|
| ||||
| ||||
|
vá je tím posvátnější a liturgičtější, čím více se blíží svým chodem, invencí a chutí melodii gregoriánské, a tím méně jest hodna chrámu, čím nesrovnalejší shledává se s tím-to nejvyšším vzorem." —A to, myslím, platí též o lidové písni!"
Harmonisace Českého kancionálu je také často napadána, že je nepřístupná pro slabší varhaníky a cize zní obyčejnému sluchu. „Je pravda, v té věci se šlo velmi rigorosně vpřed. Byla snaha podle klasických autorů neopakovat závěry a respektovat čistotu tonální, dále aby se v harmonii neopakovaly stále stejné stupně. Varhaníky nutno poučovat a cvičit, a sluch lidu si též ponenáhlu zvykne změnám — zdánlivým novotám.” Dnešní stav lidové písně, zachycený v Českém kancionálu, není asi konečným řešením? „Jistě ne, píseň se bude tvořit a vyvíjet i dále. Ale vzpomeňfe si, jak jsem často při-pomínal při svých přednáškách universitních, že tvořená hudební je věcí Boží, že tu působí tvůrčí Duch svatý, Creator Spiritus! Musí to dělat člověk zbožný, musí při tom být srdce, ne pouze rozum, žádná konstrukce!” Doó mne unení aby e badalostaré české písni duchovní? I pochybnosti, e je nutno pokračovati v této záslužné práci, jelikož jen srovnáním s nejstaršími prameny lze dojíti k žádoucímu cíli. Bylo by dobře vybudovati dějinnou sbírku lidové duchovní písně české, jako mají Němci v Báumkerově „Geschichte des deutschen katholischen Kirchenliedes".” Mistře, vy jste napsal Písně o Českých patronech. Má je zpívati lid nebo pouze cvičení zpěváci na kůru? „Já jsem si myslil, aby je zpíval lid. Jsou v nich i staré tóniny, snad se lidu napoprvé nebudou zamlouvat. Kde je melodie trochu líbivější, je harmonisací patřičně ztlumena. Nejen v melodické linii, ale i v harmonisaci je ten božský prvek, oboje je srostlé jako pevný, ustálený celek, jenž nesnáší libovolných proměn. Není tudíž správno, aby varhaník podnikal dle svého vkusu — nevkusu změny v harmonisaci, napsané autorem písně.” Je možno, aby Cyrilské jednoty přezíraly dobré zpívání lidových písní kostelních? „Pěstování lidové písně, to by byla jejich nejkrásnější povinnost, a stavěl bych to nad každý umělý zpěv.” Co vzkážete, Mistře, Cyrilským jednotám? „Aby je Pán Bůh posiloval, aby neustávaly ve svém dobrém díle, a smím-li pokorně citovati svatého apoštola Pavla, „naplňujte se Duchem svatým, mluvíce k sobě vespolek v žalmech a chvalozpěvech a v písních duchovních, zpívajíce a hrajíce ve svém srdci Pánu!” E. Trolda : Ceská církevní hudba v období generalbasovém. III. (Adam Michna.*) R. 1647 věnoval Giovanni Antonio Rigati převorovi maltánů Bernardu de Vitte v Praze 19 motel a 1 mši pro 2 a 3 hlasy vokální a varhany.l Nás zde nezají-má poměr skladatele k jmenovanému církevnímu hodnostáři, ani pohnutky věnování, jako spíš okolnost, že dílo, zejména pak mše, je psána pro nejjednoduš- * Přítomnou studií hleděl jsem konečně vyhověti přání zesnulého redaktora, kanovníka Mgsra Miillera, vyslovenému v Cyrilu z r. 1930 na str. 50. Že tak činím teprve dnes, vyplývá z obtíží, s nimiž bylo spojeno získání hudebního materiálu. Také jsem nepovažoval za vhodné mluviti o skladateli bez souvislosti s dobou jej předcházející. Nyní, kdy pojednávám o české hudbě XVII. stol. (v pokračování kapitol z hudby mensurální), stalo se sepsání a zařadění této studie do tohoto cyklu nutností. Pokud jde o další pobídku zvěčnělého redaktora, týkající se historického pro-zkoumání duchovních písní Michnovych, nemohu vyhověti, jelikož jsem se tímto odvětvím církev-ní hudby nikdy nezabýval. i Dle Emila Buhna ,Bibliographie der Musik- Druckwerke 1700, welche .... zu Breslau aufbewahrt werden”, str. 335. Dílo v knihovně pražský ch malfánů nebylo nalezeno a jest mi známo toliko z citované bibliografie. 103 | ||||
|