|
| ||||
| ||||
|
8o —
a dojmy rozmanitými unaven, pookřál jsem, když kouřící vodní nestvůra, parolocf zvaná, rozkošnými krajinami dunajskými k Bavorům mně unášela. Hudba posvátná má ještě tři sestry, — architekturu, skulpturu a malířství —, které také miluji a kdyby nebyla „Cecilie” listem výhradně hudebním, neodolal bych, abych nepoznamenal rozličné dojmy z ostatních uměleckých odborů, jelikož cesta má vedla vlasti středověkých památek, kde velechrámy gothické jsou domovem, v jejichž stínu sídlo mají katolíci s vírou živou. Přes Éezno, Norimberk, Wiirzburg, Frankfurt a Mohouč dorazil jsem 5. srpna podvečer dle úmluvy do Boppardu. Parní locC přistála a na břehu srdečně uvítal mne Dr. Witt, jenž s FSrsterem o den dříve přišedším, přichod lodě očekával. Město Boppard krásně se rozprostírá v jednom s přerozkošných údolíček těsně na levém břehu Rýnu, tak že se ze zdáli zdá, jako by domy z vody vyrůstaly; vystavěno jest na úzkém pruhu země olemovaném z jedné strany Rýnem, s ostatních stran vysokými horami révou porostlými. Pluje-li se od Mohuče, prvním stavením na břehu jest učitelský seminář. Stavení to není zbudováno slohem kasárnickým, jako jsme zvyklí vídati kdesi: podobá se vice zámku v prostřed zahrady s přistavěnou prostrannou kapli slohu románského. Příjemnému zevnějšku odpovídá také vnitřní úprava, pěkné vestibulum, vysoká poradní a zkušební síň klenutá, spořádané varhany, přívětivé učební místnosti atd. Stavení stojí teprv několik let. Zde byla na zýtřejší den oznámena okresní porada učitélská, čekatelé učitelští pak slavili ukončení školního roku s „Te Deum ]audamus” a se zkouškou hudební. Letní večery jsou na břehách Porýnských velmi lahodné a klidné, -- tak že by člověk i na spánek rád zapoměl. Druhého dne časně z rána sloužil Dr. Witt v ústavu mši svatou, při které čekatelé s průvodem varhan zpívali píseň nělneckou tak jednomyslně á zbožně, prostě a krásně, že na dojem, jaký na mne způsobila, až dosud zapomenouti nemohu. Takový zpčv uchvacuje a ku pobožnosti nutí. Nezpívalo se zdloubavě, nýbrž pohyblivě, přízvuk v slovech se vyjadřoval zřetelně, nikoliv ostře, vokalisace byla tak dokonalá, že píseň byla modlitbou zpěvně vyjadřovanou. — (Pokrač.) Zkoušky chovanců v ústave' pro vzdělávání varhaníků a řiditelů kůru Poslední dny července b. r. konaly se zkoušky na ústavu, jenž vzhledem reformy hudby posvátné po dědinách česko-moravsko- slezských má převelikou důležitost. Zkoušky trvaly tři dni, tak že dne 23. července theorie se zkoušela, dne 24. praktická hra na varhanech se přednášela, dne 25. pak skladby žáků třetího ročníku za vlastního řízení dotýčných skladatelů při slavných službách Božích se provozovaly. Při zkoušce theoretické prvního dne konané měla se během několika hodin pro-jíti aspoň u výtahu veškerá věda hudební, a sice: nauka o harmonii, modulace, chorál, kontrapunkt jednoduchý a dvojitý, imitace a fuga, nauka o formách, rozbor, instrumentace, hra partitur, konečně dějepis budby. Tak bohatý material jen přelxledně vyčerpati za několik hodin, jest pouhou nemožností, a není divu, že poslednější předměty několika toliko otázkami se odbyly. Vědomosti jednotlivých chovanců lze skutečně úžasnými na-zvati. Nechf si otázky přísně zkoušejícího p. řiditele F. Z. S k u h e r s k é h o do toho neb onoho oboru zabíhaly, odpovědi byly okamžité, bezpečné, svědčící o dokonali ch a solidních vědomostech, tak že ani právnické kříž na kříž se stíhající dotazování ďůrnyslného pana Dra. Linhart-a nepřivedlo statečné theoretiky z rovnováhy. Veškerá zkouška měla ráz improvisace. Některý z chovancirv nahodile vyvolaný dal úlohu, jiný ji pak hbitě a bezpečně na tabuli pracoval; duševní tu zápas skutečně zajímavý a poučný, zejmena v partiích chorálu, kontrapunktu, imitací a fug. Neobyčejnou obratností vy-znamenal se zejmena p. F. M a r š n e r, jenž s jistotou a rychlosti podivuhodnou pracoval čtyrhlasnou fugu. Bude-li i přfštč v oboru tom dále pracovati, lze v něm velkého polyfonistu očekávati. Zvláštni podiveni vzbudilo též obratné a rychlé braní z partitur bez předcházející přípravy předložených, jako n. p. Palestrinova mše z Proskovy ,Musica sacra" díl L, kde jednotlivé hlasy, jako ve veškerých jeho skladbách, ustavičně se proplftají atd. Výsledek zkoušky theoretické lze netoliko uspokojivým, nýbrž překvapujícím nazvati. Z něho možno posouditi výtečnou methodu p. profesora B 1 a ž k a, jakož i řiditele Sknhe"skéllo. | ||||
|