|
| ||||
| ||||
|
jeho činnost skladatelskou, které také náležitě využil. Hlavní jeho skladby spadají do jeho mladšího věku, tedy do doby hlohovecké a beckovské. Své a jiné skladby vepsal do objemných sborníků.
V Hlohovci napsal 1755 sborník Harmonia seraphica seu missae choralis in ecclesia Frafrum Minorum canfari solitae. Na 324 stranách je vepsáno 30 latinských mší jednohlasých, které nazval chorální, ačkoliv jsou v novodobé mensuře s prův. číslovaného basu. Mimo mešní skladby obsahuje Sborník slovenskou píseň vánoční ,Vítaj u nás na tisíckrát, Ježíšku, hej, hej, Ježíšku". Jak praví na titulním listě, skladby tyto zčásti sám složil, zčásti odjinud přejal a k nim přidal generální bas. V Hlohovci vznikl další sborník r. 1759 o 110 str. Proptuarium Nebdomadae Sancte, který obsahuje pašije na Květnou neděli a na Zelený čtvrtek, Improperie, Lamentace, mešní částky pro Zelený čtvrtek, Bílou sobotu a zajímavé plankty P. Marie u Božího hrobu, obsahující české postní písně a obřad ke Vzkříšení s českou písní ,Vstalt jest tejto chvíle". Za svého pobytu v Beckově r. 1758 napsal, jak v autobiografii podotýká: „dva kancionále na zpósob omšových knih, které pomocou dobrodincov v Trenčíně dal som si zaviaz.at a tak ten rok sa užitočne pominul”. — Zatím však jest znám jenom jeden kancionál beckovský bez titulního listu z r. 1758, který obsahuje 137 slovenských písní jednohlasých neb dvouhlasých a latinské hymny, z nichž některé jsou přeloženy do slovenčiny. Nazveme jej Slovenským kancionálem beckoN~ským. V Skalici napsal dva sborníky, a to jeden r. 1777 o 396 str., obsahující 16 latinských mší, 3 latinská requiem, 4 latinské litanie a 2 anfifony Tota pulchra. O jeho pilnosti svědčí, že tento kancionál bez titulního listu začal 10. června a skonči126. září 1777. Psal jej na rozkaz provinciála jakuba Waxmanského pro františkánský klášter v Pruské. Mimo latinské skladby napsal Bajan Versiculi slavonici post Epistolam a prosu Natalis post Epistolam. Versus slavonici jsou české rorátní písně 16. věku v dialektu západoslovenském. Následující prosa vánoční jest patrně téhož původu, ale list z ní byl vytržen. Druhý sborník skalický jest Harmonia seraphica z r. 1799 a obsahuje skladby složené v Hlohovci. Další sborník Bajanův jest majetkem Spolku sv. Vojtěcha v Trnavě a jiný jest uložen ve františkánském klášteře Okoličnu; snad jeden z ,nich jest tím druhým kancionálem, který 1758 vznikl v Beckově a o kterém Bajan činí zmínku ve svém životopise. Bajan ozdobil své kancionály iniciálkami a celostránkovými obrazy, z nichž zvláště poutá pozornost P. Maria Šaštínská a P. Maria symbolisující 4 mariánské antifony, kterou adorují členové františkánského řádu. Bajan měl ;od pří-rody náklonnost ke kreslení a malování", jak sám uvádí v životopise. Jeho přátelé chtěli ho dáti k slavnému brněnskému malíři na 3 roky do školy. Padává Tedy Bajan průkaz v kancionálech nejen o svém umění písařském, nýbrž i malířském, jež jest rázu lidového. Všimněme si nejprv jeho činnosti literární. Jeví se několikerým směrem. O-vládal dokonale latinu, kterou v metrickém rouše uměle sfylisoval své explicity na závěr jednotlivých sborníků. Jsa vzdělaným a uvědomělým Slovákem, psal v západoslovenském nářečí, založeném na češtině, tedy v řeči lidu. — V rukopise jest zachováno jeho 13 ročníků postních kázání na 600 stranách, z nichž vane jeho důvěrné přátelství a láska k chudému, prostému lidu na pomezí moravsko-slovenském. Vedle slovenské prosy pěstoval i duchovní lyriku. Z jeho pera jsou jistě ně-které básnické texty k duchovním písním, jež oděl v jednohlas nebo dvouhlas. Podněty k lidové poesii přejímal z lidové písně světské. Textovou a melodickou aplikaci světské lyriky na kostelní mariánskou píseň lze doložiti jeho skladbou: „Žádný neví, co je láska ...”` Jejím pendantem jest slovenská píseň „Lásko, Bože, lásko, kde f'a ludia berú, na hore nerastieš, v poli fa nesejú...” A srovnejme ji s uvedenou písní světskou ve zpracování Vít. Nováka. Tu se zřejmě jeví ohlas duchovní lyriky podle předlohy lidové lyriky světské, z níž až 28 | ||||
|