|
| ||||
| ||||
|
tu, Virgo Maria - pro smíšený sbor s průvodem varhan - D dur - končí v C dur - C - Larghetto. Komp. 22. X. 1906.
85. In Festo Purificationis B. M. V. - Die 2. Februarii. - Suscepimus, Deus, misericordiam tuam in medio templi tui... - pro čtyřhlasý smíšený sbor a capella - E dur - C - Andantino. Komp. r. 1907. 86. In Festo Assumptionis B. M. V. - Die 15. Augusti. - Propter veritatem... - f moll - C - Moderato - končí v Des dur. Komp. 25. VII. 1906. 87. In Festo Nativitatis B. M. V. - Die 8. Septembris. - Benedicta et venerabilis es, Virgo Maria ... pro smíšený sbor a capella - cis moll - závěr v Cis dur - C - Andante. Komp. 6. VIII. 1906. 88. In Festo Scti. Josephi Confesoris. - Die 19. Martii. - Domine, praevenisti eum in benedictionibus dulcedinis ... - pro smíšený sbor a capella - g moll - 3/4 - Moderato. 89. In Festo Scti. Wenceslai. - Die 28. Septembris. - Beatus vir, qui timet Dominum... - pro smíšený sbor a capella - C dur - C - Andante divoto, závěr v E dur. Komp. 6. X. 1906. (Fokraóování. ) Bohumír Cyril Petr: Ofázky varhanních disposic a Elisova jejich edice. Abychom ve stavbě architektury i techniky varhanní dospěli k žádoucí dokonalosti a precisnosti, je třeba dobře a rozumně přihlížeti k otázkám varhanních disposicí. Především nám musí býti jasny hlavní rozdíly od sebe se různících typů disposičních a jejich specifických základů. Každá dnešní varhanní disposice může býti redukována na jeden ze dvou největších systémů továrního průmyslu varhanního: na systém francouzský a systém německý. Tyto dva tvoří zhusta jakýsi třetí: smíšený. Ač i anglická a americká stavba varhanní je jaksi samostatnější a dejme tomu v mnohém i typicky originelnější, přece i tu možno v základě rozeznati bud typ francouzský nebo německý. Rovněž i španělské a holandské zvláštnosti mají vztah k jedné z těchto dvou kategorií. Německý a francouzský systém varhanního zařízení liší se od sebe již déle přes 300 let. Němečtí varhanáři snažili se dosáhnouti pinosti a barvy varhanních hlasů hlavně mnohorůznými tvary píštal labiálních jako tónů základních, jimž pak dodávali lesku tóny umělými, hlavně pomocí hlasů aliquotních a mixturových (Mixturorgel?). Na přirozené bohatství vrchních tónů jazykových registrů kladli méně důrazu. Nestarali se také o to, musely-li býti u větších varhan klávesy násilně stlačovány následkem nedokonalé mechanické hrací traktury. Libovali si dále ve 4, 2 a jednostopových hlasech pedálových a v mixturách. Francouzi mají docela jinou alternativu. Věnují odedávna největší péči měkkému a lehkému klávesovému stisku manuálů, dosahují pinosti a zvučnosti celého stroje zvukovou intensitou hlasů jazýčkových, které i při lehounkém odporu ventilů a v malém počtu jsou piny lesku, energie a nosnosti. Jako Němci disponují větším počtem hlasů v jednom manuále, Francouzi raději a právem rozdělují registraturu na více manuálů, dávajíce tak každému zvláště individuovaný charakter. Podle německého konstruktivního principu je v pravidle stopové obsazení disposiční spojené s chórem principálovým různých intensit a různého tónobarevného stíňování —pokud je to ovšem v hranicích daných hlasů vůbec možno, 64 | ||||
|