|
| ||||
| ||||
|
skutečně umělecky a důstojně. Dnes, kdy je tolik spolků náboženských i laických, naskýtá se — hlavně mládeži katolické — příležitost k činnosti Bohu milé, vpravdě záslužné a každého člověka, bez rozdílu stavu a hodnosti důstojné: v Cyrilských jednotách.
Buďme pamětlivi odkazu svých předků, kteří v literátských sborech s velkou ctí a radostí sloužili svým zpěvem a hudbou oslavě Hospodina? Když ve školách umlkla nábožná píseň, je povinností každého opravdového katolíka, aby se staral, aby v rodinách alespoň — jako tradice -- udržovala, probouzela se a uchovávala česká píseň duchovní, jak nám ji zachovali ve svých kancionálech naši pradědové po dlouhá staletí? Tak nejlépe a nejvděčněji bude zachována památka Msgra Ferd. Lehnera, zakladateli, budovatele a organisátora Cyrilismu v naší vlasti? P. J. Stikar: Hovory cyrilské. 1. SJ. B. Foerstrem. šem národě. Málo se pěstuje i nemluvím? „Dobré rady přátel činí sladkost duši,” řekl jsem si podle knihy Přísloví, chvátaje s přáním všeho dobra od naší Cyrilské jed-noty J. B. Foersfrovi k jeho 75. narozeninám, a touže seznati jeho názor na některé otázky o lidové písni kostelní. Misfře, často slýchám stesk, že u nás je lidová kostelní píseň v úpadku, a při tom se dovídám o různých příčinách toho zjevu: Zpívá se všude jinak, protože není všude zaveden jednotný zpěvník. Nebo: Tam a onde se zpívají takové písně, jaké do kostela vůbec nepafří, bud pro sentimentální obsah, nebo ne-vkusný nápěv, atd. „Je tomu namnoze tak, protože dosud mezi lid :m trvá zpěvní tradice z konce 18. století, kterou byl vkus lidu hodně pokažen. Ale je mložno doufati v nenáhlou nápravu. To líbivé, co souvisí se světskou hudbou, uchytí se rádo i v kostele. Nedůstojné věci z kostelních písní třeba odstranit, jak to správně učinil můj otec v „Katolickém varhaníku”, kde je dobrý výběr písní v církevních tóninách, a s přesnou, původním tóninám odpovídající harmonisací.” Myslím, že velkou část viny má i dnešní celkový úpadek zpěvnosti a hudebnosti v na- národní píseň na školách, o církevních písních ani „Ovšem, je velkou chybou, že učitelé se vzdali svého dřívějšího působení na kůru v kostele. Škola vypřáhla, tedy se o píseň duchovní musí starati Církev sama.” Církev? To jsou biskupové a kněží. Biskupové českých diecésí se sjednotili na českém kancionálu, který prohlásili za normativní knihu pro lidový kostelní zpěv. „Prohlášení samo by nestačilo, provádění jeho a péče o zpěv je svěřena kněžím, tedy v první řadě duchovním správcům, rectaribus ecclesiae!” Českému kancionálu se mnohdy vytýkají staré, neznámé písně, zvláště ty vzaté z chorálu? „V tom případě nic nemůžeme dáti na takový pochybený vkus, a nemůžeme říci „hlas lidu, hlas Boží”. Vždyf sv. Otec Pius X. výslovně říká: „Hudební skladba chrámo- 102 | ||||
|