|
| ||||
| ||||
|
obecně vzato konservativnější než německá. Novější francouzské varhany udržely si také ale vskutku pro jednotlivé manuály specifické rozdíly nuancované zvukovým charakterem, udaným stylem staroklasických mistrů hry varhanní. Tak vynikají mezi novějšími typy varhanních disposic opravené hamburské var-hany u sv. Michaela z r. 1912, v pařížské katedrále Notre-Dame, přestavěné firmou A. Cavaillé-Coll z r. 1863, anglické varhany v Parish Church — Great Jarmouth od J. J. Binnse z r. 1899 nebo v Eastman Theatre v Rochester N. J. — USA. — se 117 hlasy podle plánů Harolda Gleasona od Austin Organ Comp., známé svými xylofóny, triangly, tamburiny, castagnety, tam-tamy, harpami a musettami, mezi německými především typické varhany opatského chrámu Benediktinů v Engelberku (Švýcary) podle plánu P. Leopolda Beule O. S. B. od Bratří Gollů v Lucernu z r. 1926.
Veškery případy přinášejí různorodost disposičních návrhů. Jedno je zřejmé: charakteristické na starých německých disposicích varhanních je bohatství jasných hlasů aliquotních a mixturových, varhany francouzské znají mnohost lesklých hlasů jazykových; nové varhany německé milují pinost a sytost tónů základních, moderní francouzské mnohorůzné hlasy flétnové a průzračné trompetky. Konečně anglické a americké varhany vykazují ve svých disposicích především různě mensurované principály (diapasony) a milé hlasy smyčcové. Tyto disposiční směry, jak již jsem svrchu řekl, přes to netvoří nijak ve své obzvláštní charakteristice specifickou typiku, nýbrž pouhé aritmetické varianty dvou systémů základních: německého a francouzského. Důležitý je vzájemný poměr hlasů aliquotních a mixturových (resp. jazykových) k hlasům základním. Znám mnohé odpůrce systému t. zv. varhan kompromisních, nedá se ale popříti, že i když někdo studuje jednostranně určité mistry hry varhanní, přece je nemožno, aby nerespektoval ostatní zřejmé typy varhanní techniky. Dr. Carl Elis z Góttingen vydal v Bárenreiterově nakladatelství v Kasselu 2 díly Neuere orgeldispositionen. (Kartonováno 2RM, Bárenreiter-Verlag zu Kas-sel 1932.) Prodaný problém nejlepší a nejodbornější příručky toho druhu. S vzácnou přesností řeší v nich variace varhanních disposic obou systémů od minimálního až po maximálně možné obsazení. Podle mého skromného názoru myslím, že v tom ohledu a hlavně také v běžném rychlém ohledu informativním jsou obě příručky naprosto dokonalé a zasluhují vřelého doporučení a pilného studia jak se strany varhanářů-výtvarníků, tak varhanních učitelů, profesorů, mistrů. Nadmíru ušlechtilá úprava Bárenreiterova nakladatelství učinila z pří-ruček edice elegantního vkusu, které s radostí řadím mezi literaturu hudební ve své knihovně. Jaroslav Dušek: Cyrilské hnutí a jeho organisace. V dějinách každého umění jsou během staletí patrny stopy po vzestupu či poklesu uměleckého citu u jednotlivých národů. Tak je tomu i v umění hudeb-ním a zvláště v oboru hudby církevní. Od nejstarších dob, kdy máme zprávy zanechané z římských katakomb a z prvotních shromáždění, při nichž lid zpíval žalmy a hymny, přes druhou polovinu V. století, kdy papež Řehoř Veliký úpravou svého antifonáře dal základ officielnímu zpěvu církevnímu, až ke století XVI., pinému rozkvětu klasické hudby polyfonní, již nám zanechali slavní mis-tři tehdejší doby G. Pierluigi Palestrina, Lud. da Vittoria, Orlandus Lassus a jiní -- až po úpadek na sklonku XVII. a počátkem XVIII. století zříme, jak církev střežila a dbala, aby čistota církevní hudby byla zachována, jak církevní sněmy pečovaly, aby liturgie byla vykonávána se vší důstojností a vážností. Když v církevní hudbu vloudily se velkou měrou světské živly — následek to rozkvětu opery a duchovních her — počaly vznikati v jednotlivých státech spolky, které si vytkly úkol: pečovati o povznesení důstojné hudby církevní. Tak zejména v Německu vznikaly Cecilské spolky. Podle těchto vzorů v Čechách založen před 64 lety časopis pro hudbu církev- 66 | ||||
|