|
| ||||
| ||||
|
tomný stav věcí a neodváží se dalšího vývoje, ba povede spíše opět k zbabělosti a nepravdivosti, takže zůstaneme pouhými passivními obdivovateli gregoriánských písní, dále. kdy u nás i mezi duchovenstvem a chrámovými sbory je každé slovo lidské řeči rozkřičeno a rozemleto a kdy není v ničem jednoty, spoléháme, že alespoň nynější alumnové a budoucí naši kněží budou skutečně pině apoštolovaf pro autonomii liturgického zpěvu, liturgické akce a liturgických zákonůl Nejde a nepůjde to jiným způsobem, než když začneme studovat gregoriánský chorál od počátku.
E. Trolda : Nedostatky hry varhanní. Kdo zasedne k varhanám, má si býti v prvé řadě vědom, že chce hráti při bohoslužbě, t. j. že Bohu dáváme to nejkrásnější, co můžeme. Proto jsou naše chrámy (na venkově mnohdy jediným) stánkem umění stavitelského, sochařského a malířského, zato na poli hudebním klesly hluboka, nebot co se podává, není uměním, je to mnohdy trestuhodný diletantismus, který nepozvedá duši věří-cích k zbožnosti, nýbrž naopak, který z kostela vyhání. Pravda, nemůže být každý umělcem, avšak kdo zasedne na místo, které jindy zastával umělec, nesmí si mysliti, že dnes je pro kostel všechno dobré. Kdyby hrál v restauraci na klavíru pro obveselení hostů tak uboze, jako hraje v kostele, byl by brzy donucen pře-stat, v kostele ale musíme takový doprovod nejsvětějšího úkonu si vyposlechnout až do konce. První a hlavní podmínkou jest, aby ten, kdo chce doprovázet lidovou píseň, tuto píseň dovedl zahrát bezvadně z dobře harmonisované předlohy. Píseň musí býti jím tak nacvičena, aby nehledal teprve mezi hrou následující akord a tím se za zpěvem lidu pozdil. Jednotlivé řádky písně jsou odděleny fermaty (korunou), které dlužno respektovat, t. j. po posledním akordu každého řádku se u-dělá pomlka; je velice nevkusné, když varhaník těchto pomlk nedělá a chvatně lepí jeden řádek písně na druhý. K technickému ovládání písně patří samozřejmě i hra na pedál. Pedál je podstatnou částí varhan, stroj bez pedálu nejsou var-hany. Kdo hraje bez pedálu, degraduje varhany na harmonium, a kdo hraje doprovod bez dobře harmonisované předlohy, učinil by jen lépe, kdyby místo varhan hrál tahací harmoniku. A má věru mnoho společného dnešní varhaník-diletant s potulným harmonikářem: tento také vynechává všechny pausy písničky, ,harmonisuje" tonikou a dominantou, totiž opatřuje melodii spodní tercií a basuje 1. a 5. stupněm, při modulaci do dominanty nerespektuje nového křížku a stává se proti vůli ,mixolydickým"? Leč to patří do pojednání o harmonisaci, zde trváme zatím na prvé podmínce: zahrát píseň bezvadně. Písni předchází, jak známo, předehra, a pro tuto si musí varhaník stroj při-pravit. Stalo se obyčejem, že předehra se hrává piným strojem. Není toho tře-ba, ba není to ani vždy vhodné, nanejvýš při zpívané mši svaté v neděli nebo ve svátek. Možno zde Totiž zachovati jisté odstupňování. Pro mši ve všední den stačí forte (t. j. principál a další 8', k tomu oktáva a jiné 4' rejstříky). Jedná-li se o mši slavnostnější, lze přibrati k uvedeným ještě hlasy 22/' a T. Zesilovati spodní hlasy pouze kvintou 2?'3' se nedoporučuje; bývá totiž tak silně intonována, že slyšíme současně dvě tóniny. Také není vhodné přibrati pouze superoktávu 2', nebot pak je zvuk příliš prázden. V staré době platilo pravidlo: každá 2' oktáva vyžaduje kvinty, lhostejno, zda 22;3', či 11;'3'. Bohužel existují starší stroje, ve kterých je kvinta 22bez superoktávy 2', a novější, kde je superoktáva 2' bez jakékoliv kvinty. Nejčastěji ale bývá dnes nad oktávou 4' disponována nějaká mixtura, kterou si tedy nechme pro nedělní preludium, aby zvuk plena příliš nezevšedněl. O největších svátcích konečně nechme zazníti také hlasy jazýčkové. Není vkusné, když varhaník vyplýtvá při obyčejné mši svaté ve všední den všechny prostředky, jelikož pak již není další stupňování možné. V poslední době se vzmáhá obyčej, konec preludia zeslabovati do pianissima. Nemá to smyslu, když následuje píseň, která musí býti hrána na silnější hlasy; 83 | ||||
|