| ||||
| ||||
a) Canto L, Canfo II., Basso a 2 housle,
b) pěfihlasý sbor a 2 housle, c) k tomu ještě 3 nástroje polohy altové, fenorové a basové v unisonu se spodními hlasy „Kapely”. Doprovázející nástroje stávají se článkem obligátorním, když doprovázejí hlas sólový, anebo když hlasy vokální mlčí. Takové, čistě instrumentální věty nesou název „symfonia” nebo „sonata”, přesného rozlišování mezi těmito názvy ale není. Tak se nazývají sonátami samostatné věty instrumentální, jimiž se zahajuje ve mši 1. Sanctus a Agnus, avšak také nesamostatná věta mezi Kyrie a Chrisfe téže mše. ÍIvodní samostatné věty před Kyrie mše 2., 3., 4. a 5. jsou na-zvány sinfoniemi a rovněž tak nesamostatná úvodní věta před Sanctus mše 3. Nerozhoduje tedy ani místo, ani samostatnost, resp. fhematická souvislost s následujícím sborem. Konečně je i délka u symfonií a sonát přibližně tatáž, čítajíf průměrně kolem 15 taktů. Že jde o synonyma, jde najevo z rukopisných skladeb Albriciových z konce XVII. stol., kde jest tatáž věta označena v jednom hlase jako sonata, v druhém jako symfonia. Od rozdělení mše, jak dnes jest obvyklé, liší se mše Michnovy jedině tím, že Benedictus není větou samostatnou, nýbrž tvoří se Sanctus jeden celek; zpívalo se tedy neodděleně od něho před pozdvihováním anebo přes pozdvihování a omezuje se jen na několik málo taktů. Po stránce teksfové nebyly odchylky zjištěny, leda že Gloria mše 5. začíná slovy ,Sit pax in terra". Pro opakování slov akcentu ,Credo in unum Deum" skýtá Credo mše 3. snad nejstarší příklad, a to tím pozoruhodnější, že se tato slova ještě dále úryvkovitě opakují. Opakování slov nebývá u Michny zvykem, kde se ale vyskytuje, je bud podmíněno liturgickým teksfem (jako při Kyrie), nebo slouží k vyzvednutí obsahu, anebo souvisí s polyfonní prací, v níž jest, jak známo, slovo s motivem nerozlučně spjato. Zásada „Stejná slova — stejná hudba” vede konečně k opakování I. Kyrie po Christe, k použití Amen z Gloria též pro konec kreda a k stejnému Osanna, jak po Sanctus, tak po Benedictus; přenos hudební věty Kyrie na konec mše se změněným tekstem na Dona od-poruje sice zmíněné zásadě, slouží ale k ucelení skladby: skladba, která končí tak, jak začínala, získává tím na jednotnosti. Jednotnost je jinak také přivoděna faktem a tóninou. Mše 1. a 2. jsou celkem v taktu třídobém, ostatní mše, rekviem, Te Deum a obě litanie v taktu čtyřdobém (značka e znamená zde vlastně takt 4/4), malé výjimky uvnitř skladeb nemění nic na celkovém rázu a slouží k zpestření skladby, k vyzvednutí slova (na př. Kyrie ve mši 5.), věty nebo pod~ oddílu. Jak spoře Michna se změnou taktovou pracuje, dokazuje Gloria mše 1., 2. a 3., které pozůstává celé jen z jediné hudební věty. Gloria mše 4. je prolomeno jednou, Gloria mše 5. dvakrát 3í2 taktem. Credo mívá 3 obvyklé oddíly: Patrem, Et incarnatus a Et resurrexit; někde je i Crucifixus taktově odlišné. Taktové schema litanií č. 7. je 4/4, 3/1, 3/1, 4/,1i u litanií č. 8.: 4/4i 3/2, 4%1• V Sanctus a Agnus není vůbec taktových změn. Dalším prosfředkem k dosažení jednotnosti jest tónina; zůstává totiž (nehledě k četným modulacím uvnitř skladby) zachována až do konce. Zcela výjimečně mění se v rekviem původní tónina F při Sanctus v a-moll, Agnus moduluje z d do G. Mše mají tóniny: g, G, F, a, D. Od zvyku, označiti mše nějakým charakteristickým názvem, je zde upuštěno, Toliko mše č. 2. má heslo „Již slunce z hvězdy vyšlo”, čímž skladatel prozrazuje, že použil motivů z Této české písně — jaká to vzácnost v naší církevní hudbě XVII. stol.1 Vedle tohoto unikátu národního zabarvení máme zde další unikát na poli hudby světové: varhanní part ,míše č. 3. čítá pouze 10 taktů? Jak je to možné? Nad touto větičkou jest totiž vybudována celá mše tím způsobem, že v Kyrie opakuje se věta osmitakfová fundamentálního basu šestkrát a k závěru se přidávají ještě zbývající 2 fakty. Gloria vyžaduje 13 reperfic, Credo 21, Sancfus 7 a Agnus 3, povždy s onou dvoutaktovou kodou v závěru — tot zajisté nejpodivuhodnější ,passacaglia", která vůbec byla někdy napsána. Jak docílil Michna, že onen obstinátní bas nečiní skladbu ztrnulou? Což jest 106 | ||||
|