|
| ||||
| ||||
|
naší Editio Cyril, jest dostatečně známa. — Dne 9. září t. r. zemřela profesorka stát. konservatoře hudby Kateřina Emingerová. Byla nadšenou propagátorkou staré české hudby. Na-psala z hudeb.-historického oboru řadu prací a proslovila mnoho přednášek, v nichž snažila se upozorniti na naše staré mistry. Vydala tiskem některé skladby ze starší české hudby. Sama též skládala a její motetto „O salutaris hostia” pro 4 smíšené hlasy věnovala v autografu hud. archivu na Strahově. — Dne 14. prosince t. r. zemřel v klášteře u Křižovníků dp. Fr. Jun e k, major duch. sl. a člen řádu křižovnického,
v mužném věku 47 let. Zesnulý byl znamenitým hudebníkem a v oboru hudby chrámové se o-svědčil jako výborný pěvec, varhaník, dirigent a skladatel. — R. i. p. Liturgický týden konal se letos v Emauzích ve dnech 20.—23. listopadu. Poslední den věnován přednáškám z oboru církevní hudby. Přednášel redaktor Cyrila, univ. doc. dr. R o m. P e rlík na thema „Liturgie a hudba” a člen výboru O. J. C., prof. J. K 1. Z á s t ě r a o „A - poštolátu zpěvu”. Li stárna redakce Vyřízení dotazu z čísla 7.—8. Panu P. J., B., Čechy. Otázka, jak zpívati české versikuly a orace, bula do jisté míry vyřešena v našem listě roč. XLI. (1915), na str. 111, kde čteme doslovně: „Celý text zpívá se na téže recitantě mimo p o-s l e d n í nepřízvučné slabiky p o s l e d n í h o slova; ty se zpívají níže o malou tercii, na př.: abychom hodni učiněni byli zaslíbení Kri-sto•vých Nečesky a nehudebně zpívá, kdo snižuje jen poslední slabiku. Končí-li věta slovem nesklonným nebo jednoslabičným, vrací se poslední slabika na recitantu.” Podle toho připadají tudíž slabiky nepřízvučné (resp. slabiky s přízvukem vedlejším) na spodní terci. Pravidlo to je zcela Jasné, je-li poslední slovo dvojslabičné nebo trojslabičné. Vímet, že u slov dvojslabičných (mimo výrazy předložkové) jest hlavní přízvuk na prvé slabice, druhá jest bez přízvuku. (Rytmus trochejský). Na př.: vysvobod, Pane, duši je,ho Předložka jednoslabičná splývá se slovem dvoj-slabičným, jemuž jest předložena v jedno a má přízvuk jako první slabika tohoto celku: ale zbav nás od zlé-ho Tedy rytmus daktylský. Tento rytmus jest pak samozřejmým u všech slov trojslabičných, která mají v češtině vždycky hlavní přízvuk na slabice první. Slabika druhá jest bez přízvuku, slabika třetí má přízvuk vedlejší. Zpíváme tedy na př.: od bran pekel-ných Jinak se má věc u slov čtyř- a víceslabičných. A o tuto otázku zde vlastně jde. Slova tato mají přirozeně přízvuk hlavní rovněž na slabice první. Slabiky další jsou dílem bez přízvuku (slabiky sudé), neb mají přízvuk vedlejší (liché slabiky). — Ježto při naší kadenci mohou na spod-ní terci připadnouti nejvýše dvě slabiky, tu třeba u slov čtyř a víceslabičných vzíti za opěrný bod poslední přízvučnou slabiku, ač tato má jen pří- zvuk vedlejší. Zpívá se tedy poslední přízvučná slabika (třeba, jak řečeno, s přízvukem vedlejším) na recitantě --- zbývající pak slabika se zpívá na spodní malé texci, na př.: a neuvol nás v poku,šc-ní Přízvuk vedlejší jest na slabikách lichých jistější a pevnější, když slabiky sudé jsou krátké a když slabiky liché jsou dlouhé aneb dvojhlásky, tedy významem vynikající. Když takové převahy při slabice liché není, tu přenáší se pří-zvuk vedlejší snadno na slabiku sudou. A proto zpíváme: _ abychom okou-še - li (Přirozeně, že se jedná o interval malé terce, předepsaný ve versikulích a oracích a nikoli o kvintový interval, který pouze v lekcích má své místo. Bylo-li v minulém čísle udáno místo správného chybně =- byla to zřejmě chyba tisku?) — Zásady zde pro-nesené, opírající se o pravidla přízvuku v českém jazyce (srv. Jan (Gebauer, Historická mluv-nice jazyka českého I, Hláskosloví, str. 573 a násl.), provedeny důsledně prof. Dr. Orlem v Českém kancionále (viz Čes. kancionál, str. 594 až 657) a ve Způsobu zpěvu epištoly a evangelia v českém jazyku (viz Cyril, r. XLVIII, 1922, str. 8 a 20). Týchž zásad dbá A d d' i t a m e ntum ad manuale rituum ecclesiasticae provinciae Pragensis z r. 1921. (Srv. na př. str. 19, 31 a jinde.) Vydání Additamenta z r. 1934 přineslo některé úchylky ve způsobu zpěvu veršíků a uvádí na př. tento způsob: a neuvol nás v poku-še-ní anebo: ale zbav nás od zlé-ho Tolik na vysvětlenou p. dopisovateli se stanoviska teoretického. Kterého způsobu jest se v praksi přidržeti, tot věcí autority církevní. R. P. 120 | ||||
|