|
| ||||
| ||||
|
Li sfárna redakce
1. Vyřízení dotazu z minulého čísla. 1. Zprávy z různých jednot, třebas se zdají býti jednotvárné, podávají obraz cyrilské činnosti a musíme býti povděčni za to, že takové zprávy, svědčící o tom, jak která jednota Cyrilská pracuje, jsou nám zasílány. Jsou v mnohém případě vzorem a vzpruhou pro jednoty, o jejichž činnosti nevíme bohužel nic. Souhlasíme však, že zprávy ty napříště, zvláště pokud se týče uvádění zbyfečnych detailů, uvádění programu atd., třeba omeziti. 2. Poučného materiálu pro varhaníky laiky při-nesl a přináší Cyril, (jak viděti i z dnešního čísla na článku Troldově, „Nedostatky hry varhan-ní"), v míře dostatečné a je jenom na přispivatelích, aby takové články zasílali. 3. Nařídit či uskutečnit, aby se Cyril všude ode-bíral, není v moci naší. 4. Těší nás uznání vysoké úrovně časopisu, ale nemůžeme souhlasiti s námitkami proti uveřejňování vědeckých článků, jako o Zelenkovi, Černohorském atd. Náš časopis je jediný církevně-hudební časopis československý a nesmí opomíjeti článků vědeckých, zvláště takových, které jsou původními vědeckými pracemi, přinášející-mi řadu nových objevů z oboru historie české církevní hudby. Můžeme podati důkazy, že právě k vůli těmto článkům náš časopis je čten mnohými z řad inteligence. Ale uznáváme pině, že právě proto, že náš časopis je jediný církevně-hudební časopis čsl., musí přinášeti i pro ostatní čtenáře, kteří se o články hudebně-vědecké nezajímají, vhodné stati. Ale proč nepíší naši praktikové přes opětovné výzvy podobných článků? Pokud se týče připojeného návrhu, odpovídáme toto: Ad a) Seznam vhodných skladeb i s připojený-mi cenami byl vydán jednak zvlášt, jednak jej možno čísti na každé obálce našeho časopisu. Na obálce připojeno také, že objednávky vy-řídí Edifio Cyril, Praha IL, Národní tř. č. 6. Ad b) Tento návrh o použití latinských textů k překladům není nám dobře jasný. Přirozeně při kantátách se musí zpívati latinsky. Ad c) Pokynů o činnosti, organisaci, získávání nových členů atd. přinesl a přináší náš časopis dost a dost (viz články Duškovy o cyrilském hnutí a jeho organisaci). —Jaké písně zaváděti v kostele, odpoví nám nejlépe obsah Čes. kancionálu. Nové písně, pokud nemají schválení církevního, se zaváděti nesmějí. Ad d) K dotazu, jsou-li schopny života mše Horákovy, Škraupovy, Fiihrerovy a vůbec skladby barokní doby, odpovídáme, že skladby jmenovaných mistrů (kteří ovšem nenáleží do doby barokní) a jiná starší hudba chrámová z dobu právě barokní jest schopna života a také přípustna k provozování v chrámu, má-li úpiný latinský text a svou hudební strukturou nevybočuje z mezí přesně chrámové hudbě vytčených. 2. Nový dotaz. Ctěná redakce! Přicházím s prosbou o vyřešení liturgické otázky. V českých versikulích a oracích (zpívaných) je náš klerus rozdělen na dva fábory. (Nemluvím o těch, kteří zpívají, jak chtějí.) Jedni zpívají: abychom o - kou - še - li orodujte pa - tro - no - vé dosáhnouti ne-mů-že - me atd. jiní pak: abychom okou-§e- li orodujte patro-no-vé dosáhnouti nemú-žeme atd. Je jasno, že první řídí se přesně pravidlem pro latinský zpěv liturgický: kadence začíná posledním přízvukem a toto pravidlo přesně aplikují na české orace. Druzí pak dávají v českých modlitbách lituróických přednost spíše délce slabik než vedlejšímu přízvuku. Co je tedy správné a jak zpívat'? - Poněvadž přesné vyřešení otázky má posloužiti nejen mé osobě, nýbrž i jiným kněžím, dovoluji si zde podati svůj skromný názor, získaný studiem a úvahou. Pro-hlašuji však předem, že jsem jen tazatelem, ne učitelem. V otázce běží jen o slova čtyř- a více~ slabičná. V latině druhý (vedlejší) přízvuk bývá pravidelně na dlouhé slabice (sentiámus, roborémur), nebo takové delší slovo má jen jediný přízvuk, dle něhož se kadence řídí (desérviat, subsídium). Zde pravidlo o kadenci po posledním přízvuku nijak se neprotiví ani protiviti ne-může duchu latiny, poněvadž podle něho bylo pravidlo kadencí ustaveno. Aplikujeme-li však striktně toto pravidlo na české orace, přicházíme velmi často do kolisí. Český vedlejší přízvuk je tak slabý, že kadence, jím řízená, zní úpině proti duchu řeči. Kadence stavěná však po dlouhé hlásce (tedy i dvojhlásce), nejen že líbivěji zní, nýbrž odpovídá lépe duchu české řeči. Nejlépe nás o tom poučí národní lidové i umělecky komponované písně. Pravidla liturgického zpěvu, i když svým rozsahem jsou universální, jsou universální a pině závazná v liturgické řeči, to je jisté. Zdali však mají závaznost i v jiné řeči tuféž jako v řeči liturgické, bez zřefele na slovní skladbu, zvláště pak v řeči od latiny tak odlišné, jest právě naše otázka, o jejíž vyřešení pokorně žádám. Podotýkám, že pražský způsob (i jinde tak zpívají) odpovědí: abychom... Kristo - vych je naprosto nemožný a nesprávný, i kdybychom chorální pravidlo v nejpřesnějším slova smyslu vzali a proto by tento zlozvyk měl býti vymýcen. Cyrilské Jednoty měly by velkou zásluhu. Neslouží to ke cti ani liturgického zpěvu, ani české řeči. — V úctě oddaný P. J. B., Čechy. 96 | ||||
|