|
| ||||
| ||||
|
F. X. Váňa : Blodek jako církevní skladatel.
Tento nadpis je do jisté míry překvapením pro širší veřejnost, třeba ne pro ty, kdo se snaží trochu hlouběji poznat každý, dosud neznámý, neprobadaný zjev v dějinách české hudby. Zivotopisně lze toho málo určit a vypsat o Blodkovi ve vztahu k círk:.vní hudbě i v poměru k církevním kruhům. Jestliže zrekapitulujeme stručně průběh jeho krátkého života, přihlédneme ovšem právě k naznačenému thematu — pokud mluví prameny. Vilém Blodek, pokřtěný jako František na křižovnické faře svafopetrské 3. října 1834, narodil se v Praze v oblasti poříčské v čp. 1081-II. Neměl daleko k památným chrámům Starého města, zvláště ne k sv. Jakubu, proslavenému tak jménem Bohuslava Černohorského. A o tomto chrámu je známo, že vynikal nejen překrásnými varhanami, ale i pěstováním vysoké úrovně církevní hudby, pokud si jí hleděli tamější ředitelé kůru, ač ne vždy. Kouzlo baroka vydechovalo z tohoto posvátného ovzduší, jakému podléhal i vrstevník Blodkův J. Neruda na Malé straně. Blodek byl vychován, jak tehdy všeobecně, z mládí německy. Navštěvoval školu piaristickou a 1846—1852 konservatoř jako flétnista. Přísnost a ponurost kláštera byla, jak u piaristů, tak na konservafoři, jež byla tehdy umístěna v dominikánském klášteře u sv. Jiljí na Starém městě. R. 1853 až 1855 prožil krátkou, ale pro něho dlouhou dobu, poněvadž trpkou zkušeností a chudou na umělecké vzněty, emigraci v Haliči, v Lubyczi. Také zde setkal se s místním církevním ovzduším. Právě zde vznikla, dokončena i provedena byla jeho první mše Ke cti nesvětější Trojice. A na odchodnou dal si vystavit osvědčení od Vojtěcha B~hma, faráře v Rawě Ruské. Vrátiv se do Prahy věnoval se výhradně skladbě světské, až z pozdější doby jsou další skladby církevní. Z té doby pochází symfonie d moll, vycházeljící původně a zas ústící v ouvertury, z nichž fři jsou dokončené. Zajímavé je motto k symfonii se zvláštní zbožnou důvěrou se obracející k Bohu. Do konce let padesátých bych kladl zvláštní vokální skladbu pro mužský sbor Adoramus, zvláštní zdá se svým určením. Celkem skrovná žeň z těchto let, ale skladatelské síly Blodkovy vyčerpávalo nejen divadlo, pro které skládal celé serie entraktů, dochovaných je přes půl sta, ale i vlastní originální plány, jako skladba rozsáhlé orchestrální hudby k Mlhavým obrazům, promítaným podle pláten velkých mistrů-malířů na ostrově Střeleckém malířem a později také fotografem J. A. Brandejsem. Blodek byl v té době také sbormistrem v pražském Mánnergesangvereinu, národně-utrakvistickém; vyčerpávalo jej vyučování klavíru i veřejné vystupování jako pianisty, ale byl štasten, bylo-li všechno to sna-žení korunováno zdarem alespoň částečně, když byl jmenován profesorem flétny na konservafoři 1. srpna 1860. Ted přibylo mu ještě práce na konservatoři, pro žáky napsal školu, pro zralé absolventy Koncert s průvodem orchestru. Jako sbormistr komponoval sbory, pro žákyně několik salonních skladeb klavírních. S krafšími skladbami pro flétnu setkáváme se během celého jeho života. Fantasie tiskem vydaná byla základem pozdějšího Intermezza v opeře V studni. Blodek byl založením romantik a J. B. Kittl, ředifel tehdejší konservatoře, jeho učitel ve skladbě, byl prvním vzorem v jeho tvorbě, po něm zbožňoval Webra, Mendelssohna a Schumanna. Později, bylo však již pozdě, vlivy mládí byly silné, stal se mu světlem na cestě Bedřich Smetana. Stopy tohoto genia jsou nejkrásněji patrny v Shakespearovské suitě provedené 23. dubna 1864 při slavnosti Umělecké Besedy, velmi cenném díle a v operní tvorbě Blodkově, v jednoaktové komické opeře V studni (premiéra 17. listopadu 1867 v Prozatímním divadle) a vzhledem k libretu ne zpina dokončeném Zítkovi. Z let šedesátých pocházejí další Blodkovy skladby církevní. Pro úpinost uvádím mimo ně ještě cenné písně, původně na německé texty a české mužské sbo- 1 Otisk překladu osvědčení je v mém Feuilletonu v „Národní Polifice” 1934, č. 121. 79 | ||||
|