|
| ||||
| ||||
|
jinak při missa cantata, kde se intonuje introit. Avšak onoho zeslabování bývá zneužíváno k nemístnému prodloužení preludia. Preludium má se ukončit, jak-mile kněz, sestoupiv od oltáře, začíná vstupní modlitbu. Toho se od varhaníků málo dbá, ba hrávají předehru třeba až ke Kyriei Tento zlořád je tím odpornější, čím prázdnější takové preludium je. Nazval bych je ve většině případů „fantasií na C dur akord” se stálým kadencováním a desetkrát opakovaným plagálním závěrem s moll subdominantou. Kdo improvisovat neumí, af to nedává alespoň takovým způsobem najevo, či má snad tak málo autokritiky, že nepoznává bezmyšlenkovitost takového hraní? Jako řeč, tak má i hudební věta míti obsah; od prázdné řeči se s odporem odvracujeme, zde ale se na nás žádá, abychom se pozvedli k Pánu Bohu, — věru divný úvod k nejposvátnějšímu úkonul
Když jsme tedy předehru šfastně absolvovali, přichází na řadu píseň. Výšce lidského hlasu odpovídá hlas varhan ve výši 8 stop. To se zdá ale našim varhaníkům slabé a proto přibírají nejméně(?) ještě oktávu 4'. Jest sice pravda, že máme varhany se 4' principálem, ale to je přežitek ještě z doby renaisanční, kdy se nestavěly všecky manuály na 8' základě, a i na onom 4' principálu lze dosíci 8' polohy, hrajeme-li o oktávu níž. Kde je ale principál 8', budiž k doprovodu písně použito jedině jeho s ostatními 8' rejstříky. Nedoukové přibírají též bourdon 16', aby tím zastřeli, že nedovedou hrát pedálem. Je v tom ovšem rozdíl: pedálem dostává jedině bas 15' základ, u bourdonu znějí všecky hlasy v 15' poloze. Tím se barva značně zatemňuje a tón nepěkně tloustne, sejdou-li hlasy v těsné poloze příliš hluboko dolů. Řekli jsme, že se má píseň hrát dle dobře pracované předlohy, to jest má býti správná po stránce melodické, harmonické a rytmické. Varhaník nemá ustoupit od správné melodie, i když lid užívá melodie pokažené nevkusnými ,okrasami". Takové úchylky od správné melodie vznikly, když doprovod klesl na způsob shora popsaný, v němž tercie a sexty se staly hlavními harmonickými intervaly. Lid v tom příliš zřetelně slyšel „druhý hlas”, ba byl k němu přímo vyprovokován; kde se mu zdál hlubokým, položil jej do vyšší oktávy; přidá-li se k tomu ještě několik střídavých nebo průchodních not, je píseň zkreslena na-dobro. Po stránce harmonické má býti píseň vypsána čtyřhlasně. Improvisovat doprovod smí si dovoliti jen zdatný varhaník, jenž plynně ovládá čtyřhlasou větu. Málokdo to dovede, nýbrž vypomáhá si sem tam vícehlasem, což jest docela zbytečné ,a slouží jen k zastření chybných parallel. Čistou pětihlasou větou improvisovaně hrát je umění, které ovládá jen několik málo varhaníků. Má-li tedy obyčejný hráč dobře pracovaný doprovod před sebou, nesmí si mysliti, že onen doprovod zlepší, „dopiní-li” akordy na pěti-, šesti-, ba snad i sedmihlas. Doprovod tím na kráse nezíská, naopak pozbývá průsvitnosti a — kalkant běduje, že varhany potřebují tentokrát mnoho vzduchu. Doprovod může býti dvojím způ_ sobem pracován; bud a) každá ruka hraje po 2 hlasech, nebo b) levá ruka hraje 1 hlas, bas, ostatní 3 hlasy se hrají pravou rukou. Slabí hráči vidí raději způsob sub b), nebof basový part levé ruky se pohodlně zdvojuje pedálem; že při tom vázaná hra akordů v pravé ruce se znesnadňuje, jim ovšem nevadí. Každý varhaník má se ale naopak snažit získati neodvislosti pedálu od levé ruky a proto je doprovod sub a) v t. zv. rozšířené poloze cennější. Lze jej provésti tak, že bas se přenechá pedálu, tenor se hraje levou rukou, alt a soprán pravou rukou. Je-li pedál slabý, odpomůže pedálová spojka. Avšak i takto sázená jednoduchá píseň může býti pomůckou instruktivní k dosažení ještě lepší techniky, totiž hry t. zv. obligátním pedálem, když provedení tenorového a altového hlasu přidělíme levé ruce a pro pravou zbývá jen soprán. Další stupeň by byla dělba manuálů: pedál se hraje obligátně, tenor a alt v levé ruce na 2. manuálu, soprán principálem na 1. manuálu. Konečně bychom se mohli odvážiti k ,;nejtěžšímu" experimentu, ke zdvojení sopránu v paralelních oktávách, co zatím střední hlasy se hrají levou rukou a bas obligátním pedálem, značně zesíleným. Tento způsob hraní doporučuje se tehda, když lidi nedovedou se udržeti na výši a hlasem klesají, předpokládá ale již routinovaného hráče; časem může se každý, kdo denně hraje, k tomu propracovati. Další bolestí písně je stránka rytmická. Náš lid nedovede již zpívati rytmicky 84 | ||||
|