyrilské. Mile nás uvítal, nevěda, proč přicházíme. Když to uslyšel, zdráhal se poctu přijmout, že jí nezaslouží. Rozhodla naše otázka: „Kdo tedy, když ne Vy?” Při lomnických sucharech a mělnickém jsme se dověděli, co panu faráři leží na srdci. Není přece na světě tak sám, jak se zdá. Má dvě lásky, jako staří kněží buditelé: Církev a vlast. Dal to najevo prostinkými slovy, když jsme odcházeli z jeho zátiší: „Řekněte pánům v Praze, že jim vzkazuju ,Zaplat Pán Bůh” za tu nezaslouženou poctu. Ale při tom věnování toho fondu mně jde oto, aby náš lid poznal, jaký poklad máme v našich kostelních písních, a aby je také zpíval?" To je tedy vzkaz chudého, dobrého kněze, jenž kromě soukromé své dobročinnosti vše, co na sobě ušetří, věnuje české duchovní písni. Kdo za ním? (P. Jan Štřkar.) Jdete-li cestou od Turnova k jde postava v kněžském kolárku, 18 | ||||
|