|
| ||||
| ||||
|
liko „partes rozličných autorů starých”. Jaké a čí to byly skladby, se nedovídáme, ježto inventář je zaznamenává toliko dle počtu hlasů a dle způsobu vazby. Jiného kriteria pro katalogisaci rukopisných skladeb z doby hudby mensurální nebylo, kdežto tištěné sbírky měly svoje názvy, jako na př. Gemma musicalis, Florilegium, Promptuarium a pod., anebo alespoň Cantiones sacrae. Oproti to-mu máme příklad pro katalogisaci již moderních tehdá hudebnin, t. j. z polovice XVII. stol., v hudebním inventáři pana Jana Viléma ze Švamberka (t 1651),1 kde se uvádějí jednotlivé mše a jiné skladby svým názvem s udáním počtu hlasů vokálních a instrumentálních. Jména autorů zde sice také chybí, poznáváme ale i z těchto lakonických údajů některou skladbu Bertaliho a Verdiny. Jedná se asi věfšinou o skladby hudebníků císařského dvora vídeňského, jejichž opisy si tento český šlechtic opafřil ve Vídni. Že Vídeň byla tou dobou v církevní hudbě produktivní, měla co děkovati jedině císařské kapele, resp. hudebníkům v ní působícím. Mocná vzpruha, kterou církevní hudba těmito italskými skladateli obdržela, zůstala pro naše zubožené země úpině bez vlivu. Vždyt Praha, poklesnuvši na pouhé město provinciální, sotvaže někdy slyšela výkony císařské kapely. Bylo to při korunovaci Ferdinanda III. r. 1627 a Ferdinanda IV. r. 1646. Při prvé stál v popředí skládatel Giov. Batt. Buonamente,1 kdo působil při druhé, za-tím nevíme. Přechodné návštěvy Ferdinanda III. v letech 1637, 1638 a 1645,' i když trvaly několik neděl, nelze považovati za výlety pro zábavu, nýbrž měly vždy pozadí velmi vážné. Ostatně víme o spolupůsobení císařské kapely teprve v r. 1648,1 kdy pobyt trval přes půl roku. Praze scházel takto potřebný stálý styk s živou hudbou a proto tedy se zpívaly v r. 1544 v Týně i jinde skladby staré, ba, je ještě zázrak, že tyto právě v Týně přečkaly osudný r. 1631, kdy se kostela zmocnili Sasové s emigranty. Sasové řádili totiž v kostelích podobně. jako pazději Švédové; tak na př. ve Smečně pobrali i „positiv a jiná instrumenta”. Zmínka o nástrojích v kostele smečenském a výčet jejich v inventáři týnském podává důkaz o užívání nástrojů k doprovodu církevních skladeb. Dle starého zvyku nástroje bud sesilovaly anebo nahrazovaly hlasy sboru a proto nelze z pouhé existence nástrojů na kruchtě hned souditi na novou hudbu se samostatným nástrojovým doprovodem. Jako prvý pokus v tomto novém stylu zaznamenali jsme Sixfovo Magnificat z r. 1526. Co do faktury jemu velmi podobná je Mariánská muzika Adama Michny z r. 1647.'
Ježto obsahuje pouze české lidové písně, jest vlastně kancionalem, ovšem bohatěji vypraveným, nežli pro lidové písně bylo třeba, písně jsou totiž harmonisovány pro 4 až 5 hlasů. Proto dlužno považovati tento kancionál Michnův za díla, určené pro cvičené zpěváky, čemuž také nasvědčuje titulní obrázek, na němž vidíme asi 40 pěvců, seskupených kolem dvou dirigentů s (aktovkou. Zajisté napsal Michna toto dílo pro praksi, pak by ale poukazovaly tyto písně se svojí prostou harmonisací nota proti notě na velmi primitivní stav tehdejší naší církevní hudby: cvičených pěvců, kteří dovedli zpívati „figurální” zpevy, nebyl v našich vylidněných zemích zajisté nadbytek. Narážku na bídu země nalézáme ještě v Muzice svatoroční téhož skladatele z r. 1661.1 V písni k sv. Hypolitu se na př. praví: „Naposledy prosbu naši, Hypolife, přijmi, z bídy, jenž (?) zem česká snáší, Jindřichův Hradec výjmi, odvrat mor, hlad, nakažení.. . 3 Inventář otiskl F. Menšík v Časopisu Společnosti přátel starožitn. 1898, str. 143, 144. 4 Bylo zjištěno Pavlem Neftlem. Dotyčný článek byl otištěn v Zeifschrift fiir Musikwissenschaft 1927, roč. IX, str. 528. 5 Pich. Kralik: Zur Geschichte der Wiener Kirchenmusik (Musica Divina 1915, str. 141) praví, že r. 1643 přišel italský skladatel Orazio Benevoli na 2 roky do Vídně a do Prahy, načež se vrátil do Říma. Odkud je tato zpráva čerpána, se neudává. Ferdinand III. byl sice r. 1645 od 24. ledna v Praze, avšak císař se tehdá sotva dal baviti svojí hudbou; Švédové totiž zaplavili celé západní Čechy a ztráta bitvy u Jankova (6. března) přiměla císaře k rychlému odjezdu 7. března. C Pavel Netfl: Die Wiener Tanzkomposition in der zweifen Híilfte des XVII. Jahrh. v Sfudien zur Musikwisenschaft, VIII, str. 117, kde se mluví o náhradě cestovních výloh z Vídně do Prahy pro manželky císařských hudebníků Bertaliho, Sancesa a Ebnera. v Knihovna Národního musea 27 B 19. 8 Tamtéž 27 B 6. 76 | ||||
|