|
| ||||
| ||||
|
Pavel .taneček: Povznesení liturgického zpěvu.
V neutěšeném stavu jest u nás liturgický zpěv. Příčin několik a proto také ráznost názorů, jak pracovati na jeho povznesení. V minulém ročníku Cyrila bylo několikráte psáno o tomto problému a vždy po-ukázáno na propagaci chorálu, jako na hlavní prostředek, jímž dnes můžeme dosíci obrody posvátného zpěvu v našich chrámech. Bohužel víme, že ve velké většině dosavadní pokusy o zavedení chor& ztroskotaly. Proč? Pořídil jsem si malou statistiku z minulých svátků vánočních. Zjistil jsem si — pokud okolnosti mi dovolovaly — druh zpěvu při slavných bohoslužbách v 52 chrámech českobudějovické diecése; a z tohoto počtu — jen v 7 chrámech bylo dbáno církevních předpisů? Obyčejně byly to koledy, které nahrazovaly předepsaný latinský zpěv. Smutný fakt, uvážíme-li, že celých 50 let pracuje se u nás na reformě církevního zpěvu, že 30 let již uplynulo od vydání Motu proprio pap. Pia X. A propagovati v dnešní době v těchto farnostech chorál? Jest třeba uvědomiti si to, co napsal o propagaci chorálu organisátor chorálních kursú v Německu, benediktin Dr. Cr. Schwake v 1. čísle letošního ročníku „Musika Sacra”: „Die Apostolische Konstitution unseres Heiligen Vaters beginnt weder mit Choral, noch mit Volkschoral, noch mit Palestrina, sondern mit dem íiberschriftswort: Die Liturgie ist táglich mehr zu pflegenl Daher muss vor jeder Einfiihrung des Volkschorals zuerst die volksliturgische Arbeit stehen.” --„Je sorgfáltiger, liebevoller und ausdauernder diese Arbeit in einer Pfarrgemeide getan wird, desto selbstverstándlicher wird aus dem liturgischen Leben des Pfarrvolkes der liturgische Volksgesang erwachsen." Tento nutný předpoklad pro propagaci gregoriánského zpěvu — porozumění, pochopení liturgie -- u nás chybí. — Lid nechápe význam liturgie. Mše sv. je mu svým obsahem cizí, není mu pramenem posvěcení, pramenem milosti, nýbrž jen pouhou příležitostí k modlitbě a ke zpěvu. A právě v tomto neporozumění a plynoucí z toho nevážnost ke mši sv. musíme spatřovati hlavní příčinu úpad-ku posvátného zpěvu. Chceme-li tedy Apoštolskou konstituci Sv. Otce Pia XI. — jež jest jen zdůrazněním zásad vyslovených v Motu proprio - - uvésti v život v piném jejím smyslu a dosáhnouti tak ideálu, činné účasti lidu na posvátné liturgii liturgickým zpěvem-chorálem, musíme začíti s liturgickou výchovou lidu. Liturgické hnutí šíří se v naší vlasti pomalu. Nevšímavost, předsudky laiků i kněží brání jeho postupu. Nemáme lidové literatury liturgické — misál v té formě, jak jej máme dnes, nevyhovuje širšímu lidovému apoštolátu. A přece, má-li se toto hnutí státi obrodou náboženského života, má-li zasáhnouti do vnitřního života každého jednotlivce, každé farnosti, musí dosáhnouti té formy apoštolátu, jakou vidíme dnes třebas v Rakousku: soustavné pořádání kursů liturgických, přednášek, rozšiřování literatury ve formě lidu přístupné, mešní texty na jednotlivé neděle a svátky, výklad jednotlivých formulářů atd. K tomu jes: ovšem zapotřebí spolupráce nejen kleru, ale i těch, jimž stav naší hudby chrámové není lhostejný. „Čím hlouběji vnikne lid do liturgie, tím více bude toužiti po chorálu,” napsa-i apoštol liturgie, Dr. Pius Parsch. Jednatelská zpráva k valné hromadě Obecné Jednoty Cyrilské v Praze za správní rok 1933. Předneseno na valné hromadě O. J. C. dne 16. dubna 1934. Vaše Excelence, nejdůstojnější pane protektore, veledůstojní pánové, vážené shromáždění 1 Jménem výboru, jenž vedl správu O. J. C. v uplynulém správním roce, před- 39 | ||||
|