|
| ||||
| ||||
|
Bohumír Cyril Petr: Uniformita liturgie a variace liturgických sollemnit.
Ustavičnou variaci, neustálou změnu denního liturgického officia a jeho stupně jako sollemnify určuje liturgický direktář, který přesto, že základní myšlenka denně konané liturgie je statická --- totiž bohopocfa — přece určuje ve variacích svátků určité postuláty, řízené klasifikací svátků liturgického církevního roku. Bohopocta jakožto jednotné schema základní je klasifikována církevním rokem na nesmírně mnohé stupně specifické hodnoty a sváteční třídy, jejíž hlubším rozborem a poznávací snahou konstatujeme vždy stadium základnílio principu liturgie. Nebot kdybychom v liturgii neměli možnosti užíti jednotného principu základního — a tím je bohopocta —, zůstal by nám postup liturgického roku jaksi nerozluštitelným chaosem. Tím, že vnímáme liturgickou slavnost prostřednictvím direktářního vedení, jež doplňujeme účastí celého liturgického aparátu chórového a svými imaginativními schopnostmi z visuelního dojmu celku, jsme obmezeni určitého dne na určitý výsek celé liturgie. Že je liturgie daleko složitější a širšího rozsahu, pozorujeme právě na oné variabilitě denního officia a svátkové klasifikace. Tím nastává jakýsi proces liturgického stupňování, určitých tendencí, proměňovat našeho ducha ve smyslu liturgie, která sama o sobě žádá nejen fiktivní hodnotu direktářního určení, konstruovanou tradicí a praxí pro daný stupeň svátku, nýbrž průhledné a samozřejmé poznání průběhu a kvality slavené sollemnify. Naše poznávání liturgie jest však zafíženo jedním závažným nedostatkem. Při vykonávané bohoslužbě se vyskytuje řada určitých úkonů pospolitě, ve vědeckém popisu jsme však nuceni tyto jednotlivé úkony a části vytknouti odděleně a po sobě. Af už jsou to různé liturgické formy, úkony tělem a rukou, předpisy kultu, rituelní rubristika a ceremoniel, otázka účelu liturgie a vůbec její průběh. Průběh liturgie denní ovšem vnímáme celistvě, intuitivně, ale přece jen jakousi kombinační myšlenkovou imaginací a asociacemi duchovního života doplňujeme poznávací nedostatky na úpiný celek. Mluvíme-li však na příklad jednotlivě o latreufickém a soterickém účelu liturgie, nebo o liturgické formě podstatné a nepodstatné, o liturgických aklamacích, ceremonielu, rituelních rubrikách a podobně, jsme ve vědeckém popisu vázáni na dělení a fřídění. Podobným dělením povstávají ale v liturgii a v liturgikách často klasifikace nesprávné, problémy, které zaujímají sice určitá hlediska, ale neřeší liturgický život celistvě a nedělitelně. Přes to tedy, že liturgické sollemnify prožívají různé variace ustálené fřídy a hodnoty, musí býti zachována uniformita liturgie jako bohopocty a bohoslužby. Dosud jsme byli u nás zvyklí posuzovat tuto uniformitu jen podle smyslových kvalit, příliš neurčitých, které nemohou býti kriferiem k hodnocení ustálené skutečnosti. Bylo by fřeba časem postulovati určité definice a veličiny, jimiž by bylo příliš složité dějství mešní i vesperální liturgie promítnuto na jedinou plochu jednoduchého liturgického schematu, ovládaného prostými fiktivními symboly významu a vztahu, a postuláty rituelní zákonitosti a církevně-roční periodicity. Tím bychom si lépe ilustrovali totální pluralitu komplikovaných liturgických úkonů v jediný celek. Chorová projekce liturgického života se všemi kategoriemi vzestupu i dekrescenda dodávala by pak zajisté maxima našemu duchovnímu vnitřnímu křesf'anskému životu. U nás doposud jsou fragmenfární vědomosti v oboru vědy liturgické a jsou příliš vzdálenv vlastního liturgického úkonu a jsou příliš formálního rázu, než abv mohly dáti vzniknouti a proniknouti liturgické akci v piném,toho slova smyslu. Liturgie samotná nesmí býti degradována na pouhý registrační aparát direkfáře církevního roku, zachovávaného s chudičkou primitivností venkovského faráře. Podstata liturgie záleží a spočívá právě ve stálém tvoření, přetváření a překonávání sebe sama ve větší a větší službě a poctě Boží1 Koordinace jednotlivých svátků není, přiznáváme to, bez určitých libovolností a násilností, ale přes to je žádoucna uniformita liturgie jako liturgie. 38 | ||||
|