|
| ||||
| ||||
|
E. Trolda : Dvě sepolkra.
Pražský rozhlas vysílal dne 18. března f. r. dvě staré skladby duchovní z 18. století. účinkovalo „Sdružení pro duchovní hudbu v Praze”. Skladby ty byly: 1. Brosman Damasus (1731—1788): Hudba k Božímu hrobu, pro sólový soprán i alt, smíšený sbor a orchestr s doprovodem varhan. 2. František Brixi (1732—1771)r „Opus patheticum”. Oratorium pro 3 sólové hlasy, smíšený sbor, s průvodem orchestru. Obě tyto skladby zasluhují pro svou zajímavost, aby o nich blíže bylo pro-mluveno. Nežli tak učiníme, chceme se poněkud seznámiti s jejich tvůrci. O druhém není fřeba mnoho slov, nebol jest to známý rodák pražský, zemřelý r. 1771 jako kapelník dómu svatovítského. Roku 1932, kdy jsme vzpomínali 200. výročí jeho narození, vzkřísili jsme některé jeho skladby a také jinde přišel opět ke slovu a k ocenění, nebof se poznalo, že v tomto českém skladateli vzácné umělecké kvality je pozdější sloh Mozartův o nějakých 20 roků anticipován. Jest jisto, že Brixi zdědil svoji hudebnost po otci, stylově se ale s ním úpině rozchází. Ostatně ztratil otce v útlém věku 4 roků, takže by ani nebyl mohl od něho něco převzíti. Prvé základy v hudbě získal za doby svých gymnasiálních studií, která konal od roku 1744 do 1749 v Kosmonosích u piaristů. Piaristé si získali na poli školství největších zásluh a stopy jejich činnosti o-světové zůstanou ve vděčné památce. Posvětili práci svou blahu a vzdělání opuštěných sirotků a chudých, aby je mateřským jazykem vedli k poznání vyššímu. První jejich kolej u nás vznikla r. 1631 v Mikulově na Moravě, pak následovaly koleje ve Strážnici, Lipníku, Mor. Krumlově, Kroměříži, Staré Vodě a Příboře. V Čechách došlo ke zřízení první koleje r. 1640 v Litomyšli, postupně pak následovaly Slaný, Ostrov, Kosmonosy, v XVIII. stol. Benešov, Rychnov, ve Slezsku r. 1731 Bílá Voda. Později zřízené koleje nepřicházejí pro nás v úvahu. Jako jesuité byli i piaristé toho pečliví, aby jejich žáci dovedně přednášeli. Proto k cvičením domácím družily se akademie a představení divadelní.) Po způsobu jesuitském přistoupila k těmto divadelním hrám také hudba. Ze zachovaných tekstovních knížek sdělil nám lexikograf Dlabač mnohá jména oněch studentů, kteří se při té či oné hře jako pěvci vyznamenali, kdo byl ale hudeb-ním skladatelem těchto, smíme-li říci, zpěvoher, není nikde řečeno. Patrně to byli piaristé sami, nebof víme, že v jejich řadách bylo několik zdatných hudebníků. Ještě v XVII. stol. se uvádí P. Jaroslav od Matky Boží a P. Vojtěch od sv. Michala — piaristé mají vždy 2 klášterní jména — rodného jména u prvé ho neznáme, druhý se jmenoval Pelikán. V XVIII. stol. působili jako skladatelé: P. Remigius od sv. Erazima Mašát, P. Ondřej od sv. Cecilie Osvald, P. Šimon od sv. Barfoloměje Kalous, P. Damasus od sv. Jeronýma Brosman a mnoho jiných. P. Šimon jest onen známý učitel Brixiův v Kosmonosích, P. Damasus pak jest autorem skladby, kterou vysílal rozhlas na prvém místě. Řečený se narodil ve Fulneku na Moravě r. 1731, byl Tedy jen o rok starší než František Xaver Brixi. Do řádu piaristů vstoupil r. 1749 a působil potom v Bílé Vodě, Kroměříži a Příboře, zprvu jako profesor, pak jako prefekt, jindy jako rektor. Zemřel r. 1798 v Příboře. Napsal několik theoretických děl o hudbě a množství mší a offertorií; ježto část jejich je věnována kůru v Mikulově,2 působil snad i v této koleji. O skladbách Brosmanových naši historikové do nedávna nevěděli, teprve roku 1930 a 1931 zjistil jich pan arcibiskupský archivář Msgr. Dr. Breitenbacher v Kroměříži 31.3 Tento značný počet ize vysvětliti právě působením Brosmano- 1 Zprávy o piaristech převzal jsem více méně doslovně z Šafránkova díla „Školy české”, 1. sv., sir. 110 a násl. s Dle zápisů koleje piaristů v Praze. 3 Viz článek téhož „Hudební archiv bývalého piaristického kostela sv. Jana v Kroměříži” v „Našinci” ze dne 10. května 1931, č. 108. 30 | ||||
|