|
| ||||
| ||||
|
strovské, jež s výrobky továrními nemají ničeho společného. To platí především o českých mistrech houslařích ze stol. 18. a poč. 19., kteří tvoří f. zv. pražskou školu houslařskou.
Zakladatelem pražské školy houslařské byl tomáš Edlinger, rodák augšpurský, jenž usadil se v Praze kolem roku 1691, a měl dílnu v Ostruhové, nynější Nerudově ulici na Malé straně, v domě, který dodnes nese štít „U 3 houslí”. Leč již dávno před tím byly housle v Čechách vyráběny. Tak na př. byl v roce 1620 znám Jindřich Velvarský z Většina. Dalšími předchůdci Edlingerovými byli: Jan Salzer, Balt. Koegel, Ondřej Ott, Šeb. Bauch a jiní. Umělecké výše do-sáhla však pražská škola houslařská poč. 18. stol. — právě snad zásluhou Edlingerovou. Tento pracoval věrně dle zásad tyrolského mistra Jakuba Sfainera — a jeho vlivem ještě dlouho se udržoval u pražských houslařů vysoko klenutý model Stainerův. Z jeho školy vyšli: jeho syn Josef Joachim Edlinger, Jan Oldřích Eberle (zastoupen na Strahově 5 kusy houslí), Šeb. Lang (na Strahově 1 krásný exemplář ,Langovek"), Jan Jiří Hellmer (1 violoncello a 1 kontrabas) a syn tohoto Karel Jos. Helmer. Vrstevníky jmenovaných byli: Josef Ant. Láska (též ,Laske se píše, jehož representuje 6 houslí a 1 kontrabas v archivu strahovském). Jeho žák byl Comáš Hulínský (na Strahově 1 housle). Tito posléze jmenovaní misfři již značně odchylují se od vzoru Edlingerova, upouštějíce od vysokého klenutí sfainerovského. —Zák Hulinského, Kašpar Strnad (na Strahově 1 krásný exemplář houslí z r. 1791) vymýtil poslední zbytky formy STainerovy a pracoval dle vlašského modelu Sfradivariova. Jeho příkladu následovali K. Šembera, Michael Neber (na Strahově viola) Jan Kulík, Jan Michael Willer (od tohoto mistra jsou krásné housle v hud. archivu strahov., věrně dle vlašského vzoru pracované). Willerův žák byl Ignác Sander, jenž měl dílnu v Pra-ze v Husově tř. Znamenitým houslařem byl Též Ant. Sitt, otec primadony Marie Sittové (pro kterou B. Smetana napsal úlohu Mařenky), dále členové rodiny Homolkovy a Dvořákovy. Z proslulé houslařské rodiny Homolkovy uvádíme především nejstaršího z nich Emanuela Adama Homolku. Narozen r. 1795 ve Velvarech, učil se u Kašpara Strnada a celý život pracoval ve Velvarech. (V tam-ním městském museu jsem spafřil deponované jeho krásné, vzácné nástroje, majetek velvarského děkanského chrámu.) Bratr Jeho Ferdinand Josef se u-sadil v Hoře Kutné. Mladší syn Emanuela Adama byl Ferdinand August Čeněk Homolka; získal sobě názvu „pražský Sfradivari”. Jeho syn Eduard Em. Homolka převzal po něm dílnu, aby umění houslařské, v této rodině tak zkvétající, odkázal svému synu Eduardu Ferdinandovi, působícímu na Král. Vinohradech. — Z rodiny Dvořákovy uvésti dlužno Jana Křt. Dvořáka, který pře-vzal dílnu po Sanderovi v Praze v Husově fřídě. Tam později pracoval nejslavnější člen rodiny Dvořákovy, Karel Dvořák, roku 1909 zesnulý. Jeho bratr, věkem starší, jest Jaroslav Dvořák. Mimo těchto uvésti třeba ještě jména: Ferdinand a Bohuslav Lant.ner, Frant. Špidlen. Potomci jejich (stejně jako potomci rodu Homolkova a Dvořákova) dodnes v Praze působí vedle celé řady jiných vynikajících mistrů houslařů, jako jsou: Vávra st. a jeho syn Alfons, Chudlařský, Kříž, Hubička, Boček, Bílek, Lancinger a m. j. — A snad mi bude dovoleno vzpomenouti mistra, jenž sice houslařstvím se neobírá „ex professo”, nýbrž spíše jen ze zájmu a záliby, ale přes to dodělal se v tom oboru výsledků velikolepých. Není jím nikdo jiný, nežli náš slavný člen Čes. kvarteta, prof. státní konservatoře Jiří Herold. Vedle mistrů pražských třeba zmíniti se i o mistrech houslařích, kteří pracovali mimo Prahu, a to nejen v době starší, ale i v době pozdější. Je to zvláště litoměřický Šebestián Bauch (na Strahově chována krásná viola z r. 1784, neobyčejně velkého formátu), na Moravě Martin Brunner a Jan Strobl v Olomouci a Bernard Wutzelho f er v Brně. I tito misfři jsou na Strahově zastoupeni: Brunner skvostnou basou a 1 houslemi, z dílny Stroblovy chová Strahov 1 housle, z dílny Wufzelhoferovy 1 violu. Ze stručného mého výkladu snad aspoň částečně vysvitlo, jak náš český národ i v oboru houslařském vykázati se může výsledky, kterými si dobyl čestné-ho místa po boku mistrů houslařů vlašských. Važme si našich starých nástrojůl 61 | ||||
|