|
| ||||
| ||||
|
D. Orel: Paulín Bajan* (1721-1792).
Pavlín Bajan, kněz františkánského řádu slovenské provincie salvatorské, žil a působil v druhé polovici 18. stol., tedy v době náboženských reforem Josefa II., jež sice františkánský řád v bývalém Uhersku ušetřily, ale po stránce hudeb-ní vymýtily figurální hudbu v jejich kostelích a zakázaly chorál, beztak upá dající. Skladatelská činnost Bajanova spadá tedy do doby, kdy kvetly na moravském Slovácku a na území nynějšího Slovenska v Uhrách šlechtické kapely a šlechtická divadla, i měštanstvu i kléru přístupná. Eisenstadtský knížepán Esterházy dával tu příklad svou kapelou včele s „papá” Haydnem šlechtici Grasalkoviczovi v Bratislavě, a jiným zámeckým pánům na Slovensku, na př. v Hlohovci, Seredi. Moravské Slovácko mělo šlechtickou kapelu v Strážnici a ve Valticích. V bískupských kostelích se provozovaly mše a moteta Haydnova a Mozartova vedle autorů české emigrace, ve Vídni usídlené, Vitáska, Vaňhala, Folkerta, Koželuha. V evangelíckých chrámech bohatých měst báňských pod Tatrami mě-li převahu kantoři lipské tomášské školy svými koncerty da chiesa, svými kantátami sólovými i chorálními s průvodem instrumentálním. V tomto ovzduší světské a církevní hudby 2. pol. 18. stol. jest hledati základ-ní prvky primitivních skladeb Paulína Bajana, přizpůsobených malým prostředkům hudební reprodukce a srostlých s lidovou kulturou západoslovenskou na pomezí moravsko-slovenských hranic. Juraj Bajan, řádovým jménem Paulinus, se narodil 12. dubna 1721 ve Vrádišti u Skalice, kam se jeho rodiče odstěhovali na dobu, pokud jejich vyhořelý dům ve Skalici nebyl znovu postaven. Juraj Bajan při svých středoškolských studiích v Skalici nabyl důkladného hudebního vzdělání u tamějšího ředitele kůru Istvanského, jako diskantista farního kostela a později tenorista jesuitské koleje se seznámil s tehdejší figuralní kostelní hudbou. R. 1740 byl přijat v Skalici do františkánského řádu a po noviciátu v Pruském varhaničil v Jagru, theologii studoval ve Vácově a byl vysvěcen na kněze v Trnavě 1746. Po dalších studiích v Levicích působil opět ve Vácově a v Sečianech jako učitel zpěvu v noviciátě. Žádal, aby byl přeložen do slovenského kláštera. Ale byl poslán opět do Jágru za učitele zpěvu a varhaníka, kde snášel od maďarských představených nejhrubší pronásledování a bylo mu vytýkáno, že „zadarmo žere maďarský chléb”. Po 9 letech utrpení se dostal konečně mezi Slováky do Prešova, Hlohovce, Beckova a konečně do Skalice, kde byl nejenom varhaníkem, ale též kazatelem. Tu srostl s lidem, staral se hlavně o chudé, ale upadl do nepřízně erdódyovského panstva, protože káral jeho parádu. Posledních 7 let svého života byl stižen slepotou, k níž se přidala vodnatelnost. Zemřel 13. července 1792 ve věku 71 let, z nichž prožil 52 ve františkánském řádu. Z této krátké životopisné čtrty, založené na nedokončené autobiografii Bajanově, objevené profesorem Lepáčkem, a dopiněné podle vročení a vzniku autorových skladeb v jeho sbornících, lze v krátkostí opakovati, že Bajan byl 9 let v maďarských klášterech od r. 1741—1750 a to v Jagru, Vácově, v Levicích, Sečianech a opět v Jágru, kde vedle studia filosofie a theologie působil jako varhaník a ředitel kůru. Také se pokoušel tu o skladbu, ale žádné z nich nezapsal ve svých sbornících. Po r. 1750 až do své smrti 1792 působil v klášterech slovenských, všude jako varhaník a učitel zpěvu a při tom leckde jako hospodář nebo kazatel. Po krátkém pobytu v klášteře prešovském žil od r. 1751—59 v Hlohovci s krátkým přerušením v Beckově 1758. Od r. 1760 jest konečně v Skalici, kde žil až do své smrti. Jen nakrátko byl kolem r. 1771 přeložen do Beckova. Místa Hlohovec, Beckov a Skalice byla svým slovenským prostředím nejvhodnější pro * Touto krátkou studií se doplňují, někde korisují data, která jsem uvedl o něm v mé knize: „Hudební památky františkánské knihovny v Bratislavě”. Sborník fil. fakulty university Komenského, roč. VIL, čís. 59. (6.) 27 | ||||
|