|
| ||||
| ||||
|
živobytí a působil proto jako zpěvák na kůru kostela minoritského u sv. Jakuba, čímž se dostal do styku s P. Bohuslavem Černohorským, jehož žákem se stal.3 Přechodné pobyty Černohorského klademe do r. 1720, 1723 a 1728.4 Jelikož současně s Tůmou tenoristou zpíval prý u sv. Jakuba Josef Norberf Seger jako altista, tento byl ale narozen r. 1716, kladli bychom ono současné působení do r. 1728. S tímto předpokladem jest ovšem v rozporu zpráva Marpurgova, kterou cituje Schmid, že Tůma byl již r. 1722 místokapelníkem u císařovny Eleonory ve Vídni. Uvidíme ale ihned, že zpráva Marpurgova se zakládá asi na chybě tiskové a že správně tam má státi r. 1742; vždyf i Schmidovi dělá obtíže výklad, jak by Tůma jako kapelník ve Vídni mohl konati studia u Černohorského v Praze. Oproti tomu je nyní dokázán pobyt Tůmův ve Vídni nejméně od polovice r. 1731, kdy byl přijat Františkem Ferdinandem hrabětem Kinským do služeb skladatele a kapelníka. Tento Tůmův mecenáš se r. 1734, kdy se úmrtím Gayerovým uprázdnilo místo kapelníka při dómě sv.-vítském v Praze, přimlouval, aby místo bylo uděleno Tůmovi. V dotyčném přípisu uvádí, že Tůma se nalézá v jeho službách na čtvrtý rok, že jest jediný, jenž dovede psáti ve stylu Fuxově a že by tudíž místo dómského kapelníka s úspěchem mohl zastávati. Zajisté, že by byl uvedl, že Tůma působí také jako místokapelník u císařovny, o tom ale není v dopisu žádné zmínky. Přímluva Kinského neměla výsledku, nebof přišla pozdě, když místo bylo již zadáno Antonínu Górbigovi.5 Teprve r. 1741 obdržel místo kapelnické u císařovny Eleonory a zastával je až do její smrti r. 1750. Získav vydatné pense, byl zproštěn starosti o prostředky na výživu a privatisoval, nanejvýš že se snad zabýval skladbou a vyučováním. Ze žáků jeho známe fři, kteří patří také do řady našich domácích skladatelů, jsouce všichni fři členy Milosrdných brafří české provincie. Jsou to: P. Verner Zich (t 1755), P. František Fissmann (t 1774) a P. Sanktus Černý (t 1775).6 Zcela neznám zůstane onen „N. N. scolaro del Tuma”, jak se podepsal na jedné, námi nalezené skladbě.' Z rakouských žáků můžeme uvésti jen jednoho, a ku podivu, opět kněze, P. Leopolda Schenka, kanovníka premonstrátského opatství v Gerasu. Ze styků, které takto pěstoval s osobami stavu duchovního, lze vysvětliti jednak, že i svého syna josefa Matouše dal vystudovat bohosloví a umístil jej v klášteře augustiniánů kanovníků v Klosterneuburku, jednak že sám na sklonku svého života se uchýlil do řeholních domů. Zprvu jej hostil právě uvedený klášter geraský, v poslední nemoci pak vídeňský konvent Milosrdných brafří, kde Tůma dne 3. února 1774 skončil svůj život. Brzo nato, dne 15. července f. r., následoval jej ve smrti jeho bývalý žák P. František Fissmann, jenž tam byl převorem.
Proč jsme to vše zde uvedli? Poněvadž jsme chtěli tím ukázati, kolik pravdy může býti obsaženo v tvrzení Schmidově o Tůmovi, že byl Němcem pravého zrna („von echtem Schroft und Korn") a že byl katolíkem jen zevně, ve svém nitru ale svobodomyslným racionalistou. S tohoto stanoviska posuzuje Schmid také hudební tvorbu Tůmovu, ačkoliv fafo je skorem výhradně věnována římsko-katolické církvi, jen nepatrnou část tvoří sonáty, synfonie atd. Eitnerův výčet skladeb možno dopiniti tím, co bylo nalezeno v českých sbírkách. V knihovně pražské metropolitní kapitoly jest u-loženo 23 skladeb, při čemž je zajímavé, že 17 z nich pochází ze sbírky Sehlingovy, Sehling pak, dle vlastního udání z r. 1737, naučil se umění skladatelskému ve Vídni, aniž by řekl u koho. Mezi skladbami převládají mše, jichž je 14, namno- Mluvíme nyní o „škole” černohorského, podobně jako o škole Dollhopfově, Segerově a j. Původcem tohoto názvu jest známý skladatel Rudolf F. Procházka, jenž jako hudební historik první pojednal o českých skladatelských školách v Osterr: ungar. Revue, Wien 1890, článkem „Die bóhmischen Musikschulen 1700—1850”. Článek byl pak pojat do jeho spisu ,Musikalische Streiflichfer — Dresden (1897), str. 44—87. 4 Viz můj článek o Černohorském v Cyrilu 1934, str. 5. 5 Ant. Podlaha: Catalogus collectionis operum artis musicae..., str. XX. 8 Viz dotyčná hesla u Dlabače. 7 Sbírku, ve které se tato skladba nalézá, jsem bohužel opomenul si poznamenati. Je to offerforium de Beata (1751) s autorem: ,Piarista N. scolaro del Sig. Tůma" ve sbírce kláštera křižovnického v Praze. 111 | ||||
|