|
| ||||
| ||||
|
-6
„Všeobecné sv. Cecilianskč Jednoty pro církevní hudbu v Čechách, na Moravě a ve Slezska" na základě předložených stanov, poněvadž obrnýšleuý spolek dle zařízeni svého jeví se býti státi nebezpečným. 0 čemž se podle vys. místodržitelského výnose z dne 31. prosince 1873 čísla 70942 věděti dává. Přvdložených lo exemplái`ů stanov se vrací. I c. k. policejnílio ředitelství v Praze, dne ].. ledna 1874. Cihlarz." Další kroky zajímavé záležitosti se týkající později uveřejní se. D o p i y- V Kr~ornčříži. Pravda jest, že mezi vel. duchovenstvem moravsko-slezským zavládl duch reformě hudby chrámové příznivý. Jsout si toho přemnozí, zejména ti mezi kněžstvem, kteří v hudbě aspoil poněkud zběhlí jsou, dávno vědomi, že hudba, jaká se dosud ve chrámech našich ozývá, chrámu a bohoslužby nedůsto,jna jest. lJi smí se jménem hudby církevní honositi hudba, která nešetří zákonů od církve jí předepsaných, ba jim se upřfmo posmívá? Má se nadále ve stáncích Hospodinových trpěti hudba, která na místě pobožnosti myšlenky světácké, city a vášně smyslné vzbuzuje a rozněcuje, hudba, která se od hudby theatrálné jak co do skladby tak co do spiisoba provádění namnoze neliší leč tím, že druhá v divadle a zdařileji, první ve clirámč a ncdlaaleji se provozuje? — Požalu hodný stav naší dosavadní hudby chrámově poznala, a musela po-znati ex opposito" valná část duchovenstva u příležitosti slavných poutí Velehradských, jež roku 1869. se odbývaly. Mistrné produkce skladeb nejpřesnějšího slohu liturgického, jež zařídil tehdáž s nevšední obětavosti na Velehradě náš slovutný Slezan, důst. pan P. Pavel Kh2kovský, dlužno považovati za první počátek a podnět obnovy hudby církevní v diecési Cyrillo-Methodějské. Nové potravy dostalo se u nás myšlénce reformační, když r. 1872. tentýž důst. pan P. Pavel Křížkovský uvázal se na jistou dobu v úřad ředitele hudby v metropolitním chrámu Olomouckém. Založením pak „všeobecné sv.-Cecilianské jednoty pro církevní hudbu v Čechách, na Moravě a ve Slezska” a vydáváním listu, výhradně zájmům hudby církevní věnovaného, vzejme se dojista osamotnělá jiskra v mohutný plamen, jenž -- hlcdfine-li k osvědčené snaživosti a obětivosti kněžstva i lidu Cyrillo-Methodějského — v letech nemnohých „obnoví tvář země” v ohledu hudby chrámové. I trvám, že doba nedlouhá dovede ze síní Hospodinových vymrskati tu nevěstku, která se tam dosud ne-cudně a drze roztahovala, a na její místo uvede panenskou dceru církve — zpěv gregorianský a sourodý sloh Palestrinův. Mluvě o duchovenstvu, nelze mi nezmíniti se též o učitelstvu moravském — ač mezi občina vykopána od nedávna amělá propast. I mezi učitelstvem naším dosud ne-málo jest těch, již hudbu clirámovou se zálibou pčstajíce, reformě její nakloněni jsou. Nad jiné vyniká — pokud mi vědomo — v ohledu tom p. Antonín Kratochvil, učitel v IIradištkn n Kroměříže, jenž na den narození Páně provedl se svým mladistvým sborem pětihlasott litanii Wittovu (opus 20-a) a — zavděčil se nemálo celé farnosti, ač zpěvné síly velmi nečetne zastoupeny byly (a každého hlasu 2 zpěváci). Ze reformační snahy p. učitelovy potkávají se tu a tam s o(lporem, není divu. 1) Stávát lidí, již takmčč ze zásady zatracuji veškerou novotu, by$ o její přednostech ani tušení nem(,li; o těch platí Pavlovo : ,Quaecungue i;norant, blasphernaut" = tropí si posměch z včti, jíž za mák nerozumějí. 2) Stávát lidí, kteří s tou „reformovanou” hudbou se nijak spřáteliti nemohou — poněvadž nedbalí a nespůsobní pěvci a hudci na místě umčleckčho díla jim povždy jen šerednou předvádějí karikaturu. Ti dopouštějí se křivého (sndku, přičítajíce skladbě samé, co jediné nemotorné provedení zavinilo. Podle této ar;;uruentace musel by i ten velebný chorál, ten prvorozený syn církve, v našich chrámech umllaiotrti, poněvadž netečnost a neznalost našich choralistů (hicus a non lucendo), kautorú a (bohužel i) — kněží jej také nezěídka a nemálo zpotvořnjí. Kdožkoli chorál modcruínii skladbami nahraditi chtějí, ') at uváží slova výtečného církevnIlio skladatele a slovutného Mohl bych jmenovati některé — i vt h,1)né — pány, jimž jakákoliv moderní slátanina jakkoliv provedená lépe jde k duhu nežli ten prožluklý chorál. | ||||
|