|
| ||||
| ||||
|
příliš utkvěla erotická její stránka. Nelze se diviti, že někdo z přísnějších jeho spolubratří odsoudil podobné jeho texty a na titulním listu Sborníku mu vytkl latinským přípiskem, že autor knihy bud neměl co dělat nebo nevěděl, jak by pokoušel Pána Boha a co nejvíce skandalisoval lid. A druhý spolubrafr připsal slovensky: ,veru mohol sa radněj jinším zamestnávatl". — Tuto ostrou kritiku uvedl na pravou míru třetí spolubrafr citací listu sv. Pavla ke Korintským: Nesudte před časem, dokud nepřijde Páni Dnes, více než po 150 letech, posuzujeme spravedlivě činnost Bajanovu, oceňujeme Ohlasy jeho duchovní slovenské lyriky a jeho pokusy o slovenskou hymnblogii předklady církevních hymnů.
Věfšinu duchovních písní ovšem převzal z úst lidu, některé ze Šteyrova kancionálu svatováclavského. Jako sběratel duchovní lyriky uložil do svých sborníků bohatý repertoár lidové písně duchovní, která se zpívala v druhé pol. 18. stol. v široké oblasti západoslovenské, lokalisované do Skalice, Hlohovce, Beckova a Pruského. Bajanovy zápisy lidové písně jsou tím cennější, že texty jejich za-psal vynikající znatel slovenčiny a výborný hudebník, který je sám po desítiletí doprovázel. Písně tyto poskytují důkaz o dvouhlasnosfi písňové literatury v západním Slovensku. Největší skladatelská činnost Bajanova obepíná mešní liturgii, k níž skládal latinské a správně liturgické mše, různáCommunia a Offertoria. Mešní skladby, obsahující t, zv. stálé mešní částky, jsou v zásadě jednohlasné a jednoduché bez koloratur, jenom mimořádně pro sólisty jest zvolen dvouhlas. Po stránce melodické počíná si Bajan zcela samostatně a nevychází z chorálu. Mešní skladby byly přednášeny členy františkánského řádu a kleriky z noviciátu, které Bajan vyučoval ve zpěvu. jsou tyto mešní skladby jednoduše koncipovány, bez jakýchkoliv koloratur, aby mohly býti přednášeny sborově a zapadaly do rámce liturgie. Výjimku činí mešní skladby pro dobu vánoční, v nichž latinský text je interpolován českými vložkami na způsob středověkých trópů, f. j. českými vložka-mi vykládá se latinský text, aby přítomný lid mu porozuměl a aby se zvýšila radostná nálada vánoc. Z jednoduché formy mešních skladeb, určených pro liturgické potřeby, při-stupuje Bajan k zhudebnní textů lafinských a slovenských, jež jsou rázu mimolifurgického. Tu již text dramatisuje, dává mu plastický výraz a melodii ozdobuje mírnou koloraturou, připomínající operní zpěvy, jež za svého pobytu v Hlohovci měl příležitost slyšeti v Erd~5dyovském divadle. V těchto dvouhlasých ariích jeví se nesporně ráz hudby instrumentální a operní. Ltved'me jen na př. dvouhlasou arii Stahat mater pro sóla a jednohlasý sbor, sfřídající se se sólem. Zapsal ji Bajan do svého sborníku r. 1775 v Skalici, ale pravděpodobně vznikla již v Hlohovci. Snad arie podobného druhu byly přednášeny pozvaný-mi zpěváky nebo zpěvačkami, jichž zajisté bylo dosti v hudební Skalici. Obdobného dramatického rázu jest žalozpěv „Vale, ach vale, svefe marný”, pro 2 hlasy. Počíná sfřídavou koloraturou v korespondujících hlasech a je složen v c-moll. Zapsán jest v Beckově r. 1758 jako aria ordinaria clericorum, tedy arie pravidelně zpívaná kleriky, nikoliv pozvanými hosty. Bajan používá též ve svých skladbách formy kantátové, v níž dramafisuje pří-chod tří králů, vedených andělem do Beflema. V úvodě kantáty anděl oznamuje třem králům zrození dítěte betlémského. Králové s družinou se dotazují LIbi est rex judeorum, kde jest král židovský. Vyjadřují to dotazy sboru latinsky a slovensky. Tři králové pak přednášejí své pozdravy, věnujíce své dary. Kantátu u-končí sbor. Jednohlas se sfřídá s dvouhlasem, partie sólové se sbory. Paulín Bajan jest zajímavým zjevem slovenského literáta, hud. skladatele a sběratele lidové písně z 2. pol. 18. stol mezi členy řádu františkánského, ač ne ojedinělým. Vedle něho měl řád ovšem i jiné: na př. Paschu, rodem z Kroměříže, Dettelbacha, Gazdu atd. Bajan jest pozoruhodný i tím, že spolutvořil ve franfiškánských klášterech přátelské styky s Moravou a tím utužoval jednotu československou. 29 | ||||
|