|
| ||||
| ||||
|
Podepsaný měl v roce 1928 příležitost spolupracovati s jubilantem při cvičení a provedení Foersterovy skvostné „Mše sv. Františka”, jež měla 27. května 1928 v klášterním kostele v Turnově pod taktovkou Tichého svoji premiéru. Nechf jsou tyto řádky vděčnou vzpomínkou na onu radostnou spolupráci?
Romuald Rud. Perlík: Ceští mistři houslaři. Vipražském rozhlase, dne 2. března 1934. Název dnešní mé přednášky měl by vlastně zníti: „Čeští mistři houslaři ve sbírkách hud. archivu na Strahově” neb přednáška tato myšlena jest jako dopiněk, respektive pokračování přednášky o hudebních památkách strahovských, kterou jsem svého času ve zdejším rozhlase proslovil. Známo jistě s dostatek, jaké kulturní bohatství chová náš památný Strahov. Jeho proslulá knihovna, jeho archiv listinný, jeho obrazárna se slavným Diirerovým obrazemi Komu by to vše bylo neznámo? Méně snad známy jsou širší veřejnosti hudební památky, které klášter strahovský ve svých sbírkách chová. Jsou to jednak skladby církevní, ale i světské, — o nichž tehdy v rozhlase jsem mluvil, a z nichž i některé ukázky byly předneseny — jsou to však i hudeb-ní nástroje, a to všeho druhu: nástroje strunové (drnkací i smyčcové), nástroje dechové (dřevěné i žesfové) i nástroje bicí. Dnes promluviti chci o nástrojích sfrunových, a to smyčcových, pokud ve sbírkách archivu strahovského jsou za-stoupeny. Jde tu především o housle, violy, violoncella, a kontrabasy. Tyto nástroje, které jsou ve sbírkách strahovských, jsou až na malé výjimky výtvory vy-nikajících českých mistrů houslařů doby starší — tedy díla mistrů t. zv. pražské školy houslařské. Aby jasně vysvitlo, co rozumíme pražskou školou houslařskou, fřeba přede-slati několik slov o houslařských školách vůbec. Nejstarší a nejslavnější školy houslařské (t. j. společnými znaky se vyznačující skupiny mistrů houslařů určitého období nebo oblasti), nalézáme v Italii. Jest to především škola brešijská (v Brescii), jejímž zakladatelem jest Gasparo da Salo. Pafří sem dále oba mistři Maginí (Giovani Paolo i Pietro Santo), dále misfři Giovifa a Mariani. Housle mistrů brešijské školy jsou poněkud většího formátu, klenutí desek dosti vysoké — alespoň na italské mistry! — zvukové průřezy (t. zv. ,effy") široké a téměř rovnoběžné. Tón velký a ušlechtilý. Druhá a nejslavnější italská škola, — jež brešijskou do pozadí zatlačila, — jest škola cremonská. Zakladatelem jejím jest Andrea Amati. Ze školy cremonské vynikly dále houslaři z rodiny Quai•nerí, zvl. nejproslulejší její člen Quarneri del Jesu. Nejgeniálnějším mistrem školy cremonské byl však Antonín Stradívari. Obě tyto školy — brešijská a cremonská — vyvíjely se v druhé polovici XVI. stol. vedle sebe téměř zároveň, bez vzájemného vlivu. Jimi vytvořen typ houslí vlašských, vyznačující se především nízkým klenutím desek, zvl. desky horní. Nejnižší klenutí desek jest u Antonína Sfradivariho. Rozmach italského houslařství působil především na sousední Tyrolsko. V malé vesničce Absam u Inšpruku vzniká t. zv. tyrolská škola, jejímž zakladatelem jest Jakub Stainer (zemřel r. 1683), který dospěl časem k vysoko klenutému modelu, rozhodnému pro tvar všech pozdějších houslí německých, na rozdíl od nízkého modelu vlašského. — Nejlepším žákem Stainerovým byl Egid Klotz, jehož syn Matyáš Klotz založil roku 1683 houslařskou školu v Mittenwalde, kde houslařství rychle nabylo rázu specialisované řemeslné výroby. Podle mittenwaldského vzoru vznikl průmysl houslařství i v jiných městech tyrolských, voralberských, bavorských i saských. Vznikaly celé továrny v Markfneukirchenu a Klingenthalu. Po jejich příkladě založeny u nás známé továrny v Kraslicích a Sch~nbachu. Podobné továrny byly i v jiných ze-mích (ve Francii, Belgii, Anglii). Toto zřemeslnění však nedotklo se nikterak mistrovské výroby houslí. Všude v zemích právě jmenovaných vedle tovární výroby setkáváme se s dobrými mistry houslaři, kteří tvoří hodnotné nástroje mi- 60 | ||||
|