|
| ||||
| ||||
|
E. Trolda : Ceská církevní hudba v období generalbasovém.
li. (1639-1648.) Poměry politické a náboženské, hospo dářské a sociální v zemích českých v době fřicetileté války byly v různých historických dílech již tak důkladně vylíčeny, že není fřeba zde o věci se šířeji rozepisovati; postačí z těchto spisůl uvésti stručně jen to, co jest pro naše potřeby výžnamné. Chceme-li totiž sledovati, jakými směry se brala tou dobou u nás katolická církevní hudba, musíme si v prvé řadě uvědomiti, že před r. 1620 možno vlastně nanejvýš 2 města označiti jako katolická, Plzeň a Č. Budějovice, snad ještě Krumlov. V Praze náležely katolíkům kostely kolegiální a klášterní a kostelík sv. Jana na Zábradlí, jenž byl pod císařským patronátem. Po bitvě bělohorské šířilo se katolictví, přes všecky snahy reformačních komisí, i když tyto sáhly k prostředkům násilným, jen velmi pomalu anebo nezakotvilo pevně v srdcích těch, kteří je přijali. Vpádem saským r. 1631 rekafolisace nejen ustala, nýbrž ztrácela znovu nabytou půdu, ježto lid, sotva na novou víru obrácený, namnoze se přidával k Sasům a k emigrantům s nimi se na-vrátivším. Po vypuzení Sasů ze země (1632) nastaly nové svízele, způsobené průchodem nebo ubytováním císařského vojska, které, fřebaže bylo sem povoláno k ochraně zemí, počínalo si mnohdy hůře než nepřítel. Proto mohly býti zahájeny nové kroky rekatolisace až po míru pražském r. 1635. Roku 1639 by1 stanoven nejzazší termín pro konversi, avšak toho roku vtrhly ponejprv Švédové do Čech. Nastala doba, která jest zapsána krvavým písmem do našich dějin a která při-vedla zem i lid na pokraj záhuby. Na doklad několik číslic: před válkou měly Cechy as 3 miliony obyvatel, po válce bylo jich napočítáno 800.000. Vystěhováním ubylo 200.000 lidí, ostatní zahynuli morem, hladem a válkami. Na 6000 míst bylo vypáleno a mnoho jiných vydrancováno; švédský plukovník Pful sám se chlubil, že dal podpáliti 800 vesnic. Samozřejmě, že nebylo šetřeno kostelů. Ně-kde roztrhali Švédové i liturgické knihy a rozbili varhany (na př. ve Velvarech, Rakovníce, Rokycanech). R. 1641 se udává počet far jen 1000 z dřívějších 2300, avšak sotva 500 mělo faráře. Některý farář musil proto spravovati 6 až 8 far, v nichž se někdy po celé měsíce ani neukázal, takže fary takové vlastně byly ne-obsazeny. Jaký to mělo následek? Že na konci třicetileté války byly nejlepší části království opět piny kacířství a musilo se začíti s protireformací znova? Za takových okolností jest ovšem nesnadno, předpokládati nějaký rozvoj anebo dokonce tvůrčí činnost na poli církevní hudby. Jako církevní život tak i ona jen živořila a musela se opírati o odkaz z dob minulých, kdy ještě utrakvismus byl náboženstvím panujícím. Důkaz toho nám podává hudební inventář kostela P. Marie před Týnem v Praze I. z r. 1644.9 Dle něho byly tohoto roku na kůru to- 1 Ant. Rezek: Děje Čech a Moravy za Ferdinanda III., Frant. Krást: Arnošt, hrabě Harrach, Hanuš Opočenský: Protireformace v Čechách. 2 „Registra ku pofřebě věcí kostelních nejsv. Rodičky Boží Panny Marie, Matky Boží před Týnem na Starém městě pražském... od Daniela Ignafiusa Mrázka, měštěnína a kantora školy -týnské” jest název rkp. 1641 v pražsk. měst. archivu. Pod č. 20. čteme: „Partes ocfo vocum vázaný v zafiánový kůži, modrý. — Partes sex vocum, vázaný, desky pozlacený, dvoje. — Partes sex vocum, vázaný, desky červený. — Partes quinque vocum, vázaný, desky pozlacený. — Partes quatuor vocum, vázaný v kůži bílý. — Partes quatuor vocum, vázaný v bílých deštkách. — Partes sex vocum, vázaný prostě do pergameny. — Partes sex vocum, do pergameny šitý. — Partes quinque vocum v pergameně, dvoje. — Partes quatuor vocum v pergameně šitý, dvoje. — Infroity quatuor vocum tlačený, vázaný v kůži. — Partes in folio octo vocum v pergameně šitý.” — Z nástrojů se uvádějí: varhany 1, regál 1, pozouny 4, housle 2 tenorový, viola. — Také na českém literátském kůru byly vedle graduálů, antifonáře, roráfníků a kancionálů ještě „partes quatuor vocum český 1.” Inventář kůru literátského z r. 1673 všechny tyto knihy podrobněji popisuje a udává některá data vzniku: 1518, 1523 (od Sixfa z Ofrstorfu psané), 1571 atd. „Knihy na 4 hlasy, český, na papíře psaný, někdy Pavla Jistebnic-kýho a posléze od Martina Košetickýho v lechu 1602 darované.” — Ohledně Daniela Ignáce Mrázka jsme našli zprávu, že dne 30. října 1641 obdržel měšfanské právo v Praze I., již jako kantor v Týně. Jako doklad sloužilo mu vysvědčení zachovalosti ze dne 6. března 1639 z Měřína a propouštěcí list hraběnky z Collalta v Brfnici ze dne 7. března 1639 (Rkp. 536). V pozdějších zápisech z r. 1660 a 1664 je nazván pouze Daniel Ignác Měřínský. Zdá se, že zemřel r. 1669, ne-bol 5. dubna t. r. byl ustanoven Viktorin Václav Valeš, kantorem v Týně. 75 | ||||
|