|
| ||||
| ||||
|
tisknouti svoje 2 kancionály v akademické knihtiskárně u jesuitů v Praze, před-mluva k prvému jest dokonce podepsána „seminářem sv. Václava, tovaryšstva Ježíšova v Praze”. Již název tohoto semináře jest důkazem úcty, ve které jesuité tohoto světce chovali. Postava světcova bývala velmi často středem divadelních her jesuitských. Nejstarší hry toho druhu datují se z r. 1567, 1584 a 1614. Další takové hry se konaly v době, která nás zde zajímá, totiž v letech 1644, 1649, 1656, 1668 a 1670. R. 1661 sepsal P. Jan Tanner T. J. spis o sv. Václavu. Z tohoto spisu vydal jesuita Bohuslav Balbín r. 1669 výtah, — Balbín_ byl totiž obzvláštní ctitel sv. Václava. Balbínův spis sloužil potom za přílohu k žádosti, kterou zaslal pražský arcibiskup Sobek z Bilenberka do Říma za tím účelem, aby svátek sv. Václava byl prohlášen za všeobecně závazný pro celou římskokatolickou církev.$ Jest tedy pravděpodobno, že zájem o sv. Václava, jenž se takto jevil u jesuitů od r. 1661 v míře zvýšené, se přenesl i na Michnu, a to tím spíš, an Michna byl člověk ryzího vlasteneckého smýšlení, jak dokázal svými českými kancionály a svojí mší na českou píseň. Proto můžeme hledati vznik mše svatováclavské právě v této době, sotva ale v době pozdější, jelikož Michna zemřel r. 1676 ve stáří as 76 roků.
8 F. M. Barfoš v ČNM 1927, str. 305-306. E. Trolda ; František Tůma. Do letošního roku spadá 230. výročí narození a 160. výročí smrti skladatele Franfiška Ťůmy, jehož jméno bývá zpravidla vyslovováno jedním dechem se jménem Černohorského a Zacha; trojice tato má totiž tvořiti representanty českého staroklasicismu. K uctění památky Tůmovy byly dne 21. října letošního roku rozhlasem vysílány dvě jeho skladby, duetto ze Stabat mater a hymnus „Jesu redemptor”. Jelikož vysílání dělo se tentokrát bez obvyklé informativní přednášky (snad následkem odchodu archivářova?), chceme zde rekapitulovati, co je o Tůmovi známo, a upozorniti na to, co snad vyžaduje jistých oprav. Východiskem jsou pro nás: Dlabačův ,Kiinstlerlexikon", Eitnerův ,Quellenlexikon", Hniličkovy ,Portrety" a Schmidova ,Musik und Weltanschauung". Dle těchto zpráv narodil se Franfišek Tůma bud 2. nebo 22. října 1704 v Kostelci n. Orl. Kostelec byl a je městem ryze českým. Poslední z jeho vždy českých držitelů byl Adam Šfastný Hřán z Harasova, od jehož dědiců se dostal cizozemci Kašparu Grambovi, který jej odkázal Klementinské koleji jesuitů pražských. Ve sporu z tohoto odkazu vzniklém byl ale r. 1667 přisouzen Václavu Zárubovi z Husfiřan, manželi Františky Grambovy.l — Z duchovních správců dlužno uvésti známého českého vlastence Tomáše Jana Pešinu z Čechorodu, jehož působení v Kostelci spadá do doby od r. 1553 do r. 1657.9 V tomto českém městě ob-jevuje se pojednou r. 1704 varhaník Václav Ignác Tůma, tedy osoba s českým jménem, avšak sotva rodák tamější. Kde a kdy se narodil, nevíme, jelikož ale jeho manželka Anna Klára zemřela r. 1739 jako 55letá, možno klásti jeho narození do let 70. XVII. stol., tedy do doby, kdy přičiněním jesuitů byl vzkříšen zájem o sv. Václava a proto asi obdržel při křtu jméno Václav Ignác. Synáčka své-ho dal pokřtíti jmény Franfišek Seraf. Ignác Antonín. O dalším pobytu Tůmově v Kostelci svědčí zápisy křestní, týkající se ještě synů Karla Václava (1709) a Antonína Víta (1711), pak stopa jeho mizí. Zdá se, že se z Kostelce odstěhoval, alespoň nebyl tam nalezen jeho se týkající úmrtní zápis a r. 1723 se mluví již o jiném varhaníku, Pavlu Alfmannovi. Jména hochů Václav a Vít vylučují ohledně češství této rodiny veškerou pochybnost. Jest příznačné, že František byl synem českého varhaníka; vždyf týž případ známe u Zelenky, Černohorské-ho, Vaňury, Plánického, Brixyho a mnohých jiných našich skladatelů. Smíme-li věřiti našim zpravodajům, odebral se František na studie do Prahy. Jako všichni studenti té doby, snažil se i Tůma vydělati si hudbou příspěvek na i Jan Orth a Frant. Sládek: Topogr.-statist. slovník Čech, str. 293. 2 Frant. Krásl: Arnošt hrabě Harrach, str. 453. 110 | ||||
|