|
| ||||
| ||||
|
vým v tamní koleji, resp. v tamním arcibiskupském semináři. Na českých kůrech se vyskytují Brosmanovy skladby zřídka kdy, zato zabloudily 3 až do Vratislavě. Naše skladba je unikát a náleží panu Valdemaru Mazurovi, purkmistrovi v Žamberku. Rukopis pochází od Josefa Jana Šarapatky, varhaníka žamberského v 2. pol. XVIII. sto1.4 Jak poznáváme z hudebnin na kůru kostela žamberského, byl Šarapatka hudebník velice snaživý, nebof dovedl si opatřiti nejmodernější tehdy skladby, které si opisoval. By1 obzvláštním ctitelem Františka Xavera Brixiho a vůbec skladatelů, stylově do neapolské školy náležejících. Brosman je ale jako skladatel Brixim silnĚ ovlivněn a proto se asi Šarapatkovi také zamlouval. Brixiho vliv na Brosmana postřehneme zajisté i my při poslechu obou skladeb. Piaristické archivalie nám také vypravují, že Brosman složil oratorium pod názvem „Denní doby”, jehož si velmi vážil skladatel Dittersdorf. Dittersdorf působil totiž tehdy v Johannisbergu u Javorníku a ve Frývaldově, tedy v sousedství Bílé Vody. Dittersdorf byl rovněž přivržencem stylu neapolského, af psal pro divadlo, či pro kostel; jeho neobyčejně parádní sólové Salve Regina, známé z opisu Šarapatkova, je toho dokladem. Že také piaristi moravskoslezští byli Dittersdorfem nadšeni, vysvítá z nálezu jeho opery „Lékárník a doktor” mezi hudebninami koleje kroměřížské. Z toho všeho můžeme souditi i na jisté ovlivnění Brosmanovo Dittersdorfem. A nyní konečně o skladbě samé. Nese název ,Musica pro sacro sepulchro", t. j. hudba pro Boží hrob. Zkrácený italský název ,Sepolcro" vyskytuje se již v 2. pol. XVII. stol. u skladatelů benátských ve Vídni působivších. Císařští kapelníci Sances a Draghi, ba i sám císař Leopold I. psali sepolkra.' Brosmanovo „sepolcro” se skládá z úvodního a závěrečného sboru a uvnitř ze 3 arií, z nichž je prvá sopránová, druhá altová a třetí duetto sopránu a alfu; prvé arii jest předeslán recitativ. Je to tedy vlastně oratorium v nejmenší formě. Od oratoria se ale liší nejen rozměrem, nýbrž i obsahem, ježto oratorium líčí nějaký děj, kdežto zde děje není. Děj se odehrával ve staré opeře a v oratoriu v recitativech, arie pak o ději prostě uvažují. Pro nedostatek děje je zde recitativ rovněž rázu kontemplativního, zvedá se ale k jisté dramatičnosti, když rozjímá o utrpení Kristově. Tekstově podává libretista tento námět svými slovy, pouze sbory mají za tekst slova bible. Další rozdíl od oratoria záleží v tom, že sólisté zde nepředstavují obvyklých personifikací nebo allegorií, nýbrž mluví osobně a subjektivně.
Zcela podobného rázu je skladba Brixiova, nese název „Opus patheticum de septem doloribus beatissimae virginis Mariae",1 jedná se tedy o 7 bolestech Matky Boží. Svátek sedmibolestné Panny Marie slaví církev v pátek před Květnou nedělí, avšak nezdá se, že Brixiova skladba by byla určena pro tento den, nýbrž že se jedná také o sepolcro. Víme totiž, že císařský kapelník Draghi asi r. 1680 napsal „Li sette dolori di Maria Vergine”, tedy skladbu obsahově zcela podobnou oné Brixiově a výslovně jako azzione sepolcrale označenou.' Brixiho jsme dosud poznali jen jako skladatele piného optimismu, v jehož skladbách vše září radostí ze života. Jest proto pozoruhodné, jak v této postní skladbě zvážněl a jak dovedl najíti tón, ponurou náladu velkopáteční dobře vy-stihující. LI Brosmana, ačkoliv také psal jásavé skladby, musel býti sklon k zádumčivosti větší, nebof právě jeho offertoria adventní a postní považovala se za jeho nejlepší práce. Co do významu na poli skladatelském nemůže se ovšem Brosman rovnati našemu Briximu, zato bude tím víc zajímati hudební genealogií, která vede přes jeho žáka Bohumila Riegra, chorregenta v Starém Brně, ke Křížkovskému, jenž se u Riegra v hudbě vzdělával, a od Křížkovského k jeho žáku — Janáčkovi! 4 Dle farních matrik děkanství v Žamberku zemřel Josef Jan Šarapatka dne 17. ledna 1795 ve stáří 64 roku. s Egon Wellesz: Die Opera und Oratarien in Wien von 1660—1708 ve ,Studien zur Musikwissenschaft” VI. G Nalézá se v partituře na Strahově a v zemské knihovně v Dráždanech. Obě partitury jsou shodny až na pořad jednotlivých čísel. 7 R. Eitner, Quellenlexikon, III, str. 242. 31 | ||||
|