|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
Casopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Ceskoslovenské republice ROČNÍK LX KVĚTEN-ČERVEN 1934 ČÍSLO 5-6 E. Trolda : Ceská církevní hudba v období generalbasu. Hudbu 16. stol. nazýváme klasickou polyfonií, majíce při tom na zřeteli hlav-ně skladby Palestrinovy a Lassovy. Nyní snad i Filip de Monte, kapelník císaře Rudolfa II. v Praze, bude těmto klasikům na roveň postaven, když edice jeho děl (pořádaná Juliem van Nuffelem u nakladatele Schwanna v Dússeldorfu) hudebníky přesvědčí, že jde o skladatele stejných uměleckých kvalit. Jak kolem osoby Palestrinovy tak také kolem Monteho se kupí celá řada skladatelů, jež nutno rovněž ještě považovati za polyfoniky doby klasické, třeba že jejich působení zasahuje již do prvé.pětiny 17. stol. Posledním epigonem u nás je Karel Luyton, rudolfínský varhaník, jenž zemřel v Praze r. 1620. Zatím vznikla v Italii nová hudba, která, zavrhujíc kontrapunkt, se zakládá v jednohlasém zpěvu za doprovodu akordického nástroje. Poněvadž doprovod se omezuje pouze na bas, opatřený číslicemi, mluvíme o doprovodu generalbasovém a období klasické polyfonii následující označujeme dle toho stručně obdobím generalbasovým, ačkoliv snad ne zcela právem. Očíslovaný bas není totiž pravou podstatou této nové hudby, nýbrž hlavní novotou jest sólový zpěvní hlas, kdežto způsob, jak se doprovázel, jest více méně lhostejný; doprovod mohl totiž obstarati varhaník, cembalista, loutnista atd. na základě improvisovaného čtení takového, jen skizzovaného partu, jehož obsazení skladatelem nebylo, jak vidno, ani přesně předepsáno, anebo mohl kapelník doprovod vypracovati a rozepsati pro sbor smyčcových, ba i jiných nástrojů, jež měl po ruce, nebo jež považoval vzhledem ke charakteru skladby za vhodné. ,Florentinská reforma" měla sice na mysli zpěv divadelní, avšak tendence její byly horlivě přijímány i pro sklad-by církevní. Skladby toho druhu dostaly se velice záhy k nám, jak o tom svědčí objemný svazek 11 B 41 v pražské universitní knihovně. Dle nápisu na něm byl jeho vlastníkem František Godefrid Troilus Lošot, kolem r. 1612 císařský rada. Vedle zpěvů a skladeb světských jsou zde i zpěvy církevní v jazyce latinském i italském. Zejména jest zde sbírka ,Canoro pianto di Maria Vergine sopra la faccia di Christo estinto", jejíž původcem jest jistý Angelico Patto. Sbírka se zachovala v přetisku z r. 1613. Obsahuje vedle 3 skladeb Pattových ještě 27 italských skladeb soudobých skladatelů směru florentinského.l Dále isou zde ,Motetti e madrigali", složené a r. 1613 tiskem vydané P. Serafinem Pattim. O zpěvech těchto, jež zaujímají jakýsi střed mezi živlem ariosním a recitativním (rozlišení se provedlo teprve daleko později), se vyslovuje velmi pochvalně Hugo Riemann ve svém Handbuch der Musikgeschichte sv. 2., díl 2., str. 323, 324, chvále jejich promyšlenou stavbu a ladnou melodiku. Konečně jsou zde italské „Motetti a una voce” od Girolama Marinoniho z r. 1614. Zdali a s jakým zdarem byl tento florentinský styl našimi domácími skladateli napodobován, nelze říci, doposud se nenašla žádná současná skladba české proveniece. Jedině by bylo možno uvésti Francesca Turiniho, jenž se narodil r. 1589 v Praze jako syn císařského zpěváka a kornetisty Gregoria Turiniho. Ovšem že jeho ,Motetti a voce sola" vyšly teprve r. 1640 v Benátkách, kdy již dávno působil jako varhaník 1 Ve sbírce Pattově jsou Ještě zastoupeni skladatelé: Abbondo Isid., Bernardi Stef., Capelli, Dognazzi Franc., Fosumbronó Hier., Fredi Amad., Franzoni Am., Gasparini Ant., Marinoni Hi-er., Pessarino Bart., Rovetto Vido, Sessa Claudia a neznámý. 49 | ||||
|